Co nás na reality show tak přitahuje? Psychologové varují před nežádoucími účinky nadměrného sledování těchto pořadů

Reality show mají obrovskou fanouškovskou základnu, což se zdá být stejně zarážející jako pochopitelné. Čím si získávají od diváků takovou silnou podporu a v čem může být sledování reality show nebezpečné?

Pro spoustu diváků představují únik z šedé monotónní reality, útěk před problémy a určitý způsob emocionálního uvolnění. Sledováním cizích konfliktů lidé mnohdy zapomínají na ty vlastní, dochází k závěru „on ten můj život vlastně není tak špatný“.

To je ta lepší stránka věci, jenže divák to může celé pojmout i trochu jinak. Může být frustrovaný tím, že není tak atraktivní jako účastníci reality show, jeho život není naplněný takovými zvraty a docela jistě se neubírá tím správným směrem.

Na které straně barikády se nacházíte?

Hodně záleží na tom, jestli zvolíte show, která si zakládá spíš na těch pozitivních emocích, nebo sází na drama, hádky, výlevy nenávisti či dokonce fyzické násilí. Proč v takových chvílích tu televizi nevypnete? Jednoduše proto, že jste přitahováni tím, co vidíte, ačkoliv to není nic v pozitivním smyslu slova.

Na stejném principu fungují „čumilové“ při nehodě na silnici nebo úrazu, který se stane na veřejnosti. Stejný hypnotický pohled upírají diváci na televizní obrazovku. Každý má své individuální měřítko takového „čumilství“. A čím více vás pozorování jiných lidí v nejrůznějších situacích přitahuje, tím více podle psycholožky Zhanny Bagdasarov inklinujete ke sledování reality show.

Zrození pseudo-celebrit

Už jsme si zvykli, že se z účastníků reality show stávají na různě dlouhou dobu známé osobnosti se statutem podobným celebritám. Ti šikovnější si na tom vystavějí úspěšný business, jsou aktivní na sociálních sítích a schopni tímto způsobem generovat nemalé peníze. Pokud jste si někdy kladli otázku, co vlastně lidi vede k tomu, že se do reality show přihlásí, pak je to v mnoha případech právě ona touha pro zdánlivé slávě. Ta má ale také svou odvrácenou tvář. I tom ještě bude řeč.

Vzkaz od psychologů:

• Nevidíte realitu!

Je třeba si uvědomit, že každá reality show má svoje producenty, kameramany, scenáristy i střihače. Slovo „reality“ použité v názvu tedy nekoresponduje s realitou jako takovou. Řada situací je vyvolaná uměle, dochází k nim na základě předem daného scénáře. To platí i o dialozích účastníků. Významnou roli pak sehraje také střihač a divákovi je předložena verze atraktivní, navozující touhu dívat se dál, nicméně verze, která se blíží spíše k fikci než k realitě.

• Účastníci nejsou vykresleni takoví, jací jsou ve skutečnosti

A mnohdy to překvapí i je samotné. Často totiž netuší, jak bude vypadat ve střižně upravený materiál. Mohou být v závěru až šokováni tím, co je předloženo divákům. Tvrdé smluvní podmínky jim ovšem nedovolují se v tomto směru jakkoliv vyjadřovat, resp. spíše natočený materiál vyvracet. Nezbývá než čelit veřejnému mínění, resp. názorům diváků.

Bylo by chybou domnívat se, že daný pořad sleduje celý národ. Často ale stačí jen pár poznámek a zdánlivý „tvrďák“ z obrazovky se doma psychicky sesype. Divili byste se, kolik účastníků podobných show se následně potýká s psychickými problémy. Konfrontace s jedincem z obrazovky bývá náročná, nastupuje krize identity, úzkosti či deprese.

Není jednoduché přijmout, že vás diváci posuzují podle obrazu, který jim předkládají tvůrci reality show. Lidé před obrazovkou ale jiné pojetí neznají. K odsouzení je z pohodlí gauče vždycky jenom kousek a soukolí ničivého mechanismu se nepříjemně roztáčí.

„Když se k tomu upsali, museli s tím počítat!“

Taky vás to napadlo? Nejste sami. Tahle myšlenka musí vytanout v nejedné hlavě. Následovaná argumenty typu: však věděli, do čeho jdou a nikdo je k tomu nenutil.

Ale víte co? Oni to často opravdu nevěděli. Neuvědomovali si, jaké manipulaci budou vystaveni, co s nimi udělá spánková deprivace, alkohol, cizí prostředí, společnost lidí, kteří s nimi nejsou kompatibilní a které by si za parťáky či dokonce partnery sami nikdy nevybrali.

Pak uběhne nějaký čas, než je reality show připravená k odvysílání. Její účastníci už se mezi tím (ve většině případů) vrátili k běžnému životu, čeká je ale řada bolestivých momentů, až dlouho očekávaný pořad na obrazovkách odstartuje. Věřte, že málokdo je na to opravdu připravený.

Nedovolte, aby i vám reality show ničily psychiku

Stačí, že srazí na dno řadu svých účastníků. Klinická psycholožka Isabelle Morley radí:

• Klidně tyto pořady sledujte, ale zachovejte si u toho zdravý rozum.
• Mohou vás naštvat nebo rozplakat, ale vždycky mějte na paměti, že ty situace nejsou tak skutečné, jak vypadají.
• Odolejte pokušení některého z aktérů kontaktovat (například prostřednictvím sociálních sítí) a sdílet s ním svůj vyhraněný názor na jeho (mimochodem veskrze „herecký“) výkon před kamerou.

Pozor na falešná přátelství

Poměrně častou a z odborného hlediska potenciálně nebezpečnou patologií je vytváření dojmu, že se s účastníky reality show znáte. Sledujete jejich osudy už nějaký ten pátek, což vytváří iluzi, že jste vlastně známí, budujete jakýsi imaginární vztah. Navíc se s některými ztotožňujete. Vžíváte se do situací, jimž jsou vystaveni a kladete si otázky, jak byste se v daném okamžiku zachovali vy sami.

Všeho moc škodí

Tohle rčení platí v mnoha oblastech života, sledování reality show nevyjímaje. Není nic divného, když se čas od času podíváte. Zvědavost je normální lidská vlastnost a snaha tu a tam uniknout realitě také. Když před svým reálným životem neutíkáte příliš často a nepoužíváte k tomu navíc nejrůznější návykové látky, může vám takový chvilkový únik pomoci s potřebným restartem.

Jsou ale lidé, kteří před svými reálnými problémy nestrkají hlavu do písku, ale před televizní obrazovku. A pokud to dělají často, zadělávají si na potíže. Problém nezmizí díky tomu, že budete z gauče sledovat vypjaté životní situace účastníků reality show.

Nezapomínejte žít vlastní život a nekopírujte v něm chování lidí, na které mířily kamery. Reality show mohou váš život obohatit nebo vám ho část ukrást. Záleží jen na vás, jak se k tomu postavíte.

Zdroje: Medium.com, Psychology Today, The Queen’s Journal, konzultace s psychologickým odborníkem