Češi, kteří se zapsali do dějin tisku. Kdo dokázal vykouzlit barevné ilustrace?

S tiskovinami se potkáváme každý den. Věděli jste, že do dějin tisku zasáhli významně i Češi? Že na barevných obrázcích v novinách nebo knížkách mají nemalou zásluhu? Pojďte se vrátit o pár století zpátky a seznámit se s osobnostmi, díky kterým si můžete přečíst třeba barevný časopis.  

Píše se rok 1796, když pražský rodák Alois Senefelder objevuje litografii. Její princip je založen na přijímání a odpuzování mastnoty a vody. Tiskovou formu tvoří vápenec, který se těží v bavorském Solenhofenu.

Obraz nakreslíte na kus vápence mastnou křídou či tuší. Před tiskem ho zaleptáte kyselinou dusičnou v roztoku arabské gumy. Co z toho vzejde? Kámen odpuzuje na nepokreslených místech tiskařskou barvu, pokreslená místa ji naopak přitahují. Takhle jednoduše to vypadá, i když nanést kresbu na kámen a správně ji vyleptat není žádná legrace.

Ani tisk nezvládnete levou zadní. Před tiskem musíte také kámen ještě navlhčit. Litografie se stává obrovským přínosem v oblasti ilustrace, která najednou může být barevná. Můžete si vymyslet spoustu barev, pro každou z nich potřebujete ale jednu tiskovou formu – tedy kámen se zaleptanou kresbou. Docílit přesného soutisku je také trochu oříšek. Dnes se litografie vzhledem ke své náročnosti používá zejména jako umělecká technika a staré kvalitní litografické tisky jsou hodně ceněné.

Ovšem litografie přesto nezapadla. Její princip převzal ofsetový tisk, který je dnes nejrozšířenější tiskovou technikou. Ofsetové rotačky ohromnou rychlostí denně chrlí po celém světě vysoké náklady novin, knih a spoustu dalších tištěných nezbytností.

A co na to Češi? Světe div se, i tady zanechali svoji stopu.  Na vynálezu ofsetu (r. 1905), techniky, v níž byl kámen nahrazen kovovými deskami má velký podíl český rodák Kaspar Herrmann.

Zpátky k obrázkům. Karel Klíč vynalézá roku 1880 novou tiskovou techniku, tisk z hloubky. Barva se na papír přenáší z jamek vyleptaných do pochromované mědi. Hlubotisk všechny nadchne tím, jak dokonale věrně umí přenést obrázky. Proto dostává zelenou hlavně u knih obsahujících spoustu barevných fotografií. Jenže měď je, jak známo, drahá. Proto se hlubotisk vyplatí jenom u opravdu vysokých nákladů v řádu stovek tisíc kusů.  

Tato technika se vyznačuje vysokou kvalitou reprodukce, a proto se postupem doby začala používat na náročné publikace s velkým množstvím obrazového doprovodu. Bohužel, vzhledem k tomu, že výroba tiskové formy je dosti drahá, používá se dnes hlubotisk jenom pro tisk vysokých nákladů. Takže se znovu vracíme k už zmiňovanému ofsetu, který všechno zvládne levněji.

Ještě jednoho Čecha bychom ale měli zmínit. Jmenuje se Jakub Husník a přivedl na svět světlotisk. I tahle technika učaruje tím, jak skvěle dokáže reprodukovat detaily. Ale opět má jeden háček. Tiskne se z utvrzené želatiny, která, jak správně hádáte, také moc nevydrží. Takže si svoje využití najde hlavně jako vynikající možnost pro reprodukce uměleckých děl. Ani tak ale české stopy v dějinách tisku nezůstávají zapomenuté.

Zdroje: Petr Voit, Encyklopedie knihy