Nejstrašnější tým Formule 1. Šéf klidně hazardoval s životem svého pilota

Snad s výjimkou poloviny 80. let a tahanicích, zda pořádat v baště apartheidu Jihoafrické republice závod F1, se tato motoristická oblast téměř úspěšně politickým čachrům vyhýbala. To ale neznamenalo, že se několikrát neocitla na pomyslné hraně.

Pokud vyslovíte Itálie, mnoho lidí automaticky napadne mafie. Ta byla skloňována v mnoha směrech při pochybné existenci týmu, jenž se pro F1 stal ostudou – zejména proto, že jeho působení nedokázala rychleji zabránit.

Zemědělec šije boty

Silvano Sassetti byl živořící rolník, jehož syn Andrea rozhodně neprožil bůhvíjaké dětství. Jenže na počátku 80. let se najednou ze Silvana stal milionář. Oficiální vysvětlení – vyhrál miliony v kartách. Jak moc důvěryhodně celá věc působila, naznačily i jeho další kroky. Rodina, jenž se nikdy nevěnovala ničemu jinému než zemědělství, pořídila stroje a pustila se do výroby obuvi.

Andrea v roce 1985, kdy mu bylo pětadvacet, v této branži pokračoval a v Morrovalle vznikl jeho podnik Andrea Moda. Produkoval kovbojské boty a dámské kozačky. To by nebylo tak divné, avšak novopečený majitel žil na tak vysoké noze, že mu firma na více než štědré utrácení nikdy nemohla vydělat.

Záhy se začalo spekulovat, že Sassetti je ve spojení s mafií a jen málokoho překvapilo, když se v roce 1991 začal zajímat o vysloveně neúspěšný tým F1 Coloni. Mírnější komentáře hovořily o následování oděvního magnáta Benetton, jenž v roce 1986 odkoupil britskou stáj Toleman, ale ten přeci jenom nějakou dobu v F1 působil jako mecenáš.

Diletant s neurvalým chováním

Sassettiho stálo převzetí mizerného týmu, jenž se v sezóně 1991 nekvalifikoval ani do jednoho závodu, 8 milionů liber. Ihned se roztočila kola dohadů, zda nejde jen o pračku peněz plynoucích od mafie. Ještě první dva závody se zdálo, že se pojede dál v linii Coloni – zůstala většina personálu a angažmá dostal zkušený Alessando Caffi. Druhý jezdec Enrico Bertaggia měl dost plnou peněženku na to, aby byl osloven, ale platné mu to moc nebylo.

Pro dva první závody tým neměl k dispozici nový vůz, nasadil proto staré Coloni a Sassetti učinil první skandál. Ačkoliv se prezentoval jako Andrea Moda Team, odmítl zaplatit povinný vstupní poplatek 100 000 dolarů s tím, že v podstatě nejde o nováčka, nýbrž jen subjekt přejmenovaný podle sponzora. Ale ve své neznalosti si neuvědomil, že koupil pouze stáj, nikoli členství ve společenství F1.

Změny… k horšímu

Do třetí Grand Prix přivezl Sassetti oba piloty, ale bez vozů s odůvodněním, že ještě nejsou hotovy. Caffi podrobil v tisku Sassettiho kritice a okamžitě byl i s Bertaggiou vyhozen. Důvod? Neposlušnost!

„Zezačátku se vše zdálo být normální, testy, personál… Pak ale Sassetti hodně věcí změnil, byl to blázen a všechno zničil.“ Arogantní šéf navíc propustil většinu personálu, co ještě o F1 něco vědělo a angažoval své lidi, což tisk komentoval: „Přivedl řidiče ze své fabriky rozvážející jeho boty.“

Jako nepochopitelné vyznívá angažmá zkušeného Roberta Morena, jenže Brazilec po angažmá u Benettonu (nahradil ho tu jistý Michael Schumacher) nechtěl ztratit kontakt s F1. Brzy mu došlo, jakou chybu udělal. Hned po první zkušenosti označil mechaniky za neorganizované, směšné a naprosto mimo realitu. Neznámý Ir Perry McCarthy musel odlehčit svému kontu, ale Sassetti opět jaksi přehlédl, že nemá nutnou superlicenci.

Otázka života a smrti

Vozy, které narychlo připravovali najatí mechanici z jiných stájí, byly poruchové, často selhávaly už v kvalifikaci, ale jen máloco se opravovalo. Nakonec se situace řešila tak, že pokud se něco porouchalo na Morenově voze, měl McCarthy smůlu, protože se daný díl nejčastěji odmontoval z jeho vozu. To už tým opustili i poslední jedinci, kteří o F1 věděli aspoň něco málo.

Sassetti nadále válčil s FOCA a nevynechal jedinou příležitost, jak ji obviňovat, že si jeho tým ve startovním poli nepřeje. Není divu, neboť ze všech stran unisono znělo, že Andrea Moda celou F1 diskredituje. V Kanadě tým neměl k dispozici motory, protože Ital firmě Judd neplatil faktury (příznivější verze hovořila o výpadku elektřiny na letišti a z toho důvodu zůstaly pohonné jednotky zablokovány v terminálu).

Přímo o život šlo Perrymu v Belgii, kde na Sassettiho příkaz putovala do jeho vozu před tréninkem prasklá řídící tyč! Co na rychlostním okruhu mohla způsobit, si každý dokáže představit.

Mlžit, urážet, obviňovat… spravedlnost počká

Sassetti se pokoušel poukazovat na osobní problémy. Měla mu záhadně shořet jeho diskotéka, dokonce se na něj prý střílelo. V Belgii kalich přetekl, přímo v dějišti Grand Prix byl Sassetti v paddocku zatčen kvůli falšování faktur a tým od té chvíle nesměl k žádnému závodu F1 nastoupit. Začaly se rojit požadavky věřitelů, snažících se získat aspoň něco, protože veškeré týmové zařízení bylo zabaveno.

Nejspíš ale měl Andrea nějaké zásoby či úkryty, protože se objevil na následující GP Itálie. Ve vězení totiž pobyl jediný den a drze sebevědomým činem donutil Automobilovou federaci (FIA) k ráznému zásahu. Že jeho vozy na Monze neprošly přejímkou, bylo očekávané a vlastně nepodstatné. Sassettiho jednání bylo označeno jako diskreditace F1 a od FIA vyfasoval doživotní zákaz vstupu na jakýkoli podnik F1 bez možnosti odvolání! „Vzhledem k tomu, co jsem s týmem F1 zkusil, nepovažuji tresti za újmu. Rozhodnutí FIA plně chápu,“ ironicky poznamenal provinilec.

Sassetti ještě zkoušel fušovat do gastronomie, nočních podniků, stavebnictví, obuvnickou firmu přejmenoval na Trodica Sassetti, ale v současném století už vyráběla „luxusní“ boty pouze v Singapuru. Opakovaně mu bylo údajně usilováno o život, ale ani to ho nepřimělo skončit s pochybnými praktikami.

Rameno spravedlnosti dopadlo na jeho bedra až v roce 2015. V květnu dostal šest měsíců natvrdo za daňové úniky, o tři roky později Guardia di Finanza zjistila zpronevěru přes dva miliony eur, takže někdejší playboy přišel o 18 nemovitostí, čtyři zemědělské podniky a několik velmi cenných obrazů. Jenže další represe nenastaly, protože svět zachvátila pandemie COVIDu a Sassetti se v ní „nenápadně rozplynul.“

Zdroje: časopisy AutoSport a Autosprint, kniha F1 bez šance (díl 3), Redakce