Píseň Do They Know It’s Christmas? byla ušlechtilou snahou pomoci hladové Africe

Pokud se hovoří o nejznámější moderní vánoční písni, nemálo fanoušků nejspíš vypálí Last Christmas od dua Wham! Už méně jich ale ví, že ve stejné době se objevila písnička (Do They Know It’s Christmas?), v níž hudba ukázala svou dobročinnou tvář.

Od roku 1983 panoval v Etiopii neuvěřitelný hladomor, kombinovaný potížemi s epidemií viru Ebola – stanice BBC situaci přisoudila přirovnání „nejblíže peklu na zemi“. Díky novináři Michaelu Buerkovi a zdravotní sestře Claire Bertschinger (působící přímo na místě) se o pohromě dozvěděl zpěvák a vedoucí skupiny Boomtown Rats Bob Geldof. Jeho partnerka, moderátorka Paula Yates, ho „propojila“ s Midgem Urem, šéfem sestavy Ultravox, a oba hudebníci začali přemýšlet, jak by mohli v rámci svých možností pomoci.

All-stars team? Jen touha pomoci
Postupně začali obvolávat kolegy a zjišťovat, zda by byli ochotni se na projektu podílet. „Najednou mi to došlo: „Kristepane, jsou tu opravdu top kluci, velká jména pop music, připravená a ochotná pomoci. Rozhodl jsem se kontaktovat i další a požádat je, aby se připojili,“ vysvětlil další krok Geldof poté, co měl příslib Stinga (The Police), Simona Le Bona (Duran Duran) či Gary Kempa (Spandau Ballet). Snažil se i Ure, zapojily se britské hudební časopisy, poskytující prostor propagace, společnost Phonogram (u níž Geldof nahrával) a především, všichni oslovení se zřekli nároku na honorář.

Možná bude tyto vánoce v Africe sníh
Ure i Geldof věděli, že musí bleskově napsat skladbu, protože v případě nějaké coververze by museli platit nemalé licenční poplatky. Finální verze byla dotvořena v Ureově domácím studiu a Midge sám uvedl, že do Geldofova textu nemusel prakticky sáhnout – pouze ve strofě „And there’t be snow in Africa this Christmas time“ vyhodil původní Ethiopia a nahradil jej jménem kontinentu.

Poté byl osloven věhlasný producent Trevor Horn a navrhl kvůli časovému tlaku, aby se písnička nahrála v jeho Sarm West Studio na Notting Hill, které budoucí Band Aid poskytl na celý den zdarma.

Kouzelných 24 hodin
Vybraní hudebníci se sešli 24. listopadu 1984 a snaha Geldofa a Urea přinesla ovoce. Objevila se tu dívčí skupina Bananarama, kompletní Duran Duran, s bicí soupravou dorazil Phil Collins, vůbec první part před mikrofonem nazpíval Tony Hadley ze Spandau Ballet, po jeho bok se postavili Paul Young (ten měl v písni největší prostor), Sting, Bono z U2 a konečně Boy George ze sestavy Culture Club. O něj Horn hodně stál a žádal ho, aby se přepravil nadzvukovým Concorde z USA, ale George dvakrát zaspal, takže nakonec dorazil až v 18:00 a z „vojele“ v nahrávacím boxu vystřihl své pasáže.

Ve sborech se objevili i Kool & The Gang, zpěvačka Marilyn či ikonické duo Francis Rossi a Rick Parfitt ze Status Quo. Některé části už byly předtočeny dříve, nicméně z natáčení byl pořízen televizní záznam a přítomni byli zástupci novin Daily Mirror. Nakonec se v Hornově studiu sešlo 37 špičkových hudebníků.

Někteří umělci byli bohužel smluvně vázáni jinde, alespoň tedy poslali zdravice – Paul McCartney, David Bowie či Holly Johnson z Frankie Goes To Hollywood. Přijít měl také pozdrav od zpěvačky Annie Lennox, ale bohužel dorazil tak pozdě, že už se na desku nedal zařadit.
Před zakončením prací nahrál Geldof závěrečné prohlášení: „Tato nahrávka byla pořízena 25. listopadu 1984. Teď je osm hodin ráno 26. 11. Jsme tu 24 hodin a myslím, že je čas jít domů. Takže já, Bob Geldof, a Midge Ure vám přejeme: »Dobré ráno vám všem a milion díků všem, co se na nahrávce podíleli.« Krásné Vánoce, sbohem.“

Překonala očekávání
Horn vytvořil hned tři verze písně – klasickou pouze se zpěvem a závěrečným chorálem Feed The World, rozšířenou variantu, do níž vložil před refrénem zdravice přítomných i oněch tří nezúčastněných – a konečně pasáž obsahující pouze ony zdravice s melodickým podkladem.

Maxisingl Do They Know It’s Christmas? vyšel 3. prosince 1984 a Geldof trval, aby pořizovací cena včetně DPH činila 1,35 libry, což většina prodejců akceptovala. Několik jich ale s odvoláním na vládní nařízení odmítlo, takže Geldof dokonce zkritizoval vládu v čele s Margareth Thatcher – nakonec došlo ke kompromisu: daně byly dle litery zákona zaplaceny, ale finanční úřad výslednou sumu poskytl jako charitativní částku. Mimochodem – obal maxisinglu vytvořil výtvarník Peter Blake, jenž byl například autorem coveru slavného LP Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band skupiny Beatles.

Píseň v sousedství Last Christmas (vydána ve stejný den) setrvala na #1 britského žebříčku pět týdnů – odhaduje se, že během měsíce bylo prodáno přes dva a půl milionů výlisků. Geldof očekával zisk 70 000 liber, ale během jednoho roku se vybralo 8 milionů. Následně vznikly akce jako USA for Africa s písní We Are The World, televizní přehlídka Comic Relief a fantastický dvojkoncert Live Aid Africa (13. 7. 1985) v londýnském Wembley a na stadionu J.F. Kennedyho ve Filadelfii.

Sklizeň
Do roku 1989 bylo prodáno přes 11 milionů maxisinglů a pozici nejprodávanějšího singlu převálcoval až doják Candle In The Wind Eltona Johna v roce 1997 – značně ovlivněného smrtí britské princezny Diany. Reedice „Vánoc“ vyšla rok po původním uvedení na trh a v roce 1989 Stock Aitken Waterman na Geldofovu žádost nahrál se sestavou Band Aid II novou verzi v odlišném pojetí. Do třetice byla píseň přepracována u příležitosti 20. výročí vydání seskupením zvaným Band Aid 20.

Epilog
Příběh této humanitární pomoci je natolik košatý a bohatý na zážitky, že přinášíme pouze velmi symbolický nástin. Bez nadsázky lze říci, že by si zasloužil i skromnou knihu – snad se najde prostor mezi obligátními a kolovrátkovými tituly představit detailně čin hudebníků, kteří zkrátka jen nechtěli myslet na sebe a dojalo je lidské neštěstí tisíce kilometrů od jejich vlasti.

Zdroje: New Musical Express, BBC News, Rolling Stone Magazine, přenos Live Aid Africa, Seznam zprávy, Slavné dny