Černobyl: Za výbuchem jaderného reaktoru mohla nejspíš neodbornost personálu a zastaralá technika

Až do osudného 26. dubna 1986 byl Černobyl město s normálním životem a s dlouhou historií sahající až do 12. století. Nachází se v Kyjevské oblasti v severní části Ukrajiny. Sice tu byla kousek od města v 70. letech minulého století vybudována jaderná elektrárna, ale strach z ní nešel, nebo si ho obyvatelé Černobylu nepřipouštěli. Co by se tak asi mohlo stát?

Pripjať – město mladých, ale i duchů

V únoru 1970 se začalo s budováním nového města nedaleko Černobylu, které mělo být zázemím pro zaměstnance budoucí jaderné elektrárny. Věkový průměr jeho obyvatel, jejichž počet se postupně navýšil na 47 500, nepřekročil 30 let. Bylo to opravdu město mladých inženýrů a vědců, kteří zde našli své uplatnění a lepší životní podmínky. Zcela určitě nikdo z nich nečekal, že se z města mladých stane město duchů.

Sobota 26. dubna 1986, časné ranní hodiny

V černobylské jaderné elektrárně v sobotu 26. dubna 1986 brzy ráno začaly probíhat plánované technické zkoušky reaktorů, které měly otestovat funkci regulátoru magnetického pole rotoru. Nic nenasvědčovalo tomu, že se tento den zapíše do dějin jaderné energetiky jako den nejhorší jaderné katastrofy v dějinách lidstva.

Ve 4. bloku elektrárny totiž došlo ke zcela nekontrolovatelnému nárůstu výkonu jaderného reaktoru RBMK-1000, který vedl k prudkému zvýšení objemu a tlaku páry. Nastal výbuch vodíku a oxidu uhelnatého a požár, následkem čehož se reaktor roztavil, byla zničena horní patra a střecha celé haly a okolí bylo kontaminováno radioaktivním grafitem. Do ovzduší unikl radioaktivní mrak, jenž se přes západní část tehdejšího Sovětského svazu dostal až nad východní a střední Evropu a do Skandinávie.

Proč k havárii reaktoru došlo

Při analyzování příčin výbuchu jaderného reaktoru se jako nejpravděpodobnější jeví neprofesionalita odborného personálu, který reaktor obsluhoval při technické zkoušce. Během ní se totiž měnila pracovní četa, přičemž ta nově nastupující nebyla dostatečně obeznámená s tím, co právě probíhá.

Problém byl také v typu reaktoru RBMK. Jednalo se o vodou chlazený reaktor s grafitovým moderátorem, v němž jsou palivové tyče se slabě obohaceným uranem uložené v kanálech. Těmi proudí voda pro chlazení. Nevýhodou reaktoru je jeho nestabilita v případě přehřátí, což se plně projevilo právě v jaderné elektrárně Černobyl.

Osud města Pripjať byl zpečetěn

Vzápětí po havárii černobylského reaktoru začala evakuace celého města Pripjať, jež zabrala několik dní. Lidé si s sebou směli vzít jen doklady a malou zásobu potravin. Vše ostatní zůstalo na svých místech stejně jako dominanta města – velké ruské kolo.

Dnes je město Pripjať opuštěnou a mrtvou zónou, kde se postupně budovy vlivem povětrnostních podmínek dostávají do špatného technického stavu. Okolí města je stále silně zamořené cesiem. Aby jeho radioaktivita klesla na hodnoty, které lidskému neškodí, muselo by uplynout dlouhých 22 tisíc let.

Přemístěni byli lidé i z okolí Černobylu v okruhu 30 kilometrů, a to na území Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Celkem bylo evakuováno 118 400 osob v období 1986 až 1990 a v letech 1991 až 2000 k nim přibylo dalších 232 000 lidí.

Nekompetentnost při řešení jaderné havárie

Jaderná havárie Černobyl byla horší, než se původně předpokládalo. Použité dozimetry byly schopné měřit radioaktivitu jen do úrovně 3,6 R/h. V některých částech budovy byly naměřeny hodnoty okolo 800 mR/S, jinde ale překročily rozsah radiometru. Pracovníci ranní směny proto předpokládali radiaci ve výši 5 R/h. Jenže ta byla ve skutečnosti na hodnotě vyšší než 20 000 R/h. Pro představu – smrtelnou dávkou je asi 500 rentgenů.

I proto zaměstnanci bez ochranných pomůcek a bez velkých obav pokračovali ve své práci a pokoušeli se do reaktoru čerpat vodu, o kterém si mysleli, že havárii přežil bez většího poškození. Krátce po havárii přijeli hasiči, aby se pustili do hašení požáru. Během zásahu spousta z nich utrpěla ozáření velkými dávkami radiace. Neměli ani ponětí o tom, že zbytky a kouř jsou radioaktivní.

Sovětský svaz o katastrofě v jaderné elektrárně poprvé informoval prostřednictvím rozhlasu v Moskvě a tiskové agentury TASS až v pondělí 28. dubna 1986. Teprve devět dní od výbuchu se podařilo zamezit úniku radioaktivního materiálu do ovzduší. V pondělí o zvýšené radioaktivitě v ovzduší v tehdejším Československu věděli i pracovníci Dukovanské jaderné elektrárny. Oficiálně se ale nic nevědělo a 1. května 1986 lidé vyšli do ulic v rámci tradičních prvomájových oslav.

Život v okolí Černobylu po havárii

Havárie v černobylské jaderné elektrárně představovala katastrofu lokálního významu a naštěstí nepřerostla v globální ohrožení. Pro představu během výbuchu se uvolnilo tolik radioaktivního spadu, jako kdyby vybuchlo 400 bomb z Hirošimy. Do mrtvé zóny evakuované oblasti se mohou dostat jen pracovníci elektrárny, vědci a také exkurze. V další zóně žije několik stovek starších lidí, kteří se sem dobrovolně vrátili.

Po havárii černobylská jaderná elektrárna ještě do roku 2000 pracovala. Od té doby je Černobyl odstavený. Celou budovu 4. reaktoru kryje ocelobetonová konstrukce v podobě sarkofágu. Pod ním se podle odhadů nachází ještě na 4 tuny radioaktivního prachu a také 95 procent paliva reaktoru.

Zdroj: Vtm.zive.cz, Ct24.ceskatelevize.cz, Wikipedia.org