Český masový vrah Mrázek měl konkurenci v Polsku. Gałkowský upír řádil 17 let

Oběma bylo prokázáno sedm vražd a další napadení. Svými činy naháněl hrůzu ženám v oblasti Łódź a své přízvisko si vysloužil podle vesničky, kde usmrtil nejvíc obětí.

Jmenoval se Stanisław Modzelewski (15. 3. 1929) a jednalo se o velmi problematickou postavu. Narodil se do poměrně bohaté zemědělské rodiny, ale po intelektuální stránce nijak neexceloval – absolvoval pouhých 6 tříd základní školy.

Při pozdějším šetření byly zmíněny dvě události z války: byl přepaden a zbit bandity (nikdy se nepřišlo na to, o koho se přímo jednalo), na rodičovském statku ho ve stejné době měl kopnout kůň do hlavy. Modzelewski pak ještě přiznal, že kolem roku 1944 byl svědkem vraždy. Odborníci se domnívali, že souběh těchto zážitků ovlivnil jeho psychiku a dalším důsledkem byly náznaky mentální retardace.

Předehra dramatu

Po skončení války žil Modzelewski čtyři roky se sestrou ve Varšavě. Navzdory svým nedostatkům absolvoval v letech 1950-1952 povinnou vojenskou službu u Stavebního praporu. V jejím průběhu úspěšně prošel autokursem a jako vojenský řidič byl převelen do Gałkóweku. Tady se také ještě jako voják oženil s dívkou z Łódźe.

Jak se později ukázalo, manželství bylo nefunkční a dokonce se spekulovalo, že Modzelewski nejevil po sexuální stránce o ženu zájem, o to víc ji bil a týral, zejména pokud byl pod vlivem alkoholu. Narodila se jim dcera, ale všeobecně se mělo za to, že Modzelewski není jejím otcem.

Své oběti týral

Ještě v době vojenské služby spáchal Modzelewski první vraždu. Přepadl 31. července 1952 sedmašedesátiletou Jozefu Pietrzykowsku v lese, kam se vydala sbírat lesní plody. Vrah na ni narazil náhodou a způsobil jí velmi těžká zranění, jimž později podlehla, aniž by mohla podat svědectví, kdo ji napadl.

Modzelewski vždy po činu prožíval jakési období apatie, takže další čin spáchal až o pět měsíců později – a navíc na jiném místě. Bylo to už po skončení vojenské služby a Modzelewski a jeho žena se odstěhovali do Łódźe. Tady po vánočních svátcích uškrtil 27. prosince dvaatřicetiletou Marii Kunku.

Vyhlédl si ji v tramvaji a poblíž lesního komplexu Modlica ji napadl. Jen o kousek dál, v Tuszynu, přepadl 27. března 1953 Terezii Piekarskou (21) a připsal si na své konto už třetí oběť. Policie mohla jen konstatovat, že ženy byly zabity stejným způsobem a pachatel kromě sexuálních praktik také zjevně sál jejich krev.

Hororový Gałkówek

Dva roky se Modzelewski nijak neprojevoval, ale už den po Novém roce 1955 se opět vrátil do Gałkóweku, který dobře znal z vojenského působení. U zdejší železniční trati byla 3. ledna nalezena mrtvá čtyřiadvacetiletá Irena Dunajska, kterou Modzelewski připravil o život předchozího dne. Modus operandi stejný, ale pachatel stále unikal.

Nejmladší oběť, osmnáctiletou Helenu Walos, sprovodil ze světa stejným způsobem 14. března 1956 opět nedaleko gałkowského nádraží. Strašná série prozatím skončila 27. srpna 1956 do třetice v blízkosti nádraží, kde zahynula dvaadvacetiletá Helena Klata.

Policie konstatovala, že sadista byl motivován sexuálně, protože oběti byly nahé – nebylo pouze objasněno, zda je zneužíval živé či po smrti. Důsledně je okrádal a podle šetření většinu žen po nadměrném krutém chování uškrtil. Jeho posedlost krví mu vynesla titul „Wampirówek“.

Bylo evidováno minimálně dalších sedm útoků, které však ženy přežily, i když většinou těžce zraněné a léčily se i několik měsíců. Napadené shodně vypověděly, že násilník útočil nedaleko železniční trati a měl na sobě uniformu, proto se policie zaměřila na pracovníky polských železnici PKP, ale byla to slepá ulička. Když řádění „upíra z Gałkóweku“ po poslední oběti přestalo, úřady případ odložily.

Smrtelný návrat

Psal se čtvrtek 14. září 1967 a ve svém varšavském bytě byla nalezena devadesátiletá Marie Gałecka. Uškrcená žena ležela ve vaně a vrah ji navíc podřezal žiletkou. Policie tentokrát rychle zjistila, že jejím sousedem, jenž ji už po dva roky vyhrožoval, byl právě Modzelewski. V té době žil ve Varšavě se svou ženou a švagrem.

Po deseti dnech si pro Modzelewskiho přišla v půl páté ráno policie. Muž se hájil, že jako správce bytového komplexu na ulici Patoki v době, kdy mělo k vraždě dojít, vysypával popelnice, ale muži zákona velmi rychle zjistili, že nádoby byly stále plné. Modzelewski nekladl odpor a postupně začal odhalovat jednotlivé případy. Jak se rozpovídal, přiznal všechny činy a dokonce uvedl ještě osmou oběť, jejíž totožnost nebyla zjištěna a tělo se nikdy nenalezlo.

Byl při smyslech?

Modzelewski se snažil zpočátku tvrdit, že nikoho nezabil. Ženy se podle něj po útoku za nějaký čas zvedly a odešly. Později ale připustil, že to nemusí být pravda. Byl také tázán, zda sál svým obětem krev, což potvrdil: „Vůbec mi to nevadilo, byla teplá a hustá, jako kakao.“ Jak uváděli vyšetřovatelé, popisoval své činy bez jakékoli lítosti či emocí. Navzdory nízkému intelektu projevil velmi dobrou paměť a dokázal (s onou jedinou výjimkou) ukázat všechna místa svých činů.

Modzelewskiho zastupoval Juliusz Leszczyński, obhájce ex offo, a pokusil se vymoci pro svého klienta mírnější trest s poukazem, že je duševně chorý a tudíž není za své činy plně odpovědný. Krajský soud v Łódźi však tyto argumenty odmítl: Stanisław Modzelewski byl obžalován ze sedmi vražd, čtyř pokusů o vraždu a z nelegálního držení zbraně – při prohlídce byl u něj nalezen revolver, který ovšem nikdy nepoužil.

Po jedenácti dnech procesu se 5. února 1969 dočkal sadista rozsudku – trest smrti. Protože však došlo k rozporuplnému posudku dvou psychiatrů, byla 2. dubna podána revize procesu k Nejvyššímu soudu. Ten ji 4. července zamítl a následovalo opakované vyšetření nově jmenovanými psychiatry a sexuology. Jejich závěr byl tentokrát jednostranný a Nejvyšší soud potvrdil 7. července 1969 původní verdikt. Žádost o milost Státní rada 29. října 1969 nevyslyšela. Upír z Gałkóweku skonal na šibenici 13. listopadu 1969 ve varšavské věznici Mokotów.

„Nemohl jsem mít ženu“

Modzelewski se až do poslední chvíle snažil přesvědčit okolí o své abnormálnosti. O svých činech vypověděl: „Bolelo mě, že jsem nemohl mít ženu jako ostatní, proto ty mrtvoly v Gałkóweku. Bylo mi jedno, kolik jim je nebo jak vypadají, hlavně že to byly ženy. Jen jsem rozpoznal, že to nejsou děti. Když jsem nějakou ženu viděl, třásl jsem se jako list a ztrácel nervy, moje jednání nebylo pod kontrolou.“ Po vynesení definitivního rozsudku Modzelewskii ve své řeči prohlásil: „Nikoho nepřesvědčím. Vám svou duši neukážu, nemá to cenu. Tak ať soud koná!“

Jak už bývá v současné době zvykem, i tyto osoby se mají své knihy – v roce 2023 vyšel titul Sadista. Stanisław Modzelewski – vrah žen od autora Andrzeje Gawlińskiho. Je ale třeba poznamenat, že se jedná o odbornou publikaci nakladatelství Wydawnictwo Kryminalistyczne v Gdańsku, jejímž obsahem je kompletní pohled na celý případ Upíra z Gałkóweku.

Zdroje: historie Gałkóweku, dobový tisk a policejní zprávy, weby Detektyw a Zyciorysy.pl