Spojte se s námi


Historie

Příběh skutečných Amazonek: Během výcviku stínaly hlavy a pily krev nepřátel

Byly statečné, zuřivé a třásly se před nimi všechny evropské koloniální mocnosti. Dahomejské Amazonky patřily k neohroženým bojovnicím, které si svůj status musely obhájit tvrdým výcvikem.

Publikováno

dne

Byly statečné, zuřivé a třásly se před nimi všechny evropské koloniální mocnosti. Dahomejské Amazonky patřily k neohroženým bojovnicím, které si svůj status musely obhájit tvrdým výcvikem.

Na území dnešního Beninu v západní Africe se v letech 1625 až 1894 rozkládalo malé, ale významné Dahomejské království. Bohatlo především na obchodu s otroky, které vyváželo do Evropy.

Nejasný původ Amazonek

Kdy přesně zde ryze ženská armáda vznikla není jasné. Podle jedné verze jednotku zformoval král Houegbadja brzy po vzniku říše, a to z lovkyň slonů, druhá verze hovoří o zoufalém nedostatku mužských válečníků na počátku 18. století, který krále Agadjiho donutil naverbovat do armády i něžné pohlaví.

Jisté je ale to, že počátkem 19. století panovník Ghézo vytvořil z takzvaných dahomejských Amazonek osobní ochranku. Nejprve si k tomuto účelu vybíral vykoupené otrokyně, později se ale do jeho řad přidávaly i svobodné ženy. A některé z nich do armády přihlásili jejich manželé, otcové či bratři, protože nezvládali jejich prudkou povahu. Těm nejmladším bylo osm let.

Přísné podmínky

Dahomejské Amazonky byly považovány za královy manželky. Samy si říkaly N’Nonmiton neboli Naše matky. Přesto během služby musely dodržovat přísný celibát, jehož porušení se trestalo smrtí. Případné těhotenství by jim totiž znemožnilo bojovat.

Tento závazek se neodvažoval porušit ani samotný král. Kromě něj také na Amazonky nesměl žádný muž pod trestem smrti ani sáhnout a když procházely palácem, museli pánové odvrátit hlavu.

Krutý výcvik

Všechny Amazonky musely projít drsným výcvikem, který měl jakoukoliv agresivitu přetavit v bojový nástroj a obrnit je vůči bolesti a strachu. Musely být silné, mrštné a nemilosrdné. Oblíbené byly cviky připomínající gymnastiku – s tím rozdílem, že se skákalo přes zídky pokryté trnitými akáciemi.

Součástí výcviku byla i desetidenní výprava do divočiny, kde si dívka musela vystačit pouze s mačetou. Další zkouškou bylo shazování spoutaných nepřátelských zajatců z hradeb. Jeden z francouzských delegátů popsal, jak asi šestnáctiletá Amazonka během výcviku třemi ranami uťala zajatci hlavu a následně za bouřlivého potlesku vypila krev, která utkvěla na její zbrani.

Amazonky v bitvách

Amazonky postupem času přestaly plnit pouze funkci královy ochranky, panovníci je začali využívat v dobyvačných bitvách. Osvědčily se, často zůstávaly na bitevním poli ještě dlouho poté, co poslední muži utekli. Neměly žádné slitování, nepřátelům usekávaly hlavy a genitálie jako trofeje a zdatně ovládaly i muškety a kanóny. Jejich statečnost a zuřivost si vysloužila obdiv všech, kdo setkání s nimi přežili. A zároveň v nich vzbuzovala hrůzu.

Poslední porážka

Osudnou se dahomejským Amazonkám stala první a druhá dahomejská válka proti Francii. Francouzští kolonizátoři využili veškerou dostupnou vojenskou techniku a po čtyřletém dobývání jim Dahomejské království podlehlo. Přes 2000 Amazonek během války zemřelo, pár desítkám se podařilo vymoci svobodu a několik jich bylo násilím převezeno do Francie, kde se z nich stala lákavá atrakce tzv. výstavy divochů.

Poslední skutečná dahomejská Amazonka, Nawi, zemřela v roce 1979. Bylo jí přes 100 let. Odkaz neohrožených válečnic však žije dál skrz jejich potomky, kteří si jejich příběhy předávají z generace na generaci. Někteří z nich také dodnes pořádají rituální ceremoniál, který má odvahu a sílu dahomejských Amazonek připomínat ostatním.

Zdroj: History.co.uk, MessyNessyChic, Vltava.rozhlas, Dotyk

Oblíbené