České krimi případy: Lidská bestie Ladislav Hojer opovrhoval všemi ženami. Neunikla žádná, která mu zkřížila cestu

Neutěšené dětství, nízké IQ a nedostatečný sociální kontakt mají možná za vinu zrození hrůzného zabijáka z pražského Motola.

Ladislav Hojer se narodil 15. 3. 1958 a jeho život nebyl prototypem štěstí. Otec mu brzy zemřel na rakovinu a matka se sice znovu vdala, ale nedlouho poté zemřela také. Chlapec, kterému bylo naměřeno IQ jen 88, vyrůstal nakonec se svým bratrem v pražském Motole.

Hojer si brzy vybudoval silnou nenávist k ženám

Po školní docházce se vyučil sklenářem, čímž se po vojně také živil. I v dospělosti to byl neprůbojný muž, nevýrazný a také samotářský. Právě díky tomu se často stával terčem posměchů a výsměšků a to jen od mužských protějšků. Možná díky odmítavému postoji celé společnosti vůči němu si vybudoval až patologickou nenávist k ženskému pohlaví, o kterém mluvil více než pohrdavě. Při jednom z výslechů uvedl: „Ženská by měla být bitá od rána do večera a stejně by to bylo málo.“

Ve společnosti ženy byl naprosto bezradný, což dokládá příběh, který vypráví jeho známí. Jednou na nějakém večírku přemluvili dívku lehčích mravů, aby Hojera svedla. Podle všeho se jí to podařilo, ovšem když už mělo dojít k samotnému aktu, tak Hojer z místnosti naštvaně odešel. Nelíbila se mu totiž představa, že by měl sex s dívkou, která se nebrání.

Vraždící běsnění začíná

Možná v tu dobu má svůj počátek Hojerovo vraždící řádění. První oběť si našel na noční procházce Děčínem. Eva Rohnelová se právě vracela po manželské hádce domů, když náhodně prošla právě kolem Hojera. Eva se pokusila utéct, ale chladnokrevný vrah ji dohonil, povalil na zem a odtáhl na odlehlé místo, kde z ní strhl šaty a nakonec ji znásilnil.

Podle všeho se mu nepodařilo dosáhnout vyvrcholení a možná ze zlosti jí do vaginy vsunul kopřivu. Podezřelých tehdy bylo víc než dost, od jejího manžela až po milence a věčně opilého kormidelníka. Ovšem pro nedostatek důkazů se musel celý přidat odložit a zůstat prozatím neobjasněn.

Další vražda se stala již v době, kdy byl Hojer na vojně. Dostal tzv. opušťák a nočním vlakem se vydal znovu do Děčína. Do vlaku s ním nastupuje i mladá studentka Ivona Špringlová, která měla tu smůlu, že si ji všiml právě Hojer. Počkal až půjde na toaletu a tam ji vlastní šálou uškrtil. Kvůli nedostatku místa nad mrtvým tělem jen masturboval a z jedoucího vlaku nakonec vyhodil její botu. Z vlaku Ladislav Hojer vystoupil během patnácti minut po činu a mrtvou dívku našla na toaletě až uklízečka po několika hodinách. Zajímavé je, že přivolaným kriminalistům se podařilo identifikovat jen 46 cestujících z celkových 47. Ten poslední byl právě Ladislav Hojer.

V srpnu roku 1980 je Hojer na „opušťáku“ znovu, ale tentokrát se vypraví až do slovenských Košic, odkud se dostal k vodní nádrži Ružín. Jeho pozornosti neunikne maximálně pětatřicetiletá žena, která se prochází podél přehrady. Hojer ji ihned napadne a povalí ji na zem. Při pokusu o znásilnění, ještě dřív než se mu podaří ji svléknout, však podlehne předčasné ejakulaci.

Ženu nakonec jednoduše uškrtí a poté jde chladnokrevně prozkoumat okolí a možnosti, jak se těla zbavit. Nakonec najde kus drátu, který omotá ženě kolem těla a připevní k němu kámen. Mrtvé tělo pak hodí do vody a jde si zaplavat. Tělo ženy je nalezeno až po celém jednom roce a to již ve značném stadiu rozkladu, proto nebylo nikdy identifikováno. Proslýchá se však, že do nedalekého hotelu pravidelně chodila žena podobného věku a po létě v roce 1980 už se tam nikdy neobjevila.

Další z jeho hrůzných výletů se odehrál v Brně. V nočních hodinách potká v centru města Ivanu Mátlovou, která se právě vrací z plesu místní zoologické zahrady. Na tramvajové zastávce se rozloučí s kamarádkou a po pár metrech pěší chůze bohužel narazí na Hojera. Nabídl jí pozvání do baru, když však odmítla, násilím ji posadil na lavičku, kde ji osahával. Po několika minutách se mu dívka pokusila utéct. Hojer ji ovšem dohonil a povalil na zem. Po neúspěšném pokusu o znásilnění Ivanu uškrtil a zasadil jí až čtyřicet bodných ran. A co je horší, odřízl jí obě prsa a podle všeho také vyřízl genitálie. S nimi pak doma vykonával nechutné masturbační praktiky. Když ho to přestalo bavit, prsa i genitálie si uvařil a s křenem a hořčicí se je pokusil sníst. Podle jeho slov to však nebyl „pošmak“, zbytek proto hodil do záchodu a hrnec i s obsahem vyhodil.

Zajímavé, že k této mimořádně brutální vraždě se přiznal neúspěšný student z Jordánska, který tím chtěl odlákat pozornost od svých studijních neúspěchů a také již protřelý vrah z Prostějovska, který na jaře 1981 zavraždil svoji babičku. Ani jeden však o vraždě neměl bližší informace, čin proto rozhodně spáchat nemohli.

3. října roku 1981 Hojer zavraždil svoji poslední oběť. Anna Šťastná se vracela domů po koncertu vážné hudby a poblíž můstku přes Motolský potok ji bohužel oslovil právě Hojer. Nejprve ji pozval k sobě domů. Anna však odmítla a tím svého vraha nejspíše rozohnila. Hojer ji napadl, povalil na zem a nožem rozřízl šaty. Nebohou ženu znásilnil a nakonec jí přes hlavu natáhl punčochu, kterou ji také uškrtil. Po činu se vrátil do svého bytu, který byl vzdálený necelých 300 metrů.

Kriminalistům v řešení tohoto případu pomohla šťastná náhoda. K vraždě Anny Šťastné se přiznal jakýsi muž, který znal dopodrobna i detaily nezveřejněné v dobovém tisku. Muž byl pravidelným návštěvníkem psychiatrické léčebny v Bohnicích a při další převozu zvolal: „Tam se už nikdy nevrátím, to radši půjdu do kriminálu za tu ženskou, kterou jsem uškrtil jejíma punčochama!“ Kriminalisté zpozorněli a na muže uhodili. Ten se vcelku rychle přiznal, odkud má inkriminující informace, a policisté už pak šli na jisto.

Zatčení a dopadení obávaného násilníka

Ladislava Hojera kriminalisté zatkli 11. 2. 1982, když odcházel do zaměstnání. Během prvních výslechů se přiznal k vraždě Anny Šťastné a postupně přidával i další znásilnění. Nakonec doznal až 18 znásilněných žen. Hojer vypovídal bez emocí a pozornost médií i ostatních si užíval. Při rekonstrukci vraždy se kolem shromáždil dav, který požadoval aby mu byl Hojer vydán. Jeho omezenost mu nedovolila pochopit, proč ho lidé nenávidí. Neuvědomoval si, že provedl něco špatného, a svůj trest bral na lehkou váhu.

Během vyšetřování si Hojer vytvořil až otcovský vztah s vyšetřovatelem Jiřím Markovičem. Zřejmě to byl jediný člověk, který se o něj opravdu zajímal. Jeno přiznání k vraždě mu dal dokonce k Vánocům. Hojer byl nakonec odsouzen k trestu smrti. Čím dřív se blížil termín popravy, tím víc byl odsouzený nervózní. V den jeho smrti se tak urputně bránil, že katovi pomocníkovi zlomil prst a těsně pod popravou se pokálel. Podle psychiatrických posudků byl Ladislav Hojer schopen své chování korigovat, své činy plánoval a důsledků si byl naprosto vědom. Byl popraven 7.8. 1986 v Pankrácké vesnici. Bylo mu pouhých dvacet osm let.

Zdroj: Encyklopedie vrahů, Wikipedie, Český rozhlas