Nejhorší letecké katastrofy: Let EL-AL 1862 se zřítil kvůli maličké součástce

V historii jakýchkoli neštěstí existuje poměrně značná část, způsobená naprostými maličkostmi. Někdy to může být zapomenutí běžného postupu, jindy defekt součástky v haléřových položkách. To byl i případ nejhorší pozemní tragédie v Holandsku.

Největší letiště v Amsterdamu je Schiphol, nacházející se 15 km od centra, kde jsou každodenně odbaveny stovky komerčních i nákladních letů. Tak tomu bylo i 4. října 1992. Třináct let starý nákladní Boeing 747 společnosti El-Al přistál na trase New York – Tel Aviv ve 14:40 k doplnění nákladu.

Velel mu zkušený kapitán Jicchak Fuchs s náletem přes 25 000 hodin, jehož v kokpitu doprovázeli první důstojník Arnon Ohad a palubní inženýr Gedalja Sofer. Dvacet minut po dosednutí na plochu začala nakládka a v 17:20 mohl koordinátor na ploše Jerry Plettenberg oznámit její ukončení. Následovala předletová kontrola a vzlet v 18:20 (spoj měl původně startovat přesně v 18:00).

Neovladatelný stroj

Sedm a půl minuty probíhalo vše v pořádku, ale poté zaregistrovala posádka obrovskou ránu a výpadek obou motorů na pravém křídle. Neměla vizuální kontakt, takže nevěděla, že obě pohonné jednotky upadly. Fuchs otočil stroj, oznámil dispečerce Henriëtte van Opijnen návrat na letiště a pokus o nouzové přistání.

Zpět na Schiphol měl dorazit asi za deset minut, ale po dalších osmi se však 338 tun těžký stroj „položil“ na pravé křídlo a střemhlavým letem se řítil na jedenáctipatrový dvakrát lomený obytný blok Groeneveen, nacházející se v předměstské části Bijlmermeer (oblast Amsterdam-Zuidoost). Letoun vrazil právě do rohové části domu a prakticky ji zrušil – v díře od země po střechu „zmizelo“ 31 bytů.

Terorismus? Nedbalost?

Ačkoliv doba útoků na izraelskou společnost El-Al už téměř pominula, nešlo tuto variantu přehlížet. Závažné svědectví přinesl policejní detektiv Jan Kaspers, jenž ze svého člunu na jezeře Goomeer, ležícím na trase mezi Bijlmermeerem a letištěm spatřil letadlo a z něj dva padající předměty.

Byli povoláni potápěči a ti na bahnitém dně našli vnější pravý motor, navíc na břeh spadl asi desetimetrový kus náběžné hrany křídla. Bylo zřejmé, že motor upadl, byl podroben testům ale 6. října bylo oznámeno, že žádné stopy naznačující raketový útok nebyly zjištěny.

Jako Popelky

U trosek domu byli hasiči už pět minut po katastrofě. Starosta Amsterdamu z důvodu hledání přeživších v troskách domu musel 24 hodin po nehodě nechat odvézt trosky na městskou skládku. Tam se vyšetřovací tým pod vedením Franse Erharta snažil najít zapisovače letu, ale když 7. října „černou skříňku“ nalezli, byl pásek čtyřikrát přetržen a závěrečná část značně poškozená. Proto byla odeslána expertům do USA, aby se ji pokusili obnovit.

Druhý motor už za asistence holandského námořnictva našli potápěči 15. října a bylo jim jasné, že není něco v pořádku s takzvanými pojistnými kolíky. Proto dostalo dvacet členů vyšetřovacího týmu pokyn, aby znovu pročesali skládku a pokusili se najít šroub dlouhý pouhých 14 cm.

Malé vysvětlení

Motory u Boeingu 747 jsou umístěny na křídlech závěsy, jimiž procházejí na čtyřech místech duté šrouby, zvané pojistné kolíky. Jejich funkcí je v případě jakéhokoli defektu ohrožujícího stroj, případně při nasátí ptáků a vzrůstajících vibracích nechat poškozený motor odpadnout dříve, než způsobí fatální poničení křídla nebo trupu. Boeing 747 by měl být schopen přistát i s polovinou motorů, třeba i na stejném křídle.

Tichý zabiják

Na nalezených šroubech byly provedeny metalurgické zkoušky a záhy vyšetřovatelé zjistili, že kolík vnitřního motoru měl čtyřmilimetrovou trhlinu, způsobenou únavou materiálu. Každým letem se jeho stav zhoršoval a kritického poškození dosáhl právě onoho 4. října. Když šroub praskl, poškodil se závěs. Stále pracující motor se utrhl a na chvíli vyletěl dopředu, ale poté se stočil a srazil i vedlejší vnější agregát. Tím došlo i k vytržení náběžné hrany.

Proč nedoletěli?

Kapitán Fuchs dokázal stroj ještě osm minut udržet ve vzduchu a za normálních okolností by měl přistát i se zbývajícím dvěma motory na jednom křídle. Mezitím se v USA povedlo zrestaurovat pásek a poté bylo jasné, že s takovým poškozením nebylo možné stroj zachránit.

Potvrdil to osm měsíců po tragické události i testovací pilot Heert Tigchelaar. Vylomený kus křídla narušil proudění vzduchu, poškodil hydraulické zařízení a způsobil ztrátu vztlaku. Když Fuchs kvůli přiblížení k letišti musel snížit rychlost, došlo k poruše rovnováhy a letadlo se neovladatelně dostalo do pravého náklonu. Poté následoval nekontrolovaný pád z výšky 760 metrů, zastavený až budovou Groeneveen.

Počet mrtvých je záhadou

Oficiální počet obětí činil 39 mrtvých na zemi a čtyři v letadle (kromě posádky letěl i jeden takzvaný zaměstnanecký pasažér, což je při nákladních letech běžná praxe většiny společností). Dále bylo 26 lidí zraněno, z toho 11 těžce.

Problémem byl fakt, že předměstí Bijlmermeer obývali především přistěhovalci z bývalých holandských kolonií, především ze Surinamu. Jak úřady připustily, obvykle tu našel útočiště i blíže neurčený nelegální počet imigrantů. Nebylo proto možné vyloučit, že ve zdemolovaných bytech byli ještě nějací další mrtví.

Část domu byla po nehodě stržena, ale zachovány zůstaly základy domu, aby posloužily jako památník nejhorší katastrofy v Holandsku v počtu zahynuvších na zemi.

Zdroj: Kniha Katastrofy 20. století, De Telegraaf, Česká televize