Příběh značky Kofola: Na začátku byl výzkum na využití zbytků po pražení kávy

Když se řekne Kofola, také se vám vybaví její reklamní heslo, které zní „když ji miluješ, není co řešit“? U Kofoly je zajímavé zejména to, že v konkurenci dalších, světově známých kolových nápojů si dokázala udržet svou trvalou oblibu mezi zákazníky. Jak vůbec došlo k tomu, že vznikla a přežila více než šedesát let své existence?

Důležitý úkol: Vývoj socialistického kolového nápoje

Historie Kofoly se úzce pojí s nástupem vlády komunistů v Československu po roce 1948. O čtyři roky později byl po vlně znárodňování soukromých firem založený národní podnik Galena Opava, jenž se zaměřil na výrobu léčiv, tinktur a pěstování rostlinných kultur.

Vedení státu mělo primární zájem na vývoji kolového nápoje, který by byl ryze československý, oproštěný od všeho kapitalistického a který by na tehdejším socialistickém trhu zaplnil mezeru v tomto sortimentu.

Důležitý úkol dostaly na starosti Spojené farmaceutické závody, známější pod zkratkou Spofa, do nichž byla Galena Opava později začleněna. Vývoj Kofoly tak mohl začít. To se psal rok 1957. Trvalo to dva roky, než se podařilo namíchat sirup KOFO, jenž se s úspěchem používá dodnes. Na jeho vývoji pracovala skupina doc. RNDr. PhMr. Zdeňka Blažka, CSc.

Výzkum na využití zbytků z pražení kávy

Během výzkumu, který se zaměřil na upotřebení zbytků z pražení kávy, se výzkumný tým věnoval právě vývoji kolového sirupu. Ten měl být základní surovinou pro výrobu nového nealkoholického nápoje, jenž měl konkurovat tehdy oblíbené Coca-Cole a Pepsi-cole. Ty ovšem pocházely z imperialistického západu, tudíž nebyl zájem, aby na socialistickém trhu hrály prim. Navíc byly poměrně drahé.

Docentu Zdeňku Blažkovi a jeho spolupracovníkům se skutečně podařilo namíchat tmavě hnědý sladkokyselý sirup. Tajná receptura možná obsahuje výtažky z jablek, rybízu, třešní, listů mařinky, ostružin, listů jahodníků, karamelu, lékořice a pochopitelně také kofein. Je-li tomu opravdu tak, se můžeme jen dohadovat. Složení je dodnes obchodním tajemstvím a zná ho jen několik lidí.

Nový nápoj Kofola byl na trh uveden v roce 1962 a ihned si získal srdce zákazníků. Zajímavé je, že se měl původně jmenovat Kofo-cola. Ale nikdo nechtěl riskovat případný právní spor o ochrannou známku, proto se mu začalo říkat Kofola.

V roce 1968 vzniklo logo Kofoly ve formě kávového zrna, které se používalo dlouhých 30 let. Největší produkci Kofola zaznamenala během 70. let minulého století. Husákovy děti na ní vyrostly.

Vývoj Kofoly po Sametové revoluci

Už to vypadalo, že Sametová revoluce a změna politických poměrů vymaže Kofolu z povědomí zákazníků, kteří se celí vyhladovělí po všem nedostatkovém vrhli na Coca-colu a Pepsi-colu. Kromě toho neexistovala ochranná známka na Kofolu, takže kolové nápoje začaly vyrábět i další firmy. Slovo kofola se stalo synonymem pro kofeinový nápoj.

V podniku Kofola si mezitím majitelé mezi sebou podávali dveře, a to až do roku 1993, kdy se objevil řecký rodák Kostas Samaras. Ten byl pro Kofolu novou nadějí na lepší zítřky. Koupil malou sodovkárnu v Krnově a začal s výrobou sycených nápojů. V roce 2000 uzavřela Samarosovat firma Santa Trans licenční smlouvu s tehdejším vlastníkem značky Kofola, farmaceutickou společností Ivax z Opavy, na stáčení Kofoly.

O dva roky se rodině Samarasů podařilo koupit registrovanou obchodní známku Kofola a originál receptury za 215 milionů korun. A rok nato, v roce 2003, byla natočena dnes již kultovní reklama o holčičce s tatínkem ve vánočním lese, který jí slibuje, že když bude hodná, tak uvidí zlaté prasátko. Její odpověď „já už nemusím, já už ho vidím“ zlidověla.

V současnosti patří Kofola opět na výsluní mezi kolovými nápoji a zdatně konkuruje těm ostatním.

Zdroj: Kofola.cz, Retrománia.sk