Ďatlovova výprava: masakr devíti horolezců přisoudili vědci pádu sněhové desky

V nočních hodinách 2. února 1959 zahynulo v ruském pohoří Ural na úbočí hory Cholat Sjachyl („Mrtvá hora“) devět zkušených horolezců. Jejich těla měla nevysvětlitelná zranění, což dalo vznik mnoha konspiračním teoriím po mnoho dalších let.

Sestavení výpravy

V čele původně desetičlenné výpravy stál třiadvacetiletý Igor Alexejevič Ďatlov, proto také Ďatlovova výprava. Byl to nadaný a technicky zdatný mladý muž, který pro výpravu dokonce dokázal vyrobit malá přenosná kamna. Devět členů, včetně Ďatlova, studovalo na Uralském polytechnickém institutu a jejich věk byl v rozmezí 20-23 let. Desátým členem byl zkušený 38letý veterán druhé světové války.

Průběh výpravy

Naplánovaným cílem expedice byl vrchol hory Otorten. Podle legendy se jedná o posvátné místo domorodého kmene Mansijců a název v překladu znamená „Nechoďte tam“. Trasa, kterou měla výprava před sebou se svou obtížností řadí k těm nejobtížnějším.

Výprava dne 25. února 1959 dorazila vlakem do města Ivděl ve Sverdlovské oblasti na Uralu. Poté se na korbě nákladního auta dopravila do osady Vizaj, což je nejbližší obydlené místo k jejich cíli. Zde doplnili zásoby a přenocovali. Následující den vyrazili vstříc hoře Otorten. V začátku cesty je doprovodil do odlehlé oblasti místní obyvatel Stanislav Velikyavichus, dále už však výprava pokračovala sama.

29. února musel výpravu opustit student Jurij Jefimovič. Na cestě došlo k prudkému zhoršení jeho zdravotních obtíží, zejména revmatismu, tudíž radši zvolil návrat. Těžko mohl tušit, že si právě zachránil život a své přátele vidí naposledy. Sám se dožil 75 let a zemřel v roce 2013.

Výprava pokračovala zalesněným územím a po cestě na strategických místech uschovávala zásoby potřebné na zpáteční cestu. 1. února se dostali k okraji horské oblasti. Vlivem zhoršujícího se počasí a velmi špatné viditelnosti se však nevědomky odchýlili od naplánované trasy a začali stoupat na Cholat Sjachyl. Poté, co si uvědomili svou chybu, rozhodli se na úbočí této hory utábořit.

Pátrání a hrůzný nález

Návrat Ďatlovovy výpravy se předpokládal 12. února. Sami účastníci však své blízké upozornili, že se tento termín může i protáhnout, takže trvalo dalších osm dní, než bylo vyhlášeno pátrání. Jako první se vydali výpravu hledat jejich spolužáci a učitelé. Armáda s vrtulníky se připojila až posléze.

26. února jeden ze studentů objevil prázdný, zničený a zasněžený stan. Na místě byly také v různé vzdálenosti nalezeny osobní věci, peníze, potraviny a kusy oblečení. Vše nasvědčovalo tomu, že obyvatelé stanu jej opouštěli ve spěchu.

První dvě těla byla nalezena asi 500 metrů směrem dolů ze svahu. Těla byla oblečena pouze ve spodním prádle a ponožkách a byla částečně ohořelá. Na místě bylo provizorní ohniště. Další tři těla byla nalezena mezi tímto tábořištěm a původním stanem. Poslední čtyři těla byla nalezena až začátkem května 1959, takže je v době pátrání musela zakrývat velká vrstva sněhu.

Nepochopitelná zranění

U prvních pěti obětí bylo vyloučeno cizí zavinění a příčina smrti byla stanovena jako podchlazení. Ovšem čtyři zbylá těla vykazovala nepochopitelná zranění. Lebka jednoho byla zcela rozdrcena, těla měla polámaná žebra a jedné oběti dokonce chyběl jazyk. Podle lékařů byla těla vystavena extrémní vnější síle.

Přestože v se v době výpravy pohybovala v oblasti teplota hluboko pod bodem mrazu, těla byla téměř nahá nebo oblečená pouze v roztrhaném oblečení. Forenzní vyšetřování také s jistotou prokázalo, že stan, kde výprava spala, byl rozříznut zevnitř, tudíž někým z výpravy.

Vyšetřování

Prvotní vyšetřování bylo poměrně rychle uzavřeno a složky byly uloženy v tajném archivu. Dle vyšetřovatelů část výpravy zahynula podchlazením a část vlivem neznámé přírodní síly. Na oděvech některých z obětí byla také zaznamenána přítomnost zvýšené radiace. Mezi lidmi se samozřejmě začaly šířit různé konspirační teorie. K těm nejznámějším patří útok místních domorodců, test jaderných raket sovětským svazem, útok mimozemšťanů či útok Yettiho. Vědci pracovali zejména s reálnými přírodními vlivy, jako je pád laviny nebo lokální výskyt tornáda.

Vyšetřování bylo v následujících letech ještě několikrát otevřeno. Uspokojivé vysvětlení se však podařilo najít až v roce 2020. Švýcarský vědec Johan Gaume byl po shlédnutí animovaného filmu Ledové království natolik zaujat kvalitním zobrazením pohybu masy sněhu, že osobně odletěl do holywoodských studií zjistit, jak toho docílili. Tyto simulace pak použil k vytvoření simulace pohybu laviny a vlivu masy sněhu na lidské tělo. Prokázal, že i malá lavina mohla způsobit výpravě na Uralu zjištěná poranění.

Nicméně svah byl v místě neštěstí na lavinu příliš mírný, takže je spíš pravděpodobné, že studenti při stavění tábořiště a hloubení úkrytu narušili pevnou sněhovou desku výše nad stanem, ta se sesunula a částečně stan zavalila. Ve spěchu a šoku z padajícího sněhu se nestačili ani obléct či vzít boty, rozřízli stan zevnitř a začali prchat směrem ze svahu k lesu.

Část studentů se pokusila vrátit pro spacáky. V neprostupné mlze, kdy i vítr dosahoval rychlosti orkánu, se však nedokázali trefit zpět ke stanu, tak si udělali provizorní tábořiště, kde však při teplotě minus 40 stupňů Celsia neměli šanci přežít. A studenti, kteří utrpěli devastující zranění byli pravděpodobně masou sněhu zavaleni. Přesný průběh této tragické události již nikdy nezjistíme.

Zdroje: Prima ZOOM, Aktuálně.cz, Wikipedie