Příběh potopené lodi HMT Lancastria aneb Nejhorší námořní tragédie v historii Británie

Druhá světová válka se zapsala krvavým perem do dějin lidstva. Jedním z tragických záznamů je i příběh zapomenutého potopení bitevní lodi HMT Lancastria. Zahynulo zde třikrát více duší než při potopení známého parníku Titanic.

Zrození lodi Lancastria

Loď podnikla svou první panenskou plavbu pod názvem Tyrrhenia 19. června 1922. Pro představu uveďme, že Tyrrhenia s tonáží 16 243 hrubých registrovaných tun byla dlouhá 176 metrů a vysoká třináct metrů. Původní kapacita počítala s místy pro 1 300 cestujících.

V roce 1924 byla přejmenována na Lancastria, a to proto, že si cestující stěžovali na původní krkolomný název lodi. Nedokázali ho správně vyslovovat. S Lancastrií už byli spokojeni. Ta do roku 1932 proplouvala na pravidelné lince mezi Liverpoolem a New Yorkem. Poté vozila výletníky po Středozemním moři a severní Evropě. Nicméně po vypuknutí druhé světové války britská vláda loď zrekvírovala. Vzápětí ji přejmenovala na HMT Lancastria a provedla válečné úpravy.

HMT Lancastria se stává bitevní lodí

Získává šedý nenápadný nátěr coby válečná loď. Také přebytečná kování vzala za své, okénka jsou zatemněna. Na loď je instalováno čtyřpalcové dělo. V červnu 1940 je Lancastria povolána k záchraně britských vojáků a občanů, jež se nacházejí ve Francii. Lodi velí zkušený kapitán Rudolph Sharp. Do ústí řeky Loiry záchrana připlouvá 16. června 1940. Přístav musel být přístupný podél přílivového kanálu. V souvislosti s tím následující den ve 4 hodiny ráno Lancastria zakotvila asi osm kilometrů jihozápadně od St. Nazaire.

K nalodění evakuovaných dochází 17. června 1940

Kapitánu Sharpovi je řečeno, že má nalodit tolik lidí, kolik může „bez ohledu na meze mezinárodního práva.“ Na Lancastrii vojáky a civilisty z pevniny dopravují remorkéry, rybářské čluny i ledoborce. I když plavba trvá téměř čtyři hodiny a někdy byly tyto dopravní prostředky ostřelovány německými letadly, nalodění probíhá vcelku beze ztrát.

Po nouzovém rozkazu k evakuaci se ovšem nalodil neznámý počet lidí. V nastalém zmatku už posádka přestává cestující počítat. Takže se jen odhaduje, že došlo k nalodění mezi 4 000 – 9 000 osob včetně vojáků, zaměstnanců ambasády s rodinami a civilních uprchlíků.

Kolik lidí se nalodilo na Lancastrii, zůstává zahaleno tajemstvím

Kapitán Sharp odhadoval počet na 5 500, avšak je k dispozici i informace důstojníka Royal Engineers. Jeden z nakládacích důstojníků Lancastrie mu údajně řekl, že na palubu nastoupilo přes 7 200 lidí. V historii lze dohledat dokonce i údaj o 9 000 pasažérech. Konečný počet se dnes už asi nedozvíme. Jisté je, že počet pasažérů mnohonásobně převyšoval možnosti záchrany. K dispozici bylo totiž pouze šestnáct záchranných člunů a 2 500 záchranných vest. Ale nepředbíhejme.

Lidé vyplnili každé volné místo na lodi

Obsadili i nákladní prostory, jež běžně nejsou cestujícím přístupné. Na lodi už se nebylo ani kam schovat. Ve 13:50 hodin došlo k náletu, kdy byl poškozen nedaleko kotvící parník SS Oronsay. Kapitánu Sharpovi bylo proto doporučeno odplout.

Kapitán lodi Lancastria se rozhodl vyčkat

V tu dobu nebyla k dispozici žádná provozu schopná plavidla námořnictva, která by Lancastrii chránila před útokem obávaných ponorek. Kapitán Sharp se proto rozhodl setrvat na místě. Plánoval, že se po nezbytných opravách přidá k Oronsay. A vyplují společně za doprovodu královského námořnictva a vrátí se do Británie. Možná to byla osudová chyba. V tuto chvíli zbývalo Lancastrii a tisícům pasažérů už jen pár hodin života.

Odpoledne se nad Lancastrií přehnal německý bombardér

Pilot bombardéru Ju-88 Peter Stahl z Kampfgeschwaderu 30 svrhnul na loď čtyři bomby. Nálet byl zničující, záhy je spuštěn první záchranný člun s ženami a dětmi. Ten se ovšem při dopadu převrhnul. Posádka kvůli nim spouští druhý člun. Spousta ostatních člunů je poškozena náletem.

Muži v záchranných vestách skákali do moře v naději zachránit se. Buď se zabili nárazem o příď anebo si při dopadu zlomili vaz. Část mužů na sobě totiž měla korkové záchranné vesty. Při skoku z vysoké paluby tělo setrvačností pokračovalo dolů, ale korková vesta ho zastavila. Tvrdý horní okraj pravděpodobně způsobil zlomení vazu.

Ale ani ti, kteří se zachránili skokem z paluby lodi do moře, neměli vyhráno

Buď umírají na podchlazení anebo se dusí v tunách topného oleje, jež z potápějícího se vraku unikl. Navíc německá letka nepřestává bombardovat přeživší ve vodě. Když se loď začala převracet, některým šťastlivcům se podařilo udržet se na boku lodi.

Ostatní lodě měly žalostně málo času na záchranu. Lancastria šla ke dnu během dvaceti minut. Podařilo se zachránit 2 477 životů. Opakované cesty v záchranných člunech podnikají  zachránci pod palbou kulometů německých letadel. Bylo i nesnadné čluny manévrovat v ropné skvrně. Zachráněné přebírají na paluby britská a spojenecká evakuační plavidla. Přesto několik tisíc pasažérů našlo smrt v moři. Svědci uvádějí, že ještě po mnoho týdnů moře vyplavovalo na pláže spoustu utonulých. Těla místní pohřbili mnohdy i na improvizovaných hřbitovech a většinou bez rakví, protože na jejich výrobu scházelo dřevo.

Winston Churchill vydává D-notice

Jednalo se o tzv. obrannou doložku, kdy podrobnosti katastrofy zůstávají v utajení. D-Notices představují oficiální požadavky na redaktory deníků, aby z důvodu národní bezpečnosti neposkytovali a nešířili informace o konkrétním tématu. Churchill tak hodlá zabránit šíření informací o hrůzném neštěstí. Nechce podlomit sebevědomí národa strašnou tragédií.

Ve svých pamětech uvádí: „Když se ke mně v tiché kabinetní místnosti odpoledne donesla zpráva, zakázal jsem její zveřejnění s tím, že noviny mají přinejmenším pro dnešek dost katastrofy. Měl jsem v úmyslu zveřejnit zprávy o katastrofě o několik dní později, ale události se naplnily tak černými a tak rychle, že jsem zapomněl zrušit zákaz, a trvalo nějakou dobu, než se znalost této hrůzy dostala na veřejnost.“

Došlo k prolomení tajemství potopené lodi Lancastria

Asi nebude překvapením, že jako první zveřejnili zprávu o potopení bitevní lodi nacisti. Hned ten večer svůj úspěch oslavovali na radiových vlnách Germany Calling. A aby se vlnění dostalo tam, kam potřebují, hlášení přenášejí v angličtině.

Mimochodem o obrovské námořní katastrofě informuje také The New York Times. Za pár týdnů zveřejňují tragickou zprávu i britské deníky. Mějme na paměti, že se ale nejednalo o oficiální informace, jelikož trvalo Churchillovo embargo. Deníky informovaly o neštěstí na základě sdělení očitých svědků.

Britské vládě trvalo spoustu let, aby dosáhla uctění památky místa katastrofy Lancastrie

Podařilo se to až po 66 letech. Problémem bylo, že místo vraku Lancastria leží ve francouzských teritoriálních vodách. Až v roce 2006 francouzské úřady na žádost britské vlády poskytly místu tragédie právní ochranu jako válečný hrob. Odhaduje se, že zahynulo mezi 4 000 až 6 500 lidí, což je největší ztráta na životech v britské námořní historii.

Oběti katastrofy připomíná spousta památníků v rybářských přístavech Île de Ré a Île d’Oléro či v Chathamu, Plymouthu, Portsmouthu a dalších. Konají se také vzpomínkové bohoslužby v City of London anebo v The New Town Church of Scotland v Edinburghu. Také došlo k odhalení památníku na nábřeží v St. Nazaire 17. června 1988 „na hrdou památku více než 4 000 lidí, kteří zemřeli, a na památku lidí ze Saint Nazaire a okolních oblastí, kteří zachránili mnoho životů a ošetřili zraněné.“ 27. června 2020 se konala také vzpomínková bohoslužba v kostele Panny Marie a svatého Mikuláše v Liverpoolu. Podobných vzpomínek bychom našli spoustu.

Pro úplnost zmiňme, že kapitán Sharp sloužil jako důstojník na lodi Lusitania několik měsíců před tím, než došlo k potopení. Přežil potopení lodě Lancastria, ale jeho osud se naplnil při incidentu Laconia. Umírá 12. září 1942, kdy byla RMS Laconia potopena německou ponorkou U-156.

Zdroje: epochaplus.cz, armyweb, Wikipedia.org, The National Archives