Američan zemřel, když se pokoušel uprchnout od civilizace. Žil v opuštěném autobusu, který poté „zabil“ další lidi

Nejde o výplod šílence, nýbrž o událost, o níž čas od času čteme jako o „návratu ke kořenům“ – oprostit se od všeho a nejlépe v lůně přírody najít recept na ,šťastný život‘.

Takovou myšlenku pojal Christopher „Chris“ McCandless (12. 2. 1968). Ve čtyřiadvaceti letech po dokončení Emory University (1990) věnoval kalifornský rodák veškeré úspory nadaci OXFAM bojující proti hladomoru (cca 25 000 $) a vyzbrojen puškou, nevelkými zásobami a knihami vyrazil „splynout s přírodou“. Po dvouletém putování, nejčastěji autostopem, stanul v roce 1992 na Aljašce. Tady pak našel svůj osud.

Kdy zahynul?

Jeho další cesta vedla po důlní stezce Stampede Trail a dospěl až k opuštěnému autobusu K-5 International Harvester #142. Udělal si z něj svou základnu, a jak se dočteme z jeho zápisků, asi po čtvrt roce pochopil, že v civilizaci mu asi bude lépe. Jenže nedokázal zdolat místní rozvodněnou řeku Teklanika. Evidentně se mu nedařil lov a později na nějakou záchranu rezignoval. V autobusu strávil minimálně dalších 114 dní.

Poslední týdny zřejmě nebyl schopen psát ani své poznámky, existuje však něco jako rozloučení, když na stránku knihy Výchova potulného muže (Education of a Wandering Man) napsal „Díky Bohu, prožil jsem šťastný život. Sbohem a nechť vám Bůh žehná“ a s tímto textem se vyfotografoval – snímek byl vytvořen v srpnu 1992. Jeho zubožené, zvěří poznamenané a rozkládající se tělo ve spacím pytli, nalezl náhodou 6. září 1992 místní lovec.

Jak zahynul?

O příčině smrti McCandlesse se vedly velké spory a z nich se vyprofilovaly tři eventuality. První byl skon z důvodu podvýživy, protože Chris nebyl schopen se uživit lovem. To byl také oficiální závěr vyšetřovací komise. Padl však také názor, že se mladík mohl nešťastnou náhodou otrávit toxickými rostlinami. K tomu se ale negativně stavěli odborníci na chemii a biochemii. Konečně třetí možností měla být otrava prošlými potravinami, ale tato varianta se jevila spíš jako sousto pro média.

Literární a filmový hrdina

McCandlessův příběh se pochopitelně stal lákavou látkou pro literární autory. Nejvíce se mu věnoval Jon Krakauer, jenž nejdřív uvedl obsáhlý článek v časopise Outsider (Smrt nevinného, 1993) a poté ve spolupráci s Chrisovou sestrou Carine napsal knihu Into the Wild (Do divočiny, 1996).

Herec Sean Penn byl osudem muže, jemuž se také říkalo Alexander Superman, naprosto fascinován už v roce 1997, kdy si Krakauerovu knihu přečetl. Trvalo však deset let, než se mu podařilo zajistit veškerá práva a souhlas McCandlessovy rodiny, aby mohl příběh zfilmovat. Snímek měl stejné jméno jako kniha a u nás byl promítán jako Útěk do divočiny. Hlavní roli ztělesnil Emile Hirsch. Penn ovšem z pietních důvodů netočil přímo u zmíněného autobusu. Poslední tajemství odhalila zmíněná Carine McCandless ve svých pamětech Into the Truth (2013), kde odhalila především důvody vedoucí k bratrově životní volbě.

Svědek McCandlessova závěru života

Příběh však neskončil. McCandlessovy osudy našly nejen obrovskou odezvu, ale také podnítily značné množství dobrodruhů a dalších odvážlivců, aby vážili cestu k místu, kde zesnul. Zmíněný autobus #142 se stále nacházel na tomtéž místě. Byl vyroben v roce 1946 a po funkčním období na Aljašské dálnici měl skončit jako nouzové ubytovací zařízení u dolu Stampede. Po cestě mu však upadlo kolo a proto byl ponechán u bažiny Sushana v parku Denali jako místo naděje pro cestovatele a zbloudilé jedince – asi 25 km od nejbližší civilizace, města Healy.

Bohužel dorazit k němu bylo značně náročné a místní úřady přes varování před změnami počasí, náročným terénem a nevyzpytatelnou řekou Tenklanika registrovaly značný počet zbloudivších a bohužel i mrtvých. Vedle třicetileté švýcarské turistky Claire Ackermann (2010) zahynula i čtyřiadvacetiletá Běloruska Veranika Ninakava, která se svým manželem putovala k autobusu na svatební cestu (2019). S busem #142 je spojováno i úmrtí devatenáctiletého Dustina Steffa (2013), jehož tělo záchranáři našli až po 19 měsících. Jen v letech 2010-2020 registrovaly místní záchranářské stanice přes dvacet náročných akcí.

Už nehrozí

Pochopitelně se hledaly cesty, jak smutným událostem zabránit. Padaly návrhy autobus přemístit na lépe dosažitelné místo nebo vybudovat přes Teklaniku lávku, ale ani jeden nebyl realizován. Nakonec padlo rozhodnutí autobus přemístit do Museum of the North, kde měl být po citlivé renovaci vystaven jako exponát.

„Autobus byl nebezpečnou atrakcí. Na jednu stranu vnímám jistou hořkost, že mizí kousek naší historie, na druhou ale cítím velkou úlevu,“ vyznal se Clay Walker, starosta města Denali onoho 28. června 2020, kdy vojenský vrtulník CH-47 Chinook zvedl na lanech autobus a po šedesáti letech ho přemístil do Fairbanksu k plánované opravě.

Zdroj: knihy Into the Wild a Into the Truth, periodika Stern, film Into the Wild