Stalina před smrtí chtěli zachránit čeští lékaři. Pomoc ale přišla pozdě

Je známo, že Stalin lékařům nikdy nedůvěřoval. Dokonce ani léky, které měl naordinované, nikdy neužíval, jak by měl. Bral je tak, jak ho napadlo. Miloval sauny a termální koupele a využíval je jako alternativní způsob léčby.

Na obličeji měl diktátor celý život četné jizvy, proto lze předpokládat, že v dětství prodělal komplikované neštovice. V mládí dokonce trpěl tuberkulózou a tyfem. Měl také srostlé dva prsty u nohou a špatně pohyboval levou rukou, kterou měl zároveň kratší.

Holdoval nadměrnému kouření, rád si dal skleničku, přejídal se a nehýbal se. Díky tomu měl nemocné srdce a trpěl vysokým krevním tlakem. Není divu, že ho jednoho dne postihnul infarkt. Stalinův zdravotní stav se značně zhoršoval a z toho také vyplývalo jeho psychické podráždění, což vnímali jeho kolegové a také jeho blízcí. Svou zlost si vybíjel i na lékařích.

V roce 1952 dokonce nechal uvěznit svého osobního lékaře Vladimira Vinogradova, který mu doporučil odchod do důchodu. Do věznice za ním následovali i další lékaři, o kterých se Stalin domníval, že usilují o smrt předních sovětských činitelů.

Osudný den

Po jedné ze svých prohýřených nocí se Stalin odebral na lůžko ve 4 hodiny ráno. Jeho strážci byli zvyklí nebudit ho. Po takových nocích vstával kolem 11 hodin, tentokrát se ale dlouho neozýval. V noci přišel posel s dopisem z úředního výboru a v tu chvíli už museli diktátora vyrušit.

Když vstoupili do pokoje, Stalin ležel na zemi v pyžamu a byl promočený. Těžce dýchal, chroptěl a brzy upadl do bezvědomí. Položili ho na gauč, ale doktora volat nemohli, protože seděl ve vězení. Pravděpodobně prodělal mrtvici, ale spekuluje se i o otravě.

Jeho kumpáni, kteří se na něj přišli podívat, také nedoporučili přivolat odborníka. Konstatovali, že vyspává opici. Lékař se ke Stalinovi dostal až druhý den ráno. V jejich čele stál doktor Lukomský.

V té době měl Stalin zcela ochrnutou pravou polovinu těla, velmi těžce dýchal, zvracel krev a měl teplotu 38 °C. Lékaři mu začali přikládat pijavice, rentgenovali mu plíce a aplikovali mu injekce. Všichni ale už tušili, že diktátor nemá mnoho času.

Pomoc z Masarykovy univerzity

Dozvěděl se o tom dotyčný asistent Fyziologického ústavu Masarykovy univerzity a nabídl sovětskému velvyslanectví přístroj na oživení dýchání. Šlo o elektrický stimulátor frenického nervu. Když do Kremlu s přístrojem přijeli, už nebyl potřeba. Stalin byl po smrti.

Zdroje: Stoplusjednicka, Dotyk, redakce