Marie Fikáčková: Masová vražedkyně, která zabíjela bezbranné kojence. Skončila na oprátce

Marie Fikáčková byla mladá nenápadná žena. Odmaturovala na zdravotní škole v Klatovech na výbornou. Poté nastoupila na porodnické oddělení, kde ale nerozdávala lásku, nýbrž smrt. Vraždila nevinné a bezbranné kojence. Proč?

Marie Fikáčková byla hodnocena jako spolehlivá dětská sestra. Proč se z ní stala sestra Smrt?

Otázku na tuto odpověď možná můžeme hledat v jejích rodinných kořenech. Vychovával ji otec, jenž ji a bratra hrubě bil. Fikáčková uvedla, že ji napadal i psychicky nemocný bratr. V dospívání jí ubližovala matka. V této nenápadné dívce začala klíčit zlost a pocity ponížení doprovázené úzkostnými stavy. Bála se bolesti a bití.

Fikáčková sama nebyla matkou

Fikáčková sama nebyla matkou. Nabízí se odpověď. Ne všechno je náhoda. Že by příroda či jiné síly zařídily, aby nemohla otěhotnět? Aby například nemohlo dojít k další vraždě, a to vlastního dítěte? Jenže když neměla děti ona, nebudou je mít ani ostatní ženy? Je to ovšem jen domněnka.

Začaly se v ní probouzet neovladatelné afekty vzteku

Coby dospělá se začala bránit a dokonce matku i napadla. U soudu přiznala, že matce i vyhrožovala zabitím. Také přiznala, že by byla v afektu schopna udeřit i své dítě. Naštěstí nikdy nedošlo k tomu, aby se stala matkou. Nicméně jiným matkám způsobila celoživotní trauma. Když zabíjela jejich maličké novorozené děti.

Začala zabíjet rok po nástupu na kojenecké oddělení

Nikdo nic netušil. Posudek zněl: „V kolektivu oblíbená, svědomitá sestra, jí svěření kojenci jsou vždy v pořádku.“ Její kolegyně poté, co vyšlo najevo, že vraždila, byly v šoku. Jak je možné, že si nikdo ničeho dlouhé tři roky nevšiml?

Smrt dětí byla připisována syndromu náhlého úmrtí

Marie Fikáčková vypověděla u soudu, že ji rozčiloval křik a pláč novorozenců. Obzvláště v době menstruace. Nedokázala se ovládnout. Vraždila výhradně plačící děti.  Napadala je nekontrolovatelně. Některé hrubě bila nebo jim mačkala hlavičky. Jiné bila silně do zad či do hrudi. Další tloukla sevřenou pěstí  do hlavy. Bezbranní kojenci umírali.

Kde zůstala odpovědnost lékařů?

Marie Fikáčková sdělila vyšetřovatelům, že nikdy nikdo nezjišťoval, jak děti umřely. To ji utvrdilo v tom, že může ve vraždění pokračovat. Dokonce jmenovala i několik lékařů, kteří dle jejího názoru neplnili své povinnosti. Mezi nimi i vedoucího lékaře, do kterého, zdá se, byla zamilovaná. Nicméně její city neopětoval. Pročež se nabízí, jakoby se mu chtěla svými činy pomstít?

Všímavý patolog učinil přítrž nekontrolovaným vraždám

Nebýt jednoho patologa, kterému bylo při pitvě něco nejasného, vraždila by Marie Fikáčková dál. Ovšem patolog zatelefonoval dětskému lékaři. Chtěl vědět, co se skutečně přihodilo. Zda například dítě nespadlo na zem. Dozvěděla se o tom kriminálka a rozjelo se vyšetřování.

Marie Fikáčková zabila nejméně 10 dětí

Ačkoliv se Fikáčková přiznala k vraždě deseti dětí s tím, že na další si už nevzpomíná, byla odsouzena za dvojnásobnou vraždu. A dva případy ublížení na těle. Proč ji neodsoudili za další vraždy, když se k nim přiznala? O tom se dnes už můžeme jen dohadovat. V každém případě se o této záležitosti na veřejnosti nemluvilo.

Vyšetřování probíhalo pod symbolem TAJNÉ

Na veřejnost se nesměla dostat žádná informace. Za prvé byly obavy z paniky. A za druhé „to“ neladilo s tehdejšími slibnými zítřky. Vraždila v roce, kdy byl očekáván let Gagarina do vesmíru. Život byl opěvovaný všemi směry. Vraždy novorozenců nezapadaly do tehdejší skládanky šťastné společnosti.

Marie Fikáčková: Poslední den, den popravy

Marie Fikáčková žádala dvakrát o milost. Nebylo jí vyhověno. Den popravy byl stanoven na 13. dubna 1961. V pankrácké věznici, v místnosti tomu určené,  jí kat navlékl na krk oprátku. Spoutal jí ruce. Propadliště se otevřelo. Bylo jí 24 let.

Zdroje: Kriminalistika.eu, Wikipedia.org, ct24, reflex.cz