Tati, ona je válka? Jak mluvit s dětmi o konfliktu na Ukrajině

I naše děti vstřebávají atmosféru kolem Ukrajiny, Ruska a války. Zachytávají útržky zpráv, ale také naše napětí nebo nejistotu. Ať už to jsou teenageři nebo malé děti, valí se na ně slova jako bombardování, krize, válka nebo smrt, kterým nerozumí. Mohou mít strach, že přichází něco děsivého. Jak jim nejlépe celou situaci vysvětlit?

„Děti jsou jako houby, které nasávají vše kolem sebe. Ať už se jedná o komunikaci někoho v obchodě, rozhovor rodičů na hřišti nebo nejnovější videa ze sociálních sítí. Většinu obsahu, který slyší nebo vidí nemůžeme ovlivnit. Zejména po příchodu do školy. A někdy mohou vnější faktory, například nějaký spolužák, který všem říká, že začíná třetí světová válka, ve které všichni umřeme, vyvolat v našich dětech velké zděšení,“ uvádí psychoterapeutka Tania Taylorová pro deník Metro.

„Mami, táta bude muset jít do války?“

Někdy nás mohou i malé děti překvapit otázkami, na které buď neznáme odpověď, nebo nevíme, jak to vysvětlit adekvátně jejich věku. V případě odmítnutí konverzace se v dětech může jen upevnit pocit napětí. Proto je dobré tuto situaci nepodceňovat a předem se na ni připravit.

Jak reagovat na nečekané otázky?

Než se pustíme do podrobné odpovědi, vždy je strategické jim otázku vrátit. Pokud se zeptají, co je válka. Naše protiotázka může být například: „Můžeš mi říct, co o válce víš?“. Zjistíme tím k jejich otázce kontext. Třeba už něco slyšeli a ke své otázce potřebují jen nějaké konkrétní doplnění. Navíc je i potřeba vždy pracovat s možností, že se ptají na něco zcela jiného. Nám se pod slovem válka vybaví válka na Ukrajině, ale oni mohou mluvit o nějaké své videohře.

„To je moc dobrá otázka, jsem rád/a, že jsi se zeptal/a.„

Pokud však potřebujete delší čas na shromáždění myšlenek nebo se zrovna zeptají v nevhodnou chvíli, kdy potřebujete řešit něco jiného. Řekněte jim, že jste otázku vzali na vědomí a slibte, že brzy odpovíte. Třeba až budete doma. Vaše odpověď může znít například takto: „To je moc dobrá otázka, jsem rád/a, že jsi se zeptal/a. Rád/a bych ti dala vhodnou odpověď, necháš mě chvilku si o tom popřemýšlet? Můžeme si o tom popovídat během dnešního večera?“

Malým dětem stačí jen základní informace

Během rozhovoru s malými dětmi do 7-8 let věku mějte na paměti, že dokáží vstřebat jen omezené množství informací a jejich pozornost dlouho neudržíte. Poskytněte jim tedy jen základní informace: „Někteří vojáci šli do jiné země, kde nemají co dělat. Spousta lidí po celém světě je z toho rozrušená. Ale to vše se děje velmi daleko a my jsme tady v bezpečí.“

Možná jim tato informace bude stačit, ale možná budou mít plno doplňujících otázek. Například jak je to daleko, jak se ta země jmenuje, proč to ti vojáci udělali. Odpověď by měla být opět jednoduchá s jasným vysvětlením. Rozhovor vždy ukončete s dotazem, zda k tomu mají ještě nějaké otázky. Je velmi důležité se ujistit, zda ještě nemají nějaké přetrvávající obavy.

Starší děti potřebují informace uvést na pravou míru a do kontextu

Děti ve věku kolem 9-12 let už budou rozhovory s dospělými více vnímat. Navíc jsou od kamarádů, spolužáků nebo sociálních sítí či jiných médií vybaveni velkým množstvím informací. Proto je dobré stejně jako u mladších dětí začít s tím, co už vědí a z toho vycházet. Většina informací může pocházet z nespolehlivých zdrojů. Můžete to tedy pojmout také jako vhodnou příležitost o konverzaci na téma dezinformací a důležitosti vyhledávání důvěryhodných zdrojů.

Základní informace můžete uvádět do širšího kontextu. Například jim ukázat mapu a ukázat, kde země leží a jak daleko je od nás vzdáleno. Mohou si tak uvědomit, že se konflikt odehrává daleko od nás a oni jsou zde v bezpečí. Odpovězte na všechny doplňující otázky a nechte dialog otevřený pro možnost, že se za pár dnů či týdnů objeví další otázka. Sami se můžete zeptat, zda ho něco nezajímá. Pokud o to stojí, klidně jim můžete pomoct s vyhledáním aktuálních informací o konfliktu.

Teenageři už vyžadují hlubší debaty a aktivní přístup

Jak uvádí web LifeHacker, dospívající kolem 13+ už o konfliktu na Ukrajině vědí plno informací. Pokud je ovšem tato problematika zajímá. Jelikož mají většinu znalosti hlavně ze sociálních sítí, je v komunikaci s nimi důležitý aktivní přístup. Ukažte jim, jak přistupovat k informacím i z méně kvalitního zdroje.

Dospívající se brzy stanou plnohodnotnými voliči. Rodiče by jim proto měli pomoci se základy kritického myšlení, které jim pomohou vplouvat do složité problematiky politických otázek a celkového fungování světa, ve kterém žijí. Povzbuzujte je, aby s vámi diskutovali a snažili se formulovat své myšlenky, které si pak budou muset obhájit. Ocení debatu do hloubky.

„Ano, mám strach, ale věřím, že budeme v bezpečí.“

Děti všech věkových kategorií spoléhají na to, že jim pomůžete pochopit smysl, ale také jim dáte pocit bezpečí. Nikdy jim ale nelžete, buďte upřímní. Velmi dobře se umí napojit na vaše prožívání. Jestli jim budete tvrdit, že je vše v pořádku, ale přitom jste smutní nebo depresivní, neuvěří vám. Jen v nich prohloubíte pocit chaosu.

Je naprosto v pořádku, že jako rodič cítíte obavy nebo nejistotu. Klidně to dítěti řekněte. „Za svůj život jsem nic podobného ještě nezažil/a. Mám z toho strach, ale věřím, že budeme v bezpečí, protože se situace brzy vyřeší.“

Zdroj: Lifehacker, Metro, redakce