Největší katastrofy: Zkáza jaderné ponorky Kursk

Ruská jaderná ponorka Kursk patřila se svou délkou 155 metrů k největším útočným ponorkám na světě. Při její explozi dne 12. srpna 2000 však zemřelo všech 118 členů posádky a tragédie se stala jedním z milníku v ruské společnosti.

Katastrofální havárie

Příčina havárie je dodnes obestřena mnoha mýty. Dle oficiálních vyjádření příslušných úřadů se ponorce stala osudnou exploze cvičného torpéda, která měla sílu výbuchu několika desítek kilogramů TNT. Tato síla výbuchu byla na Richterově stupnici označena až stupněm 2.

Moskva vydala své vyjádření k situaci s dvoudenním zpožděním, což rozvířilo divoké spekulace o tajných zbraních na palubě ponorky či o přítomnosti jaderných hlavic. Jako příčina byla zpočátku uváděna i možnost srážky s jinou ponorkou, což bylo ale brzy bezpečně vyvráceno. Jedna z teorií také hovořila o tom, že stroj najel na minu z druhé světové války, která způsobila následný výbuch. Ani to se však nepotvrdilo.

Nešťastná záchranná mise

Rusko se nejen dlouho snažilo celou situaci poměrně bagatelizovat, ale rovněž také uvádělo do médií naprosto zkreslené údaje. Například ještě tři dny po vzniklé katastrofě ruské námořnictvo tvrdilo, že s posádkou komunikuje pomocí signalizace na plášti ponorky a zcela odmítalo zahraniční pomoc při záchranných pracích. Až po čtyřech dnech požádal Vladimír Putin o pomoc Norsko a Spojené království.

Jeden z únikových průchodů ponorky se hlubinným potápěčům podařilo otevřít teprve 21. srpna. Na první pohled bylo jasné, že ponorka podlehla naprosté zkáze. Byla kompletně zatopena. Později se sice prokázalo, že část posádky byla ještě několik hodin po výbuchu naživu, ale šanci na přežití neměla žádnou. Zahynulo všech 118 mužů na palubě.

Vyzvednutí ponorky

Ponorka po výbuchu klesla do hloubky více než 100 metrů pod hladinu Barentsova moře. Její vyzvednutí s sebou přinášelo mnoho komplikací, a to nejen těch technických, ale dokonce i z řad pozůstalých rodin. Některé rodiny s tímto vyzvednutím nesouhlasily, jelikož chtěly nechat své blízké pohřbené ve studených mořských vodách.

Rusové ve spolupráci s nizozemskou firmou Mammoet Transport přistoupili k vyzvednutí trupu ponorky jednadvacátého července následujícího roku. Z vraku bylo následně vyproštěno 114 těl, které příbuzní identifikovali a pohřbili.

Následné vyšetřování a kritika

Ostré kritice byl podroben zejména tehdejší prezident Vladimír Putin. Jednak za to, že ihned nepřerušil svou zahraniční dovolenou, ale také samozřejmě za zdlouhavé otálení s přijetím zahraniční pomoci, i když bylo nadmíru jasné, že ruská technika si se situací neporadí.

Tato námořní tragédie se tak stala jedním z milníků ruské společnosti, neboť to bylo naposledy, kdy média dostala tak rozsáhlý prostor ke kritice ruského prezidenta.

Samotné vyšetřování skončilo v létě roku 2002. Závěrem byla uvedena oficiální příčina havárie a vyloučen lidský faktor jejího způsobení.

Zdroje: IRozhlas, ČT24, Aktuálně, Prima ZOOM