Kratochvíle bohatého astronoma: Tycho Brahe měl nos ze zlata, osobního šaška a choval jelena-alkoholika

Dílo geniálního astronoma nebylo překonáno ještě několik desítek let po jeho smrti. Pozornost si ale Tycho Brahe zaslouží i za jeho značně nákladný a výstřední život.

Šťastný vstup do života

S trochou nadsázky by se dalo říct, že se Tycho Brahe narodil pod šťastnou hvězdou. Jeho rodina patřila k nejmocnějším a nejurozenějším dánským šlechtickým rodinám, otec figuroval jako říšský rada, jeho bratranec patřil k nejbohatším dánským aristokratům a dokonce by se dala vystopovat i přízeň se švédským králem Gustavem I. Vasou.

Když se tedy roku 1546 narodil chlapec jménem Tyge Brahe, všichni doufali, že i on to v životě dotáhne daleko. A byli ochotní mu k tomu poskytnout ty nejlepší podmínky. Nejprve studoval rétoriku a filozofii na prestižní kodaňské univerzitě, později odešel do německých zemí za studiem práv.

Od právnických spisů ale čím dál tím častěji zvedal hlavu ke hvězdám. Když jednoho dne na obloze spatřil pozoruhodný úkaz zatmění Slunce, bylo rozhodnuto. Tycho Brahe se vydal na dráhu astronoma, i když zatím jen amatérsky.

Tycho Brahe přišel v souboji o nos

Přes obrovskou vášeň pro vědu byl ale Tycho Brahe také excentrickým mladíkem, který rád trávil večery bujarými pitkami a střemhlavě se vrhal do konfliktů. To se mu ve 20 letech vymstilo, když se se svým bratrancem během jednoho z večírků pohádal o to, kdo z nich je lepší matematik.

Jenže místo toho, aby se rozsoudili pomocí početních úloh, rozhodli se spor vyřešit mečem. V noci a v silném alkoholovém opojení. V duelu přišel Tycho Brahe nejen o svou čest, ale i o špičku nosu a část pravého ucha. Do konce života pak musel nosit speciálně zhotovenou mosaznou nosní protézu. Vlastnil ale i protézy ze stříbra a ze zlata, které si nasazoval při zvláštních příležitostech.

Miláček dánského krále

V roce 1571 zasáhla Tycha Braha smrt jeho otce. Na druhou stranu se mu tím definitivně otevřely dveře k astronomickému bádání, od kterého ho otec zrazoval. S pomocí svého strýce si postavil vlastní laboratoř a netrvalo dlouho, než si jeho nadání všiml dánský král Frederik II.

Nadějný astronom a vynálezce ho uchvátil natolik, že mu věnoval ostrov Hven, na kterém nechal vybudovat alchymistickou laboratoř, dvě observatoře a renesanční sídlo. Později k budovám Tycho Brahe přidal ještě papírnu s vodními mlýny, aby pokryla jeho enormní spotřebu psacích potřeb.

Tycho Brahe se mezi evropskými učenci brzy proslavil nebývale přesným pozorováním vesmírných úkazů. Popsal dráhu Měsíce a Marsu, objevil supernovu v souhvězdí Kasiopeji a našel kompromis mezi geocentrickou a heliocentrickou teorií – podle něj kolem Slunce obíhají všechny planety až na Zemi, která je nepohyblivá. Naopak Slunce i Měsíc se točí kolem ní.

Nerovné, ale šťastné manželství

Během let strávených na ostrově Hven se Tycho oženil. K nelibosti své rodiny si za svou vyvolenou vybral prostou a neurozenou ženu Kristýnu. Navzdory nerovnému sňatku spolu ale zůstali až do smrti a Kristýna mu porodila osm dětí.

Opilý jelen a liliputánský šašek

Do početné rodiny záhy přibyl také jeden neobvyklý domácí mazlíček, jelen wapiti. Tycho Brahe si ho oblíbil natolik, že ho s sebou bral i do místních šenků. K pobavení všech objednával pivo sobě i jelenovi, a ten ho – jako správný kumpán – vždy bez pobízení vypil. Během jednoho večera ovšem jelen trochu přebral, spadl ze schodů a na následky zranění zemřel.

Aby se Tycho Brahe čas od času rozptýlil od náročného vědeckého bádání, zaměstnával ve svém sídle osobního šaška. Jmenoval se Jepp a trpěl dwarfismem. Tycho věřil, že Jepp ovládá paranormální a jasnovidecké schopnosti, přesto na něj ale nahlížel s despektem. Mimo jiné mohl jíst vždy jedině pod stolem.

Tycho Brahe na dvoře Rudolfa II.

Po smrti Frederika II. Tycho Brahe se svým nákladným životem upadl v nemilost, a tak se i se svou rodinou vydal na cesty. Nejprve pobýval v Rostocku, poté v Hamburgu a nakonec se dostal do Čech na dvůr císaře Rudolfa II. A ten si astronoma skutečně předcházel.

Nabídl mu k bydlení jeden ze svých zámků, poskytoval mu štědrou finanční podporu a když si Tycho Brahe postěžoval, že ho od práce ruší kapucínští mniši vyzvánějící k modlitbám, neváhal jejich klášter rovnou zrušit. Po dlouhém přemlouvání katolických dvořanů ale nakonec zakázal jen noční zvonění.

Tycho Brahe a jeho smrt opředená tajemstvím

Kromě vědeckého bádání mohl Tycho Brahe pokračovat také ve veselých oslavách a hostinách. Láska k alkoholu a opulentnímu způsobu života si ale nakonec vybrala nejvyšší daň. Po návratu ze slavnosti pořádané Petrem Vokem z Rožmberka vážně onemocněl a o 11 dní později zemřel. Jeho smrt opřádá hned několik teorií.

Podle jedné byl otráven svým kolegou Johannesem Keplerem, podle jiné nechtěl urazit hostitele zvednutím se od stolu, a tak zadržoval moč, až mu praskl močový měchýř. Další z teorií mluví o tom, že se astronom několik dní nemohl vymočit kvůli močovým kamenům či silnému zvětšení předstojné žlázy, což po nesmírných bolestech zapříčinilo ono prasknutí měchýře.

Na pravdu o astronomově smrti se muselo čekat až do roku 2010, kdy byly jeho ostatky podrobeny důkladné analýze. Tycho Brahe trpěl systémovým onemocněním pohybového aparátu, které se projevuje vápenatěním a kostnatěním měkkých tkání. Nemoc propuká především u obézních jedinců s nezdravým způsobem života. Není tedy divu, že ukončila i život tohoto pozoruhodného génia.

Zdroj: Maidens and Manuscripts, Vesmir.cz, Stoplusjednicka