Velká čínská zeď se stavěla téměř 2 000 let, do malty se přidávala rýže

Velká čínská zeď je největším stavebním dílem v dějinách lidstva. Táhne se po strmých svazích napříč horskými průsmyky. Od začátku stavby do jejího dokončení uběhlo více než šestnáct století. Budování mohutného opevnění si vyžádalo až milion životů. Dodnes se o něm vyprávějí legendy.

Pokyn ke stavbě Velké čínské zdi dal První císař dynastie Čchin kolem roku 200 př. n. l. V předchozích staletích se na území dnešní Číny nacházelo několik menších států. Budování ochranných zdí mezi nimi bylo kvůli mocenským konfliktům poměrně obvyklou praxí.

Když vzniklo Čínské císařství, rozhodl se První císař pro stavbu zdi, která by zastavila nájezdy kočovníků ze severu. Začalo tak vznikat nejúčinnější opevnění na světě. Ovšem nebyla to ještě Velká zeď, jak ji známe. Tak ji dotvořili zejména až vládcové dynastie Ming v letech 1473 a 1620. Nechali vybudovat šestnáct různých linií zdi.

Odhaduje se, že kdyby se sečetla délka všech opevnění, které ke zdi patří, mohlo by se jednat až téměř o 50 000 kilometrů. Tím pádem by zeď mohla být delší než obvod zeměkoule v oblasti rovníku. K představě o jejích skutečných rozměrech vědci ale došli teprve nedávno.

Velká čínská zeď byla stavěná rolníky

Vedením stavby První císař pověřil generála Meng Ti, válečníka, který zvolil nejlevnější a zároveň nejméně lidský způsob. Pomalý proces stavby spočíval v udusávání hlíny do forem pomocí beranidla. Materiál poté byl v podstatě nezničitelný.

Na stavbu byli nahnáni zajatci, ale také rolníci, které vojáci proti jejich vůli vláčeli na sever země. Podle odhadů při budování zdi zemřelo kolem milionu dělníků. V Číně se traduje, že jejich kosti byly zabudované do základů a dávají opevnění magickou sílu.

Jiné legendy tvrdí, že se rozemleté kosti přidávali do malty. Ale ačkoliv proběhly výzkumy hustoty materiálu opevnění, kosti se v něm nepodařilo rozeznat. Podle nalezených hřbitovů v okolí je pravděpodobnější, že se zemřelí pohřbívali nedaleko místa úmrtí. Nejspíše co nejrychleji, bez obřadů.

Do malty se přidávala vařená rýže

Staré mosty, hrobky i paláce v Číně drží dohromady typická lepivá vařená rýže. Rýžový škrob výrazně zlepšuje přilnavost malty k cihlám. Podle průzkumů se rýže do malty přimíchávala i při stavbě Velké čínské zdi za dob dynastie Ming. Ideálně měla tvořit 3 % hmoty.

„V minulých staletích lidé do malty přidávali nejrůznější materiály. Vejce, krev nebo dokonce moč. Takže použití rýže mě v Číně, kde je velmi dostupná, nepřekvapuje,” vyjádřil se k tomu historik Sedat Akkurt pro National Geographic.

Číňané dokonce používali něco jako předchůdce armovaného betonu. Stavělo se i v poušti, na místech, kde nebyl k dispozici žádný materiál kromě písku a kamení. Pokud nebylo možné využít technologii dusání hlíny, stavělo se ze štěrku a rákosu. Z písku a rákosových rohoží se stavěli i desetimetrové strážní věže. U zbytků signálních věží v poušti Gobi se zbytky zásob zkamenělých rákosových snopů nacházejí dodnes.

Za dob dynastie Ming už ale stavba nebyla v rukou rolníků, povolali na ni nejlepší stavitele a dělníky. Začali používat i cihly vysušené na slunci. Říká se, že vedoucí stavby musel přesně spočítat, kolik jich bude potřeba, jinak by přišel o hlavu.

Jedna cihla mu však zbyla. A tak ji položil na římsu jedné z budov a prohlásil, že ji tam vyzvedla nadpřirozená bytost a nikdo ji nesmí odstranit. Nikdo se na ni proto neopovážil sáhnout. Je tam dosud a stal se z ní symbol nedobytnosti Velké čínské zdi.

Zdroj: stoplusjednicka.cz, asianstudies.org, nationalgeographic.org