Viagra, zápalky nebo anestezie aneb Vynálezy, které vznikly úplnou náhodou

Existuje spousta věcí, bez kterých už si nedovedeme představit každodenní život. O to působivější je, že mnoho z nich nevzniklo dlouholetým bádáním, ale jednou velkou náhodou.

Penicilin

Penicilin patří do nejrozšířenější skupiny antibiotik užívaných po celém světě. Od doby svého vzniku zachránil už miliony životů. Přesto bychom ho nejspíš nikdy nezískali nebýt toho, že roku 1928 Alexander Fleming spěchal na dovolenou. Před odchodem z laboratoře totiž zapomněl umýt několik Petriho misek, kde zkoumal bakterie.

Když se po dvou týdnech vrátil, zjistil, že misky byly pokryté plísní. To by nebylo nic divného, avšak z misek, kde se plíseň utvořila, bakterie zmizely. Trvalo sice ještě dalších 13 let, než se penicilin začal využívat k léčbě, přesto se tato šťastná chyba spolu s Flemingovým jménem zapsala do dějin.

Anestezie

Vynález anestézie znamenal pro lékařský obor velký zvrat. A pro pacienty obrovskou úlevu. V 19. století si naštěstí čtveřice lékařů a farmakologů všimla, že po vdechnutí oxidu dusného se snižuje citlivost na bolest. Jak k tomuto šťastnému objevu došli? Během divokého večírku, kde o drogy nebyla nouze.

Viagra

Víte, jaký prášek je lékaři celosvětově nejpředepisovanější? Nejsou to antibiotika ani antidepresiva, ale Sildenafil, známější pod komerčním názvem Viagra. Přitom jeho tvůrci původně chtěli vyrobit lék na angínu. V klinických testech se sice Viagra k léčbě angíny neosvědčila, došlo však k jinému pozoruhodnému úkazu – u mužských testovacích subjektů po požití prášku nastoupila erekce.

Chipsy

Křupavé chipsy milují lidé po celém světě. Komu za ně ale vděčíme? Nespokojenému zákazníkovi jedné restaurace v New Yorku. Když mu totiž číšník naservíroval opečené brambory, nezdála se mu jejich konzistence ani velikost – prý byly moc měkké a velké.

To místního šéfkuchaře tak rozčílilo, že brambory nakrájel na extra tenké plátky, osmažil a posypal solí. Že tím dá vzniknout jedné z nejpopulárnějších pochoutek by ho nejspíš ani ve snu nenapadlo.

Nanuk

Vodové nanuky pro mnohé znamenají kus dětství. A pro Franka Eppersona znamenaly obrovský balík peněz. Když mu bylo 11 let, zapomněl venku kelímek s limonádou a míchátkem. A protože teploty přes noc klesly pod nulu, ráno si místo nápoje vyzvedl první nanuk. Až o pár let později ale odhalil komerční potenciál tohoto nápadu a nechal si nanuky patentovat.

Zápalky

Slavný přírodovědec Charles Darwin považoval rozdělávání ohně za nejvýznamnější lidskou schopnost hned po osvojení řeči. Zápalky, jak je známe dnes, ale vznikly jen náhodou. Lékárník John Walker rád experimentoval s chemikáliemi, které mezi sebou různě kombinoval. Jednoho dne roku 1826 ale neměl po ruce nic, čím by je promíchal.

Nakonec použil dlouhý klacík, jehož konec se následně pokusil očistit o krbovou římsu. Místo toho ale klacík vzplanul. A ve Walkerově mysli zase vzplanula myšlenka, jak dát světu vynález, který má dnes doma každý z nás.

Mikrovlnka

Mikrovlnná trouba je nedílnou součástí každé domácnosti. I ona je však dílem náhody. Technik Percy Spencer se během druhé světové války věnoval výrobě magnetronů, které generují mikrovlnné záření a které se používaly ke konstrukci radarů.

Jednoho dne si všiml, že se mu během práce v kapse rozpustila čokoládová tyčinka, což ho přivedlo na nápad sestavit první mikrovlnku. Jen o pár let později si vynález nechal patentovat.

Detektor kouře

Detektor kouře nesmí chybět na žádném pracovišti, hojně se ale využívá i v domácnostech. Jeho vynálezce, švýcarský fyzik Walter Jaeger, se přitom původně pokoušel sestrojit senzor, který upozorní na výskyt jedovatých plynů. Během pracovní pauzy si Jaeger zapálil cigaretu… a ozval se hlasitý zvuk. První prototyp detektoru kouře byl na světě.

Nerozbitné sklo

Práce v laboratoři není žádný med. Vyskytují se tam nejen nebezpečné chemikálie, ale i spousta skla, které se může při sebemenším neopatrném pohybu roztříštit. Když ale francouzský chemik Edouard Benedictus v roce 1903 nedopatření upustil skleněnou baňku, k jeho velkému údivu se nerozbila. V baňce totiž skladoval nitrocelulózu, která na ní vytvořila ochrannou vrstvu. A tak se od té doby začala používat k výrobě nerozbitného skla.

Zdroje: Diversified Spaces, Howstuffworks, History.com