Spojte se s námi


Různé

Kriegsmarine v New Yorku aneb něco o pravěku selfie

Publikováno

dne

Pokud hovoříme o válce, v drtivé většině to nebude žádné hezké povídání. Ale existují i výjimky a jednu z nich vám chceme nabídnout. Zda se alespoň maličko pousmějete záleží jen a jen na vás.

Výsostné vody USA v Atlantickém oceánu nebyly za dob válečného stavu zvlášť nebezpečné, německé lodi by se příliš vzdálily a bez patřičné podpory by šlo o zbytečné riziko, operační prostor ponorek byl ještě omezenější. Je pravda, že v I. světové válce, též zvané „Velká“ se sem odvážil Herbert von Nostitz s podmořským plavidlem U-151 a nadělal spojencům dost vrásek – potopil jich na dvě desítky a když 2. června 1918 poslal ke dnu hned šest lodí, byl to vůbec první útok v amerických vodách od roku 1862, proto jej Spojenci označili za Černou neděli. Je třeba přiznat, že von Nostitz likvidoval pouze materiál a jedinou ztrátou na životech bylo 13 námořníků, kteří se utopili po srážce dvou záchranných člunů. Velitel ponorky trosečníky nijak neohrožoval a neomezoval pomoc dalších plavidel.

Hele, nejsme v New Yorku?
To ale byl první válečný konflikt. V tom druhém se leccos změnilo, ale v námořní oblasti nikoli výrazně. Lov u Ameriky byl spíš vzácností a až do prosince 1941 vlastně ani nedával smysl, protože USA byly neutrální mocností. Jenže osud si někdy zašpásuje, což byl případ německé ponorky U-123, jíž velel korvetní kapitán Reinhard Hardegen. Kvůli nepřízni počasí poněkud zabloudil a když se dostal v noci 14. ledna 1941 do periskopové hloubky, zahlédl světla, která přisoudil zatím neznámé transportní lodi. O to větší šok prožil po chvíli, když se zorientoval – hleděl totiž na Liberty Island s monumentální sochou Svobody.

Selfie na památku
Je pravda, že mezi Německem a USA v té době nepanoval válečný stav, ale komu by se líbilo – z mnoha důvodů – aby se mu v přístavu promenádovalo cizí plavidlo? Jak bychom reagovali my, kdyby u Karlova mostu pod Pražským hradem vykoukla třeba ruská ponorka? V každém případě visela ve vzduchu minimálně internace a z ní plynoucí velmi choulostivý politický konflikt. Proto by se dalo čekat, že Hardegen zmizí, jak to nejrychleji půjde.
Jenže posádka byla jiného názoru. Nadšeně velitele žádala, aby se mohli s ikonou USA vyfotografovat. Co vypadá jako nápad šílenců se vzápětí odehrálo. Hardegen svolil, ponorka se vynořila v přístavu a kdo z posádky mohl, upaloval na plošinu. První snímek udělal sám kapitán, pak se nechal s podřízenými vyfotit ještě jednou a potom už následoval „úprk“ do bezpečí. Co v té době dělala pobřežní hlídka v newyorském přístavu není známo.

Pochopitelné utajení
Kdyby se o věci dozvěděl Adolf Hitler, nejspíš by s ohledem na známý fakt, že dostával hysterické záchvaty po ztrátě nějakého plavidla, nejspíš nechal Hardegena zastřelit bez válečného soudu a obvyklých poct. Případně by ho ranila mrtvice a válka se mohla vyvíjet jinak. Führer se ale nic nedozvěděl a U-123 při zpáteční cestě do Německa poslala pod hladinu britský tanker Coimbra, takže měla na kontě body ve svůj prospěch.
Snímkem se členové posádky ani Hardegen pochopitelně nechlubili, ale kapitán to mohl udělat po válce. Jak sám tvrdil, přežil ji jen díky tomu, že v závěru bojoval se záškrtem a zůstal ve Flensburgu ve štábu admirála Dönitze. Tady padl do britského zajetí, ale nebyl mu prokázán žádný válečný zločin, proto byl v roce 1946 propuštěn. Zemřel v roce 2018 v úctyhodném věku 105 let.

Zdroj: weby Marintime history a The Two River Times, kniha Osudy plovoucích paláců.

Oblíbené