V Africe existuje jeden predátor, který vzbuzuje ještě větší strach než lvi

Lvi jsou obecně považováni za jednoho z nejděsivějších predátorů vzhledem k jejich velikosti a schopnosti spolupráce během lovu. Vnímají to tak i africká zvířata? Ekoložka Liana Zanetteová provedla experiment, ve kterém pouštěla různé zvuky a zvířecí vokalizace u napajedel a zaznamenávala reakce zvířat. Výsledek byl překvapivý.

Dle informací publikovaných na webu ScienceAlert, divoká zvěř z africké savany měla v 95 procentech pozorování mnohem větší strach ze zvuku úplně jiného predátora, než se prvně odhadovalo.

Toto zvíře není ani zdaleka tak efektivně vybaveným vrcholovým predátorem jako například lev. Jsme to totiž my, lidé.

Africký strašák pod postelí? Člověk!

V experimentu Liany Zanetteové a jejích kolegů z Western University šlo primárně o přehrávání sérií vokalizací a různých zvuků u napajedel v jihoafrickém Greater Kruger National Park. Získali přes 15 tisíc videí, které později analyzovali.

Tato oblast je domovem největší zbývající populace lvů na světě (konkrétně se jedná o lva pustinného). Ostatní savci si proto musí být dobře vědomi nebezpečí, které tito masožravci představují, jelikož se s nimi běžně setkávají.

Téměř všech 19 druhů savců pozorovaných v experimentech mělo dvakrát větší pravděpodobnost, že opustí napajedla, když slyšela lidskou konverzaci, ve srovnání s poslechem lvího řvaní.

Mezi tyto savce patří například sloni, žirafy, nosorožci, hyeny, zebry, leopardi nebo prasata bradavičnatá, z nichž někteří mohou sama o sobě pro člověka představovat velké nebezpečí.

Jak píše výzkumný tým ve svém článku v Current Biology, stačilo jen slyšet obyčejnou lidskou konverzaci bez křiku, štěkotu psů nebo výstřelů a spustila se panika. Divoká zvěř rozpoznává jako skutečné nebezpečí opravdu jen samotného člověka.

Co to pro zvířata znamená?

„Strach z lidí je zakořeněný a všudypřítomný. Existuje myšlenka, že zvířata si zvyknou na lidi, pokud je nikdo nebude lovit. Ale výzkum ukázal, že tomu tak není, „ říká spoluautor výzkumu Michael Clinchy pro EurekAlert.

Pro zvířata to rozhodně není dobré znamení vzhledem k lidské všudypřítomnosti. Útěk od nás bude znamenat pouze dočasné řešení stresové situace. Mnohem horší efekt to může mít na zmenšující se populace živočichů.

Ochranářští biologové by mohli být schopni využít této znalosti a najít efektivní způsob, jak těmto druhům pomoct. Například mají strategii, že budou pouštět lidské rozhovory v oblastech, kde se často objevují pytláci, aby zvířata odsud udržela do nejdál.

„Myslím si, že všudypřítomnost strachu v komunitě savanských savců je skutečným důkazem environmentálního dopadu, který lidé mají,“ sdílí Zanetteová pro EurekAlert.

Zdroj: EurekAlert, ScienceAlert, Cell, Current Biology