Damnatio ad bestias: Zrůdný druh trestu smrti jako barbarská zábava civilizovaných starověkých Římanů

Římané sami sebe považovali za civilizovaný národ. Každého, jehož jazyku nerozuměli, nazývali barbarem. Pro nás je toto slovo synonymem pro nekulturní osobu s primitivním a hrubým chováním. Podle našich měřítek takto můžeme označit i starověké Římany, protože jejich způsob zábavy hraničil skutečně s barbarstvím. Co jiného si myslet o formě římského trestu smrti – damnatio ad bestias?

Když se děti školou povinné v dějepise učí o starověké římské říši, je během vyučování vyzdvihováno zejména období Římské republiky v letech 509 př. n. l. až 27 př. n. l. Během této doby se římská říše rozšířila prakticky po celém pobřeží Středomoří. Politickým zřízením byla přímou demokracií, kdy se zde každoročně konaly volby do senátu.

Ve své podstatě se ale jednalo o volenou oligarchii, protože pouze patricijské rodiny měly monopol na státní úřady. Plebejci si o nich mohli nechat leda tak zdát.

Krvavé sporty jako populární zábava

Když už se nižší vrstva nemohla účastnit na vládě, tak se alespoň bavila. A to oblíbenými krvavými sporty, které měli k fair play hodně daleko. Příkladem může být tzv. damnatio ad bestias neboli zabíjení divokými zvířaty, zejména lvy berberskými.

Tento způsob popravy byl součástí zahajovacích her ve Flaviově amfiteátru (dnešní Koloseum v Římě) v roce 80 n. l. Mezi 1. a 3. stoletím našeho letopočtu se trest vztahoval hlavně na nejhorší zločince, uprchlé otroky, ženy-cizoložnice a také na křesťany.

Náboženské oběti, nebo spíše podívaná pro plebejce?

Když historikové zkoumali původ vzniku damnatio ad bestias a jeho účel, tak si ho dali do souvislosti s náboženskými oběťmi ve starověkém Egyptě. Existují totiž zprávy o krmení lvů a krokodýlů, tedy zvířat zde se běžně vyskytujících, mrtvými i živými lidmi.

I sám Alexandr Veliký při svém tažení do Střední Asie využíval tento způsob trestu odsouzených. V Římě ale damnatio ad bestias nebylo duchovní praxí, nýbrž podívanou pro plebejce.

Pronásledování křesťanů

Odsouzení byli během svého trestu přivázáni ke sloupům či bezbranní předhozeni v aréně napospas divokým zvířatům. Kromě lvů se využívali i medvědi hnědí.  V 1. století našeho letopočtu se damnatio ad bestias začalo používat i proti křesťanům v rámci jejich pronásledování.

Za vlády císaře Nerona, po požáru Říma v roce 64 n. l. byla křesťané zabaleni do zvířecích kůží a předhozeni psům. Smyslem toho bylo křesťany postavit na úroveň těch nejhorších zločinců. Ti z odsouzených, kteří útoky zvířat přežili, milost nedostali. Nakonec byli veřejně popraveni gladiátorem.

Zdroj: iflscience.com, Dotyk