V roce 1989 zasáhla Rusko jedna z nejhorších dopravních katastrof. Při rozsáhlém výbuchu u Ufy zemřelo téměř 600 osob

V roce 1989 zasáhla tehdejší SSSR jedna z nejhorších vlakových katastrof od konce první světové války. Na Transsibiřské magistrále v blízkosti města Ufa došlo k tragické události, při které přišlo o život téměř 600 cestujících a dalších 600 si odneslo trvalé následky.

Jedna z nejděsivějších vlakových nehod v historii lidstva se stala po půlnoci, kdy většina cestujících spala. V místě nehody měl být pouze jeden vlak, ale určité okolnosti sehrály velkou roli. Na vině však nebyly technické potíže, nýbrž laxnost a nedodržení bezpečnosti během výstavby silnice v blízkosti plynovodu.

Jaké byly hlavní příčiny nehody?

K tragické události došlo z několika důvodů, ale pojďme se podívat, v čem spočívala hlavní příčina neštěstí.

Zhruba kilometr od železniční tratě vedlo potrubí pro přepravu ropy. Potrubí mělo původně průměr 750 mm, ale později bylo přeměněno na kapalný plyn. A právě kapalný plyn nelze přepravovat v potrubích s větším průměrem než 400 mm. Zdá se tedy, že nějakým zvláštním způsobem došlo k porušení pravidel.

Možná vás zajímá, co má potrubí společného s nehodou, když bylo vzdáleno téměř kilometr od železniční trati. Problém nastal o čtyři roky dříve, když při výstavbě silnice poničil bagr potrubí, čímž následně vznikla trhlina o délce 1,7 metrů.

Následná oprava se ukázala jako nedostatečná, protože i nadále trhlinou unikal plyn. S přispěním větru se dostal plyn až k blízkosti železniční trati.

Při průjezdu obou vlaků vznikly jiskry, které vedly k explozi srovnatelné s Hirošimou (až 16 kilotun).

Následky výbuchu

Výbuch zničil 250 hektarů půdy, včetně stromů, včetně obou vlakových souprav. Následky výbuchu pocítili i obyvatelé Ashy v Čeljabinsku (zhruba 11 kilometrů od epicentra výbuchu). Plameny šlo vidět až 100 kilometrů daleko.

Výbuch zmobilizoval obyvatelé Ashy a blízkého okolí, kteří okamžitě přispěchali na pomoc, dokud nepřijela sovětská armáda s lékaři.

Záchranné práce trvaly téměř celý den a přes 800 cestujících přepravili do nemocnic. Zranění byla natolik vážná, že mnoho z cestujících nepřežilo – a kdo ano, tak vyvázl se zlomeninami – v horším případě bez končetin nebo s vážným popálením. Mezi dlouhodobé následky nehody patřily hepatitida, kadiomyopatie a další emoční poruchy.

Osudná náhoda

Vlak č. 211 přijížděl z Novosibirsku do černomořského letoviska Adler, vlak č. 212 převážel rodiny z dovolené v Adleru směrem do Novosibirsku. Vlak č. 211 měl zpoždění a vůbec se neměl potkat s vlakem č. 212 v místě nehody.

Tragédie si vyžádala životy stovky lidí, zejména dětí, ve skutečnosti ale mohly být počty daleko vyšší, protože mnoho dětí nemělo zaplacenou jízdenku kvůli nízkému věku.

Sovětský svaz se pokusil informace o nehodě utajit, podobně jako v případě havárie v Černobylu o několik let dříve.

O tři roky později čelilo obvinění devět lidí, kteří měli, co dočinění se stavbou plynovodu. Maximální trest pro tyto osoby činil směšné dva roky. Nehoda, na kterou vzpomíná celý svět je vztyčeným prstem pro ty, co nedělají svou práci kvalitně a bezpečně. Život zesnulých nikdo nevrátí, stejně tak traumata přeživších do konce života.

Zdroj: iDnes, Security magazín