Slunovrat se v minulosti slavil několika způsoby. Na severu zběsile hodovali, v Římě propouštěli otroky

Je jen málo svátků, které se hojně slavily napříč všemi kulturami. A jedním z nich je zimní slunovrat. Prodlužující se dny totiž pro naše předky znamenaly naději, světlo a nový život.

Kdy nastává slunovrat?

Zimní slunovrat na severní polokouli připadá obvykle na 21. prosince, někdy ale může nastat o den dříve či až o dva dny později. Slunce vstupuje do znamení Kozoroha, začíná astronomická zima a den trvá nejkratší dobu z celého roku. Tohoto úkazu si lidé ostatně všímali už v neolitu, více než 10 000 let před naším letopočtem.

A nejen to, slunovrat pro ně měl už tehdy obrovský význam. Například Newgrange, monument z doby kamenné, přesně lemuje slunovratový východ slunce. Proslulý Stonehenge je zase orientovaný přímo směrem ke slunovratovému západu. Podle vědců tyto stavby sloužily k rituálům, které měly zachytit sluneční svit.

Ačkoliv už si dnes nedostatek světla dokážeme docela dobře kompenzovat a náš životní cyklus se neodvíjí od ročních období, několik slunovratových zvyků našich předků přetrvalo dodnes. Podívejte se, jak toto magické období slavili Slované, severské národy, Keltové nebo Římané.

Slovanský Kračun

Slované nazývali zimní slunovrat Kračun, někdy též Koleda. Tento den považovali za počátek nového roku a také za den, kdy se zrodí sluneční bůh. Mladí muži se oblékali do zvířecích kůži a obcházeli vesnici s figurkou dítěte, která onoho boha symbolizovala. Jejich cílem bylo především vyhnat běsy a démony, neboť v nejkratší den v roce mají síly podsvětí velkou moc. Za to dostávali jídlo, pití nebo drobné peníze.

Jelikož se v tento den otevírala hranice mezi světem živých a mrtvých, bylo zvykem prostírat stůl i zemřelým členům rodiny a připíjet na jejich čest. Nedílnou součástí oslav bylo pálení ohňů, které plnily očistnou a ochrannou funkci. Posvátné ohně nesměly vyhasnout až do svítání, proto u nich lidé bděli celou dlouhou noc.

Magický čas slunovratu Slované hojně využívali také k věštění budoucnosti. Zdraví či nemoc předpovídalo rozkrojené jablko, budoucí úrodu kuličky vařeného hrachu hozené na zeď a počasí dvanáct osolených plátků cibule.

Severský svátek Yule

V severní Evropě se slunovratu říkalo Yule. Muži z lesa přinášeli kládu na oheň, přičemž měli opravdu dobrý důvod vzít tu největší – dokud hořela, mohli bezstarostně hodovat. Oslavy trvaly dvanáct dní, během kterých nesměl oheň zhasnout.

Od seveřanů jsme převzali zdobení vánočních stromků. Neopadavé jehličnany symbolizovaly život, znovuzrození a obnovu, a tak si je nosili do příbytků, kde na ně věšeli sušené ovoce nebo vyřezávané runy a ochranné symboly. Obydlí si zdobili cesmínou a jmelím.

Seveřané dokonce vyráběli věnce, ty ale nebyly určené k výzdobě, jako je tomu dnes. Zapalovali je a pouštěli z kopce, aby tím přivolali návrat slunce v nadcházejícím období. Důležitou součástí oslav byly rovněž zvířecí oběti bohům, případně jiným nadpřirozeným bytostem a mrtvým. To mělo ostatně i praktický význam, v kruté severské zimě nebylo možné všechen dobytek uživit.

Keltské období temna

Pro Kelty nastávalo po 1. listopadu, svátku Samhain, období temna. A končilo až 1. února na Imbolc. Zimní slunovrat, který se odehrával zhruba uprostřed, byl tak pro ně znamením, že světlo opět začíná přebírat vládu nad tmou. A aby slunci trochu pomohli, zapalovali velké ohně pomocí zdobených dubových špalků politých pivem nebo medovinou.

Velmi důležitým symbolem bylo pro Kelty jmelí, které pro svou jasně zelenou barvu dávalo naději na život rodící se z temné zimy. Sklízeli ho a věšeli v obydlích, kde jim zajišťovalo ochranu. Mnozí historici se domnívají, že právě od Keltů pochází zvyk líbat se pod větvičkou jmelí.

Římské Saturnálie

Ve starověkém Římě se slavily Saturnálie k uctění boha zemědělství Saturna. Začínaly už několik dní před slunovratem a vrcholily právě v nejkratší den. Oslavy se samozřejmě neobešly bez spousty jídla a pití, ale ani bez nevídaných změn v sociálním pořádku. Otrokům byla na celý měsíc přiřknuta svoboda a zacházelo se s nimi jako s rovnocennými lidmi, zavíraly se školy i úřady.

Vyšší sociální vrstvy po slunovratu pokračovaly v bujarém veselí, když oslavovaly zrození boha světla Mithry. To připadalo na 25. prosince a pro mnoho Římanů byly jeho narozeniny nejposvátnějším dnem v roce. Mithra se později stal bohem slunce.

Zdroje: History, Britannica, Thecelticjourney, Herbaroja, Deník