Dvojčata rozdělená válkou: Příběh Jacka a Oskara – jeden vychováván jako Žid, druhý jako nacista

Jack a Oskar se narodili 16. ledna 1933 v Port of Spain na jihoamerickém ostrově Trinidad jako jednovaječná dvojčata. Pobyli spolu ovšem jen půl roku, aby se znovu setkali za 21 let.

Matkou jim byla německá katolička a ortodoxní Žid Joseph Yufe. Joseph emigroval z Rumunska na Trinidad a během plavby se zamiloval do Němky Elizabeth Stöhrové. Zprvu to vypadalo na lásku na celý život. Narodila se jim dcera Sonja a poté dvojčata, Jack a Oskar. Jacka pojmenovali po boxerovi Jacku Sharkeyovi, Oskara po jednom z příbuzných.

Láska ovšem brzy vyprchala. Matka dětí vzhledem k bujarým pitkám svého muže se rozhodla s dcerou a synem Oskarem vrátit do Německa. Jack zůstal s otcem na Trinidadu.

Oběma bratrům se dostalo naprosto odlišné výchovy

Oskar byl vychováván v duchu Hitlerjugend, což byla polovojenská německá organizace, jež působila na mládež v duchu nacismu. Vyrůstal v Sudetech a pracoval jako dělník v Porúři. Oženil se a narodily se jim dvě děti.

Jack vyrůstal v převážně černošském Trinidadu

Jacka vychovával otec, ortodoxní Žid. I když se chlapec v sedmi letech dozvěděl, že má bratra, identické dvojče, bratrské vzplanutí se nedostavilo. Naopak bratři později přiznali, že je po celé dětství pronásledovala představa, že se potkají na bitevním poli a zabijí jeden druhého. Jacka lákala Izrael, kam se odstěhoval a pracoval v kibucu. Po té sloužil jako seržant v izraelském námořnictvu. Nakonec se vrátil do Ameriky a po otci převzal obchod v Jižní Kalifornii.

Oženil se s Američankou Onou Hirschovou, jež svého muže pobízela, aby přece jen navázal styky se svou rodinou. Jack po dlouhém přemlouvání nakonec bratra oslovil a Oskar nabídku přijal. Netušili, jak setkání bude probíhat a budou-li si mít co říct.

Jack a Oskar se setkali po 21 letech

Ačkoliv se neznali, oba dva na sobě měli bílý kabát se dvěma knoflíky vpředu. Stejnou košili i stejné brýle. To ale pro tentokrát bylo vše, co je spojovalo. Setkání dopadlo katastrofálně. Oskar v té době nemluvil anglicky, Jack upřednostňoval jidiš. Jak jeden z nich posléze řekl: „Nemohli jsme obnovit lásku, která tu nikdy nebyla. Moje dvojče pro mě bylo cizí.“

Přesto týden Jack v Oskarově domě vydržel, snad proto, že měli stejné geny. Pociťovali mezi sebou chlad. Na vině nebyla ani tak jazyková bariéra, ale naprosto odlišná výchova. Po týdnu se Jack vrátil domů a bratři se dlouhých 25 let neviděli. Na druhou stranu asi rodinné vazby, byť chatrné, přece jen ožily. Bratři zůstali alespoň v korespondenčním styku občasnými pozdravy z dovolených.

Bratry sblížila Minnesotská studie dvojčat vychovávaných odděleně

Jackova manželka se nevzdala svého plánu dvojčata znovu usmířit. Jackovi ukázala článek v novinách, kde se hovořilo o Minnesotské studii dvojčat a přemluvila manžela, aby se s Oskarem do studie přihlásili. Věřila, že bratři najdou společnou řeč. Oskar po delším váhání souhlasil a bratři se setkali na letišti v Minneapolis.

Jack s Oskarem měli pocit, že se dívají do zrcadla

Byli už starší a i tentokrát byli podobně oblečeni. Měli krátké úhledně zastřižené kníry a obdélníkové brýle. Oba si oblékli modré košile s nárameníky a kapsami ve vojenském stylu. Možná tím, že byli starší a na setkání se už mohli připravit, probíhalo mnohem příjemněji než to první.

Bratři se o sebe začali zajímat

Studie i po letech odloučení dvojčat, aniž by sdíleli společně hrátky, učení či zájmy, prokázala, že jsou až neuvěřitelně v lecčems stejní.  Ani radikální odlišná výchova jejich návyky nezměnila. Měli stejnou chůzi. Milovali máslo, kořeněná jídla a sladké likéry. Shodli se i na zvyku namáčet namazané tousty do kávy. Mimochodem oba používali toaletu naprosto stejným způsobem – spláchli záchod před i po použití. Jakmile vzali knížku do ruky, oba si nejdříve přečetli její konec.

Škrábali se  ve vlasech prsteníčkem a shodli se, že vynikali ve sportu, ale matematika jim nešla. Oba obalovali pera a tužky páskou tak, aby je mohli lépe uchopit. Také měli stejnou intonaci řeči a mluvili stejným tempem, ačkoliv různými jazyky.

Během studie si začaly rodiny bratrů všímat, že se pomalu tvoří cosi jako bratrský vztah

 Bratři k sobě skutečně našli po desítkách let odloučení cestu, avšak vědomě se vyhýbali diskuzi o politice a náboženství. Nicméně i díky osobitému způsobu vtipkování, který jim byl oběma  velmi blízký i díky studii, kdy spolu trávili spoustu času, si oba bratři nakonec porozuměli. A v téměř padesáti letech našel jeden druhého a vřelý bratrský vztah.

Zdroje: nytimes.com, allthatsinteresting.com, You Tube