Nejšílenější římský císař se převlékal za prostitutku, rozdával mouchy a úředníky dosazoval podle velikosti penisu

Historie antického Říma je šílenými vladaři přímo protkaná. Drastického Nera, choromyslného Caligulu nebo perverzního Tiberia se zálibou v orgiích, kde figurovaly i malé děti, ale nejspíš strčí do kapsy téměř neznámý císař Elagabalus.

Elagabalus, někdy známý jako Heliogabalus, se k moci dostal v pouhých 14 letech. Stalo se tak v roce 218 našeho letopočtu a ačkoliv vládl jen čtyři roky, jeho jméno je dodnes symbolem úpadku mravů.

Mladý a nezkušený císař

Jelikož před svým zvolením sloužil Elagabalus jako kněz v chrámu boha slunce, neměl s vládnutím žádné zkušenosti a o politice také netušil vůbec nic. Zato byl pěkně tvrdohlavý, rozhazoval římské peníze za prostopášnosti, jeho sexuální apetit byl prakticky neukojitelný a smysl pro humor přinejmenším zvrácený. Nedbal pravidel ani zavedených tradic a svou moc využíval ke svému pobavení. Čím se zasloužil o titul jednoho z nejšílenějších vladařů?

Hon za co největším přirozením

Homosexualita ve starověkém Římě nebyla nic, nad čím by se tehdejší obyvatelé pozastavovali. Obzvlášť pobuřující nebylo ani to, že si Elagabalus zval do lože více mužů najednou. Horší ale bylo, že císař při styku rád zastával pasivní roli, a to v oblečení prostitutky. Nechyběly ani divoké orgie plné sadomasochistických praktik.

Obrovskou slabost měl císař pro extrémně velká mužská přirození, a tak si ve svém paláci zřídil mužský nevěstinec, kam mu vodili ty nejobdařenější mladíky. Dokonce i do politických úřadů dosazoval muže čistě na základě velikosti penisu bez ohledu na jejich schopnosti a zkušenosti.

Oženil se s kněžkou i otrokem

Aby přeci jen alespoň trochu dostál společenským závazkům, oženil se s dívkou z tradiční patricijské rodiny. Brzy ho ale začala nudit, a tak se zase rozvedl. Za druhou manželku si zvolil kněžku bohyně Vesty, čímž porušil ty nejposvátnější římské zákony. Ani ta mu ale nepřinesla dlouhodobé uspokojení.

Napotřetí si vzal pravnučku Marka Aurelia – hned poté, co zavraždil jejího tehdejšího manžela. Když ani v tomto manželství nenašel štěstí, zanevřel na ženy úplně a před oltář si dovedl kučeravého blonďatého vozataje. Jelikož měl mladík status otroka, i tentokrát se jednalo o pořádný skandál.

Nechával se oslovovat jako žena

Ani jeho módní vkus nezaostával za jeho výstřední povahou. Když na sobě zrovna neměl oděv prostitutky, navlékal se do tunik vyrobených z čistého zlata a perských šatů posetých drahokamy. Na hlavě nosil zdobený diadém. Často se oblékal jako žena, cizí mu nebyl ani make-up.

Způsob oblékání i záliba v mužích byl pravděpodobně jen vyústěním toho, jak se Elagabalus skutečně cítil. Podle některých dochovaných pramenů žádal, aby byl oslovován jako „ona“ či „paní“ a dokonce měl zájem o chirurgický zákrok, který by mu odstranil mužské pohlavní orgány a nahradil je ženskými. Dost možná by se tedy císař dnes identifikoval jako transgender.

Megalomanská představení

Další z Elagabalových zálib spočívala v organizování velkolepých představeních, zejména inscenací námořních bitev. Jen místo vody nechal amfiteátr napustit červeným vínem, aby věrně napodobil scénu z Homérovy Odyssey. Při jiném představení sám závodil v kočáře taženém čtyřmi slony, přičemž poničil hned několik vzácných hrobek.

Květinové party, kde se umíralo

Elagabalus miloval květiny. Rád se jimi obklopoval, po celém paláci musely být rozesety květy růží, lilií nebo hyacintů. I něžná kvítka ale dokázal přetavit v nástroj zvrhlé a kruté zábavy. Pořádal totiž obdobu polštářových bitev, jen místo podušek používal drobná kvítka, kterými zasypával své hosty. A to tak moc, že se v záplavě květů někteří za císařova bujarého veselí udusili.

Prapodivné dary

Kdybychom měli jmenovat alespoň jednu císařovu kladnou vlastnost, jistě by to byla štědrost. Během hostin pořádal bizarní loterie, kdy na každou lžíci nechal napsat více či méně hodnotný dar a každý strávník si pak odnesl to, co si díky ní vylosoval. Mohl si tak přijít třeba k velbloudům, pěkné hromádce zlata nebo alespoň slepičím vajíčkům, ti méně šťastní ovšem odcházeli třeba s deseti živými mouchami.

Dárky rozdával i během gladiátorských klání, většinou se jednalo o zvířata, jako byli plši nebo medvědi. Zdroje se ovšem neshodují v tom, zda byla živá či mrtvá. O pořádné pozdvižení se Elagabalus dokázal postarat i během pouhých vycházek z paláce, do davů totiž rozhazoval zlato a stříbro, ale i živý dobytek či otroky.

Císařův neslavný konec

O konec zvrhlé vlády císaře Elagabala se nakonec z části postarala jeho vlastní babička. Když chtěl zmíněného blonďatého vozataje, kterého si vzal za muže, prohlásit za císaře, rozhodla se šílenství zastavit. Přikázala mu, aby se vzdal trůnu a ustanovil císařem jeho bratrance Alexandra.

Elagabalus se rozhodl pro lišácké řešení, nenáviděného Alexandra adoptoval, čímž z něj de facto učinil svého nástupce, a následně se veřejně chvástal, že v pouhých 18 letech už má 12letého syna. Netrvalo ale dlouho, než si uvědomil, že bratranec má spoustu příznivců, zejména mezi vojáky a legionáři.

Své rozhodnutí tedy po několika měsících opět odvolal a nařídil, aby jeho osobní stráž pozatýkala všechny, kdo se opovážili Alexandra podporovat. Marně. Legionáři se vzbouřili a císaře spolu s jeho matkou a několika příznivci zavraždili. Jejich bezhlavá těla byla vláčena po Říme a nakonec hozena do kanálu ústícím do řeky Tibery.

Zdroj: Carpe Diem Tours, Walks of Italy, Lifee, Denik.cz