Méně známá fakta o druidech: Měli sestřih na ježka, nemuseli platit daně a Římané o nich hodně lhali

Římané z nich měli hrůzu, mohli na své nepřátele spustit déšť i oheň, neplatili daně a mezi druidy se objevovaly i druidky. Dávní učenci jsou zahaleni mnoha pověrami a báchorkami. V tomto článku se zaměříme na některé méně známé informace o druidech.

Obraz druidů, který nám byl předáván po staletí, představuje tajemné postarší postavy v bílém rouchu. Ti provádějí podivné rituály, které souzní s přírodou a sesílají magická kouzla a zaklínadla s holí v ruce. Opravdu tak ale vypadali?

Sami staří Keltové toho historikům a archeologům mnoho neponechali, bohužel. Hodně z toho, co o druidech víme, pochází z keltské literatury a starověkých řeckých a římských zpráv. Spolehlivost takovýchto zdrojů je však velmi diskutabilní.

Vysoce postavená osoba v keltské společnost

Druid byl vysoce postavenou osobou v keltské společnosti: věštec, kněží, léčitel, filosof, ale zastával mnoho dalších rolí. Jeho dovednosti, znalosti a schopnosti byly velmi všestranné, někdo dokonce tvrdí, že i neomezené.

Julius Caesar v knize Zápisky o válce galské podrobně popsal mnoho práv, rolí a zvyků druidů, včetně skutečnosti, že byli v té době přinejmenším v Galii osvobozeni od placení daní.

Než jste se mohl stát druidem, čekalo vás dlouhé učení, které trvalo přes 20 let. Zájemci se museli naučit velké množství veršů. Znalosti se předávaly pouze ústní formou, proto se nedochoval žádný text. Předávání znalostí pouze ústní formou mělo pravděpodobně více důvodů: druidové si trénovali paměť. Dále se i tímto způsobem zabránilo úniku informací k širší veřejnosti.

Původ druidů je záhadou

Nejstarší písemné zmínky o nich můžeme dohledat už v 4. století př. n. l., ale jejich počátky budou pravděpodobně mnohem starší. Jejich pole působení se vztahuje na Británii (většina ostrova současné Velké Británie) a Galii (oblast, která zahrnovala především současnou Francii, Belgii, severní Itálii, západní Švýcarsko a část Nizozemska a Německa). Historikové ale netuší, zda druidské kořeny opravdu sahají jenom do těchto oblastí nebo zda přišly z jiných zemí.

Druidové byli potlačeni Římany v 1. století našeho letopočtu poté, co dobyli Británii a Galii. V období raného středověku v podstatě zmizeli: zanikli v důsledku christianizace, tedy konverzi ke křesťanství. Forma moderního druidismu s kořeny v 18. století pokračuje dodnes, ale skuteční starověcí druidové jsou dávno pryč.

Posvátné duby

Slovo druid znamená v gaelštině poznání dubu. Dřívější překlady zněly: dubový věštec nebo znalec dubu. Dnes je častěji význam chápán jako ten s pevnými znalostmi.

Po staletí byly duby spojovány se silou, mocí, plodností, vytrvalostí a moudrostí. A to nejen mezi starými Kelty, ale všude tam, kde je strom doma. Duby a všechny věci související s dubem byly pro druidy neuvěřitelně posvátné.

Jeden z nejposvátnějších rituálů druidů zahrnoval noční shromažďování v dubových hájích a řezání jmelí zlatým srpem. Jmelí se nemohlo dotknout země, takže když druid třímající zlatý srp kus uřízl, dva další byli připraveni jej zachytit bílou látkou mezi nimi.

Děsiví a krvelační druidové

Římané věřili, že čím dále na sever cestujete, tím jsou lidé „barbarštější“ . Mysleli si, že je Britanie a Galie domovem divokých a děsivých lidí.

Římský historik Tacitus, odkazující na římskou invazi do Anglesey ve Walesu v polovině 1. století našeho letopočtu, řekl, že velšští druidové „zasadili hrůzu na římské vojáky“ . Druidové, pokračoval, budou stát uprostřed bitvy „křičících strašlivých kleteb s rukama zvednutýma k nebesům“.

Ale vzhledem k tomu, že byla všechna tato místa dobyta, tak Římané svůj strach a obavy zvládli překonat.

Plnovous, ale krátké vlasy

Narozdíl od všeobecného přesvědčení nosili druidové vlasy velmi krátké, ostříhané na ježka. Výrazně se tím lišili od běžných keltských lidí té doby, kteří je měli naopak velmi dlouhé. Druidové měli dlouhé vousy.

Mnoho římských a řeckých spisovatelů tvrdilo, že jsou druidové kouzelníky. Tyto informace můžeme najít také v keltských mýtech a legendách. Kouzelnické dovednosti zahrnovaly cestování časem, změnu tvaru, neviditelnost, ovládání počasí, levitaci a věštění.

Každý druid nosil hůlku nebo hůl. Byli přítomní v mnoha bitvách a pomáhali svým „kouzelným uměním“. Například prý způsobili déšť, sněhovou bouři nebo zapálili ohně. Dle legend i někteří byli schopni proměnit noc v den, házet kamení na nepřítele nebo způsobit klam, že stromy a kameny vypadají jako ozbrojení vojáci.

Keltské legendy zacházejí do velkých podrobností o magických schopnostech druidů, vyprávějí příběhy o jejich používání magických lektvarů a mocných zaříkadel.

Druidové byli věštci

Stejně jako kouzelníci byli i druidové věštci. Obětování zvířat bylo obzvláště běžnou a děsivou metodou. Například se uvádí, že druid zabil psa a snědl jeho maso. Poté šel spát nebo na okamžik zavřel oči. V těchto stavech pak měl vize nebo k němu přicházela znamení.

Jednou z oblastí intenzivní debaty o druidech je, zda praktikovali lidské. Římští autoři popisovali strašlivé výjevy, kdy byly stromy pokropeny lidskou krví. Dobyvatelé prý později objevily mnoho důkazů o rituálních vraždách lidí. Současní historici ale tvrdí, že se může jednat o lež, kterou záměrně šířili Římané.

Tacitus řekl, že druidové zde zabíjeli za účelem věštění, a napsal, že „druidové čtou budoucnost rozřezáváním lidí na jejich oltářích a sledováním, kterým směrem padají!“ Znamení čtou z lidských vnitřností.

Existovaly i druidky

Obvykle si druidy představujeme jako muže, proto nás může překvapit, že existovaly i druidky. Keltské ženy měly obecně ve společnosti významnou roli, měly mnohem více práv než ženy v jiných kulturách té doby.

Starověké římské a řecké zdroje odkazují na dryády. Několik římských císařů, jako je Diocletianus a Aurelianus, je zaznamenáno jako setkání s keltskými druidkami v Galii, aby si vyslechli proroctví týkající se jejich osudů. Jejich existenci potvrzují i legendy a mýty.

Irská mytologie obsahuje mnoho bandrui (druidských žen). Bodhmall a Liath Luachra jsou například dvě mýtické válečnické druidky, které byly klíčovými postavami raných irských mýtů.

Zdroje: Wikipedia, Britannica, World History Encyclopedia, M.L.West: Indo-European Poetry and Myth (online), Historic UK, National Geographic