Spojte se s námi


Cestování

Za čarodějnictví byly na Jesenicku upáleny stovky žen

Psal se rok 1678, když si inkvizice v oblasti pod Jeseníky vyhlédla svou první oběť. Ve společnosti po třicetileté válce stále bujel strach, pověrčivost a nevzdělanost. To vše nahrávalo do karet Jindřichu Františku Bobligovi, kterého zaslepila touha po snadném zbohatnutí. Za jeho působení v inkvizici na Jesenicku zahynulo 250 lidí. Připomíná je Expozice čarodějnických procesů v Šumperku.

Publikováno

dne

Psal se rok 1678, když si inkvizice v oblasti pod Jeseníky vyhlédla svou první oběť. Ve společnosti po třicetileté válce stále bujel strach, pověrčivost a nevzdělanost. To vše nahrávalo do karet Jindřichu Františku Bobligovi, kterého zaslepila touha po snadném zbohatnutí. Za jeho působení v inkvizici na Jesenicku zahynulo 250 lidí. Připomíná je Expozice čarodějnických procesů v Šumperku.

Řádění inkvizitora Bobliga začalo ve Velkých Losinách. „Na květnou neděli do kostela došla žebračka Marie Schuchová. Při přijímání ukradla hostii a pokusila se jí donést porodní bábě, aby její kráva více dojila,” ozývá se z audioprůvodce Bobligovým hlasem nasyceným zlobou.

Tato pověra se stala záminkou pro rozpoutání čarodějnických procesů na losinském panství. Byl na něj pozván člověk, který měl s čarodějnicemi zkušenosti – Boblig.

Slovem čarodějnice společnost označovala osoby, které podle ní uzavřely spojenectví s ďáblem. Věřilo se, že na lidi můžou seslat neštěstí, přivolat nemoci nebo rozvrátit manželství. Na Jesenicku se měly čarodějnice scházet při sabatech na Petrových kamenech. „Když jsem je vyslýchal, přiznaly se. Místo, kde se sabaty konaly, jsem jim ale musel poradit, byly tak hloupé,” vypráví v audionahrávce v šumperské expozici Boblig.

Místem, kde byly vězněny a mučeny desítky nevinných lidí obviněných z čarodějnictví, se stal velkolosinský zámek. Boblig vynucoval od obětí přiznání pomocí tortury. Používaly se španělské boty, palečnice, skřipce a rozpálená železa. Pobyt obviněných ve vězení musela jejich rodina hradit. Každou mučící proceduru, jídlo i náklady za případnou popravu.

Pronásledování čarodějnictví bylo nákladné

Náklady na procesy byly čím dál tím vyšší, a tak se Boblig zaměřil na zámožné občany z Šumperka. Přes majetné ženy se dlouhou dobu snažil dostat k šumperskému děkanovi a faráři Kryštofu Aloisi Lautnerovi. Jednalo se o váženého měšťana s rozsáhlými znalostmi. Při svých kázáních upozorňoval na nesmyslnost procesů. Boblig se už ve Velkých Losinách pokoušel obžalovaným do úst vkládat Lautnerovo jméno.

Podařilo se mu ho nakonec dostat za mříže. Při prvním stupni tortury mu palečnicemi rozdrtili palce na rukou, při druhém mu drtili holenní kost. Podle práva měl být propuštěn, ne však podle Bobliga. Při třetím stupni tortury ho natáhli na skřipec. Stejně se však přiznání nedočkali. Ačkoliv se Lautnerova vina neprokázala, byl popravený.

Statečnost a nezdolnost v Šumperku prokázala také Marie Pešková. Přes Bobligovy výhružky a usvědčení spoluobčanů se nepřiznávala. Ani při natahování na skřipec neprojevila slabost.

Všechny stupně tortury vydržela bez jediného hlesnutí a slz. Podle Bobliga byla nebezpečná, mohla být vzorem jiným čarodějnicím. Nesdělila inkvizici žádná jména osob, které by se mohly jejich obětmi stát po ní. Přesto nebyla poslední.

Její manžel byl po jejím upálení také obviněn z čarodějnictví. Věznili ho ve sklepě jejich domu. Ve sklepě, kde je dnes Expozice čarodějnických procesů. V šesti místnostech jsou vystavené rozsudky smrti, mapy a ukázky mučících předmětů.

Nechybí rekonstrukce Peškovy vězenské cely a televizory přehrávající části Bobligova příběhu. Nemilosrdný inkvizitor se dožil 86 let a na sklonku života dokonce potkal mladou ženu, která mu učarovala. Zemřel údajně bez výčitků svědomí.

Zdroj: sumperk.cz

Oblíbené