Chcete mít zábavu na celý život? Pusťte se do sestavování rodokmenu

Vědět něco o svých předcích se dnes stalo módou. Možná také přemýšlíte, jací byli, čím se živili, co dělali ve volném čase. Většina lidí má jenom mlhavou představu. Něco zná z vyprávění prarodičů a pokud má velké štěstí a zažije ještě praprarodiče, sbírá střípky vědomostí i od nich. Ale co dál? Pokud vás to láká, stojí za to zkusit zapátrat dál do minulosti. Sestavování rodokmenu je napínavé dobrodružství.

Podzim a zima je ideální dobou, kdy vyrazit do archivů. Venku se toho s přibývajícím chladnem už moc podnikat nedá a ponořeni do zažloutlých listů matrik se můžete leccos dozvědět. A mimochodem, dnes už většinou ani do archivu nemusíte, protože matriky si můžete stáhnout naskenované z internetu. Stačí vám jenom počítač s kvalitním připojením, aby se vám při stahování nesekl a můžete si uvařit horký čaj a ponořit se do dávných časů. Nebo to alespoň zkusit. Pochopitelně lze požádat o služby profesionálního genealoga, ale připravujete se tím o skvělý zážitek z pátrání, které můžete bez nadsázky nazvat detektivním.

Prvním krokem je dát si na jednu hromádku veškeré rodinné dokumenty, které seženete. Rodné, oddací a úmrtí listy. Přidejte i fotoalba, dopisy, další dokumenty – třeba domovský list, vojenskou evidenci, zkrátka všechno, co se vám povede doma objevit. Z údajů začněte tvořit genealogický strom. První jste vy a pokračujte do minulosti. Vaši rodiče, jejich rodiče (tedy vaši prarodiče) a dál, podle údajů, které získáte. Data narození, datum sňatku, úmrtí. Z rodopisného pohledu se vám pod rukama rodí tzv. vývod, tedy strom obsahující veškeré mužské i ženské předky jedné osoby, tedy vás. Že něco nevíte? Nic si z toho nedělejte, časem se dopídíte víc.

Zdrojem vašeho dalšího pátrání budou matriky. Mimochodem, tou nejstarší u nás je Jáchymovská oddací kniha z roku 1531, ale tak daleko ještě zdaleka nejsme. Tehdy ještě nebylo nutné vést matriky, k tomu církev vyzvala na Moravě v roce 1591 a v Čechách až roku 1605. Nicméně pravidelné zápisy většinou začínají až ve 40. letech 17. století. Tím ale není řečeno, že se všude poctivě dělaly. Dekret o tom, že mají být skutečně povinné, totiž vydala až Marie Terezie v roce 1770.

Jistým úskalím mohou být tzv. živé matriky. Podle zákona totiž můžete nahlédnout pouze do matrik 100 let a dále od narození a 75 let od sňatku nebo úmrtí. V některých malých vesnicích, kde bylo obyvatel málo, se proto někdy stane, že u praprarodičů jde ještě o tzv. živou matriku, do které se kvůli ochraně osobních údajů nahlížet nesmí. Starší matriky jsou v archivech ke studiu – ale jak už jsme poznamenali – většinou nemusíte vytáhnout paty z teplého obýváku, proto už jsou naskenované. Musíte také vědět, kam do jakého archivu svoje pátrání směřovat. Pražané do Archivu hl. m. Prahy, Středočeši do Státního oblastního archivu (SOA Praha), Východočeši do Zámrsku, Jihočeši do Třeboně, Západočeši do Plzně atd.

Na webových stránkách archivů najdete seznamy naskenovaných matrik podle jednotlivých obcí a let. Pod jednu faru patřilo obvykle více menších vesnic. Už tedy víte, kde hledat. Pomohou vám indexové matriky, kde se nachází seznam podle příjmení. Zjistíte tak, ve které matrice a na které její straně údaj o vašem předkovi najdete a hledáte už konkrétní stranu – nemusíte zdlouhavě listovat celou knihou. Matriky z 2. poloviny 19. století a 1. poloviny 20. století údaji doslova přetékají, to je pro badatele skutečná radost.  

S jakými úskalími se při genealogickém dobrodružství setkáte? Když dorazíte k zápisům před polovinou 19. století, budete se muset seznámit s kurentem. Jde o písmo, psanou obdobu německého švabachu. Chce to učebnici a pečlivě studovat. Pokud jste němčináři, máte trochu náskok. Užitečné je mít při louskání zápisů u ruky tabulku obsahující konkrétní podoby znaků. Musíte také počítat s tím, že ne každý farář psal krasopisně. Někteří čmárali jako kocouři levou zadní. Dalším oříškem jsou nemanželské děti – u nich třeba chybí údaj o otci a dopátrat se ho není vždy snadné.

Obvykle cesta do minulosti končí třicetiletou válkou, tedy roky 1618-1648. Zřídkakdy se dostanete dál. Proč? Odpověď je logická. Evropa tehdy byla vydrancovaná a hodně záznamů bylo zničeno. Přes tuto hranici se ještě dál do minulosti dostane málokdo, většinou lidé se šlechtickými předky. Představujete si, že máte modrou krev? S velkou pravděpodobností vás čeká zklamání, ale to nic nemění na tom, že pátrat po předcích a nalézat údaje, z nichž si uděláte představu o jejich životě, je také nádherný zážitek.  

Pokud se vám podaří pátrat dál a dál a nacházet další osoby ve vašem rodě, určitě vás bude pořád hnát dopředu touha dozvědět se více. Nejenom konkrétní jméno, datum narození, oddavků a úmrtí. Ale u mužů se seznámit třeba s vojenskou historii – o té se dozvíte ve Vojenském ústředním archivu. Možná vás nadchne historie obce, odkud vaši předkové pocházeli – hodně se dozvíte v okresních archivech. A co třeba jak předkové prospívali ve škole – i školní záznamy najdete právě v okresních archivech. Někoho například nadchne i možnost zkoumání DNA – můžete rozluštit svůj genetický kód. Pátrání pak vlastně nikdy nekončí. Každý nový objev, každý střípek přičtený k historii vašeho rodu vám přinese nové otázky. A máte skvělého koníčka opravdu na celý život. Můžu potvrdit z vlastní zkušenosti.

Zdroje: genealogie.cz, hledanipredku.cz, genealogie.nka.cz, genea.cz