Milenci Kateřiny Veliké museli projít zkouškou výdrže. Vystřídala jich několik desítek

Píše se rok 1745 a tváře šestnáctileté Kateřiny hoří vzrušením v očekávání bouřlivé svatební noci. Jenže její novopečený manžel, Petr III., se k ničemu nemá, raději tráví noc hraním si s cínovými vojáčky. Budoucí carevna ale v celibátu žít rozhodně nehodlá.

Sofie Frederika Augusta, která později vstoupila do dějin jako Kateřina Veliká, se narodila 2. května 1729 v pruském Štětíně do urozené, ale poměrně chudé rodiny. Její dětství nebylo příliš radostné. Matka ji často trestala bitím, od sedmi let měla zakázáno si hrát a látku probíranou s učiteli a vychovateli se musela bezchybně učit nazpaměť.

Povahou byla Sofie citlivá a vnímavá, ale také velmi živá a divoká. Kvůli tomu přišla hned k několika úrazům. Asi nejzávažnější nastal v devíti letech, kdy si po ošklivém pádu přivodila vybočení páteře a několik měsíců musela nosit speciální korzet. Jindy zase málem přišla o oko, když si do něj vrazila špičku nůžek.

Budoucí manželka Petra III.

Chybějící majetky doháněla Sofiina rodina vysokými ambicemi. Proto se také rozhodli svou dceru co nejdřív výhodně provdat. To se jim podařilo na výbornou, mladičká princeznička padla do oka rovnou ruské carevně Alžbětě I., která hledala nevěstu svému synovci a nástupci Petrovi III.

K uzavření sňatku Sofii paradoxně pomohl její fádní vzhled, pětatřicetiletá Alžběta vedle sebe totiž nesnesla atraktivní ženy. Sama si na svém zevnějšku velice zakládala a ani její dvorní dámy nesměly nosit stejný účes nebo stejnou barvu šatů jako ona.

Nešťastný sňatek

Sofie ihned po příjezdu do Ruska konvertovala k pravoslavné církvi a přijala jméno Kateřina Alexejevna. Ze života mezi slavnými vládci velké Rusi byla nadšená, ze svého budoucího manžela už tolik ne. Tehdy 17letý Petr III. byl prosťáček, opilec a zvrhlík, který jen sotva mohl držet krok s inteligentní a ctižádostivou Kateřinou.

Že jejich manželství nebude šťastné a naplněné bylo jasné už o svatební noci. Petr III. nechal překvapenou Kateřinu obléknout do vojenské uniformy a celou noc si hráli s cínovými vojáčky. Změna nepřišla ani v dalších měsících, Petr o Kateřinu po sexuální stránce nejevil sebemenší zájem. Navíc trpěl fimózou, tedy zúženou předkožkou, a musel podstoupit operaci.

Kateřině bylo jasné, že moc si může udržet jedině tehdy, když porodí dědice, a tak si začala opatřovat milence. A skutečně brzy po paláci běhaly dvě děti. Petr v té době už samozřejmě tušil, že něco není v pořádku, a svým důstojníkům si několikrát postěžoval, že nechápe, kde jeho manželka děti vzala. Řešit manželčinu nevěru se nicméně odhodlal až v roce 1762.

Schopná panovnice

V té době totiž zemřela Alžběta I. a on jako právoplatný dědic nastoupil na ruský trůn. Moc příznivců ale neměl, svým chováním a politickými rozhodnutími si znechutil jak šlechtu, tak církev.

Kateřinu se kvůli jejím avantýrám rozhodl poslat do kláštera, svůj záměr už ale uskutečnit nestihl. Jeho schopná manželka zorganizovala převrat, který ji konečně dostal na ruský trůn. Jen pár dní po puči Petra uškrtil jeden z důstojníků. Zda to byla souhra náhod či dílo Kateřiny dodnes není jisté.

Během vlády Kateřiny zažilo Rusko nebývalý rozmach a liberalizaci. Panovnice podporovala umění, vědu i literaturu, upravila zákonodárný kodex, zakládala školy, sirotčince a nemocnice. Její osvícenecké reformy vedly k lidštějšímu zacházení s poddanými a lepšímu hospodaření na panství.

Vášnivá nymfomanka

Stejně jako se činila na trůně se Kateřina činila i v ložnici. Coby vdova už nemusela své milence tajit, a tak je rovnou dělila do několika skupin. V první se ocitli nejbližší osobní přátelé, kteří se carevně kromě sexu hodili k poskytování informací a podíleli se na státních záležitostech. Nejznámější z nich byl Grigorij Potěmkin. Druhou skupinu tvořili oficiální dlouhodobí milenci, kteří za své služby dostávali rentu, a tu poslední krátkodobé či nahodilé známosti.

Než si ovšem Kateřina vpustila muže do postele, chtěla mít jistotu, že ji jaksepatří uspokojí. Pořádala proto jakási výběrová řízení. Na každého milence čekala nejprve důkladná zdravotní prohlídka. Pokud prošel, postoupil do druhého kola – do ložnice některé z dvorních dam.

Jeho výdrž během zkoušky odměřovaly přesýpací hodiny. Pokud milenec skončil před přesypáním písku, mohl na carevninu náruč rovnou zapomenout. Pokud ale Kateřina dostala kladné reference, milostnému románku nestálo nic v cestě.

Ostuda, nebo odměna

Milenci, kteří se tímto způsobem dostali až ke Kateřině, měli opravdu dobrý důvod předvést ten nejlepší výkon. Pokud se totiž rozneslo, že s nimi carevna nebyla spokojená, u žádné z petrohradských dam už neměli šanci. A naopak. Když se osvědčili, těšili se nebývalé přízni žen široko daleko.

I přes těžké zkoušky Kateřina o uchazeče rozhodně neměla nouzi. Stát se carevniným milencem byla čest, navíc z tohoto postavení plynuly jisté výhody a finanční odměny. Ti skutečně dobří mohli přijít k rozsáhlým majetkům nebo vlastnímu paláci. Jednomu milenci dokonce udělila titul polského krále.

Žila naplno až do konce

Kateřina si život po smrti svého manžela užívala plnými doušky a sexuální apetit ji neopouštěl ani v pokročilejším věku. Jejímu poslednímu milenci, kterého si pořídila po 60. roce života, bylo jen něco málo přes 20 let. Zemřela roku 1796 ve věku 67 let na záchvat mrtvice.

Zdroj: History.co.uk, Biography.com, Ctidoma, Dotyk