Máte doma introvertní dítě? Jak zařídit, aby bylo se začlenilo do kolektivu a bylo spokojené a úspěšné

Každý člověk je jiný a o dětech to platí obzvlášť. Zatímco některé děti milují pozornost, výlety a rády se předvádí, jiné se všeho bojí a raději zůstávají samy schované někde v koutě. Jednou ze základních charakteristik, jak popsat lidské povahy, je rozdělení na introverty a extroverty. A toto rozdělení se týká i děti – jich možná ještě více než dospělých.

Nejradši jsem sám

Snad každé malé dítě má období, kdy se stydí cizích (nebo i poměrně blízkých) lidí, nechce je zdravit, mluvit s nimi a už vůbec si s nimi hrát nebo se mazlit. Raději zůstává v okruhu svých úplně nejbližších a drží se maminky nebo tatínka.

Pokud ale tyto tendence přetrvávají dlouhodobě a s vývojem dítěte se příliš nemění, je už načase přemýšlet o tom, zda nemáte doma introverta.

Introvertní děti jsou přirozeně bázlivější, bojí se velkých kolektivů i cizích dospělých a dětí a raději si hrají samy či s jedním vybraným kamarádem, než aby se zapojovaly do nějakých velkých her.

Jak dítě roste, může se chovat hodně samotářky. Rádo si čte, tráví čas o samotě na počítači, chodí samo po venku nebo se věnuje nějakému osamělému koníčku. Má strach ze školních akcí, jako jsou společné výlety, lyžařské kurzy, taneční a podobně. Příliš se netěší třeba ani na oslavy narozenin kamarádů a tak dále.

Nemůžeš být normální?

Někteří rodiče (nebo třeba prarodiče či další lidé v okolí) mají tendenci introvertní děti do aktivit a společenských událostí tlačit. Pro silně introvertní dítě to však téměř vždy znamená utrpení a stres.

Z kontaktu s cizími lidmi, z hlučných míst, ze silných zážitků má strach a mohou mu dělat i fyzicky špatně (například bolesti hlavy, břicha, zvonění v uších, mžitky před očima…). Navíc má takové dítě pocit, že je špatné. Cítí se hrozně, že nedokáže to, co jeho extrovertnější vrstevníci a může získat dojem, že není pro rodiče dost dobré.

Jak přistupovat k introvertnímu dítěti?

Nejdůležitější je pochopit, že být introvertní není špatně. Jak uvádí server Mother Club, i když mají introverti zhoršenou pozici v oblasti komunikace, navazování vztahů a podobně, jde zkrátka o typ povahy. V dalších oblastech naopak mají výhody: umějí věci lépe rozmýšlet, nejednají zbrkle, nejsou tolik závislí na jiných lidech…

Introvertnímu dítěti byste měli poskytnout dostatek času a prostoru na to, aby bylo samo se sebou. Například aby se po náročném dni mohlo někam uklidit, kde si samo utřídí myšlenky a odpočine si od mezilidských kontaktů.

Server Marianne pak zmiňuje, že do společenských aktivit je někdy vhodné dítě popostrčit, protože samo se možná neodhodlá, ale rozhodně byste ho neměli nutit na sílu. Z toho si odnese jen nechuť k tomu to příště zkusit znovu. Chce to dobře znát hranice svého dítěte a tam, kde je to možné, ho podpořit, a jinde tyto hranice prostě přijmout a respektovat.

Introvertní dítě se možná nebude chtít bavit s vaší tetičkou, která vás navštěvuje jednou za rok, nebo bude mít potíže pozdravit v autobuse plném lidí. Měli byste chápat, že nejde o nevychovanost, ale zkrátka o zábrany, které se časem obrousí.

Nejdůležitější je podpora rodiny

Samotářské dítě byste měli podporovat v jeho zálibách, i když třeba nejsou podle vašeho gusta. Nikdy totiž zřejmě nebude vášnivě milovat kolektivní sporty nebo nadšeně obrážet společenské akce. Raději se schoulí u knížky, maluje si, zahraje si on-line hru nebo třeba šachy. Důležité také je vnímat, že introvertnímu dítěti všechno déle trvá: k něčemu se rozhodnout, něco vyzkoušet, ale víc času stráví třeba i u běžných aktivit. Všechno totiž musí předem důkladně promyslet.

I když je váš potomek nejradši sám, měl by ale mít alespoň nějaké vztahy. Stačí jeden kamarád nebo úzký kroužek přátel, se kterými se bude cítit dobře a v bezpečí. V budování a udržování takových vztahů byste ho měli citlivě podporovat. Dobré je, když si najde nějakého trochu extrovertnějšího kamaráda, jehož prostřednictvím může zapadnout i do většího kolektivu. Pozornost na sebe strhává extrovertní kamarád a vaše introvertní dítko proplouvá kolektivem spolu s ním – může být tiše, pozorovat a zároveň si zvykat na větší množství přátel ve svém okruhu.

A hlavně: dávejte svému dítěti najevo, že je v pořádku takové, jaké je. Nešťastných introvertů, kteří mají pocit, že je s nimi něco špatně, už chodí po světě dost!

Zdroj: Redakce, motherclub.cz; marianne.cz