Starším lidem utíká čas rychleji. Jak ho zpomalit?

Jako děti jsme nad povzdechy dospělých o tom, jak čas kvapí, jen protáčeli očima. Vždyť i těch pár dní do Vánoc nám tenkrát připadalo jako celá věčnost! Zato teď se dost možná občas sami přistihneme, jak při otočení kalendáře nevěřícně proneseme větu: „To to uteklo.“

Čím to je, že s přibývajícími roky se vnímání času mění a nám se zdá, že dny, týdny i měsíce nabírají na rychlosti? Kupodivu na vině není množství starostí, se kterými se dospělí lidé dennodenně potýkají. Existuje ale hned několik teorií, které tento fenomén vysvětlují.

Biologické hodiny

Někteří vědci se domnívají, že za zrychlené vnímání času může biologie. Dětem rychleji bije srdce, mají rychlejší metabolismus, rychleji dýchají. A také se rychleji pohybují. Proto se jim může zdát, že čas kolem nich plyne pomaleji.

Když se rok s rokem sejde

Se zajímavou teorií přišel už v roce 1897 francouzský filozof Paul Janet. Vnímání času vztáhnul k délce lidského života. Zatímco třeba pro šestileté dítě jeden rok znamená šestinu jeho života, pro šedesátiletého člověka jednu šedesátinu. Dítěti by tedy měl čas ubíhat zhruba desetkrát rychleji.

Mentální obrazy

Podle amerických vědců zase vlivem stárnutí klesá rychlost vnímání změn mentálních obrazů, které náš mozek zpracovává jako plynutí času. Zatímco dospělý člověk těchto obrazů stihne zaznamenat maximálně 5 za vteřinu, děti jich zaznamenají mnohem víc. Proto se do jejich dne vejde víc zážitků a vjemů, díky kterým se jim den zdánlivě prodlužuje.

Něco nového

Velmi pravděpodobně za vnímáním času stojí i naše zážitky a zkušenosti. Když něco prožíváme poprvé, mozek to vyhodnotí jako významnější a uchová si víc detailů. Zároveň mu trvá déle, než zážitek zpracuje, a proto se tento časový úsek zdá být delší.

Problém je v tom, že dospělí a starší lidé nových zážitků zažívají méně a méně. Důvěrně známe každou ulici, kterou procházíme na cestě z práce, každý předmět, který máme v domácnosti, dokonce i každou uličku oblíbeného supermarketu. Pro děti jsou ale všechna tato místa neprobádaným územím, které je zasypává nepřeberným množstvím nových vjemů.

Tuto teorii podporuje i fenomén tzv. pomalého vnímání. Jedná se o stav, který lidé zažívají v neznámé a život ohrožující situaci – například pár okamžiků před autonehodou nebo při volném pádu. V takovém případě se vnímání času značně zpomaluje.

A co je ještě zajímavější? Podle psychologů je zpětný pohled na vnímání času z velké části založený na tom, kolik nových podnětů jsme zažili. Paradoxně si tedy víkend plný zážitků budeme pamatovat delší, než ve skutečnosti byl, přestože v danou chvíli se nám zdálo, že utekl až příliš rychle.

Jak zpomalit čas?

Zatímco fyzické a biologické projevy stárnutí nezměníme, můžeme změnit naši každodenní rutinu. Jít do práce jinou cestou, přestěhovat doma nábytek, začít se učit nový jazyk nebo si naplánovat dovolenou ve městě, kde jsme nikdy předtím nebyli. Každá novinka vede k neurogenezi neboli vytvoření nových mozkových buněk a jak se zdá, možná právě to je klíčem ke zpomalení stárnutí.

Zdroj: Poznatsvet, Dotyk, Forbes, Stoplusjednicka