Příběhy ze života: Jsem 36letá panna, sex mi přijde nechutný, tvrdí Angličanka

Anya Panchalová přiznala, že ještě nikdy nebyla na rande. Trpí totiž sociální úzkostí. Ve svých 36 letech je stále pannou. Raději by seděla doma a jedla koláč, než se fyzicky stýkala s mužem.

Většinu svého života prožila v osamění. Sociální úzkost jí znemožňuje většinu sociálního kontaktu. Ať už například jenom procházka s mužem, tak i samozřejmě jakýkoli jiný osobní kontakt s opačným pohlavím. Představa fyzického sblížení jí dokonce přijde i nechutná.

Z dálky sleduje, jak lidé v okolí randí nebo spolu jen tak tráví čas, ale osobně se cítí jako kdyby žila ve stínu. Stále více doufá, že sociální úzkost časem překoná a třeba i někdy zažije svůj první polibek. I když to bude běh na dlouhou trať. Opustit bezpečnou komfortní zónu je vždy náročné a stojí hodně úsilí.

Muži mě děsí

Pro server Mirror Anya přiznává, že je pro ni děsivá představa pouhého rozhovoru s mužem. Žaludek má na vodě jen při pomyšlení, že si s opačným pohlavím povídá nebo že by ho měla oslovit. Ví, že musí změnit svůj způsob svého fungování. Dohání ji samota.

Šestatřicetiletá Angličanka stále žije doma u svých rodičů a čím je starší, tím více je odhodlaná svůj milostný život změnit a celou situaci přehodnotit. Její rodiče jsou z celé situace mírně nesví, rádi by jí nějak pomohli, ale zatím nepřišli na efektivní způsob. Navíc i v poslední době začali přemýšlet, jaké by to bylo mít vnoučata.

 „Nikdy jsem neměla odvahu, abych si promluvila s mužem, natož abych šla na rande. Nevěděla bych, co říct. Všichni moji přátelé jsou v párech a mají už děti. Cítím se, jako bych žila v jejich stínu. Nikdy jsem nezažila romantický polibek, který ukazují ve filmech, připadá mi zvláštní být v mém věku stále panna. Moji rodiče jsou manželé 40 let chtějí mě jen vidět šťastnou,“ tvrdí Anya pro server The Sun.

Celou situaci popisuje velmi rozpačitě. Ráda by zažila tu pravou lásku, kterou vidí ve všech filmech a seriálech, ale na druhou stranu je plná strachu a obav. Představa fyzického kontaktu v ní vyvolává znechucení a zájem zároveň. Bojí se, že se časem dostane do věku, kdy už bude pozdě cokoli měnit.

Pořád se v ní pere představa, že by někoho chtěla najít, ale zároveň by ráda zalezla pod peřinu a sobotní večer strávila s knihou o samotě. Zájem tančit na večírku nebo jít na festival ji nikdy nenapadl. Nikdy není a pravděpodobně už ani nikdy nebude společenských tvorem, kterému společnost dělá dobře.

Šikana, deprese a úzkost

Anya přiznává, že byla v dětství šikanována. Vyvolalo to v ní zděšení z jakéhokoli společenského setkání a velkou stydlivost a bojácnost. Velké potíže začala mít v 16 letech, kdy se propadla do depresí a úzkostí. Izolovala se doma, aby se ochránila před nepříjemnými pocity.

Po celkovém zhroucení v roce 2010 se rozhodla vše změnit. A prostřednictvím facebookové skupiny pro samotáře se začala přátelit s lidmi, kteří zažívají podobné problémy. Byl to pro ni zcela nový zážitek. Možnost se bavit s někým, kdo jí rozumí a chápe, co prožívá.

Sen o laskavém princi

Všichni si postupně našli své protějšky a založili rodinu, tak doufá, že se jí to podaří také. Jen je to zamotaný kruh. Partnera si nenajde, pokud nepůjde na rande. A jelikož se hovoru s mužem bojí, zatím se k ničemu neodhodlá. Takže si jen sama doma může snít o svém princovi.

„Pokud jde o muže, jsem naprosto nezkušená. Ale už teď vím, že chci partnera s laskavou povahou, který miluje procházky a má trochu peněz. Především toužím zažít emocionální spojení, protože to je ta nejdůležitější věc. Nebo mi to aspoň všichni říkají,“ tvrdí Anya.

Zdroj: Mirror, The Sun, Essex