Drsné popravy ve středověku: Vrahy zaživa řezali pilou nebo vařili v kotli

Popravy ve středověku byly vcelku oblíbenou formou zábavy pro zdejší obyvatele, zároveň také byly často používaným trestem. Zvlášť se to týkalo trestů pro vrahy, které byly často nelidsky kruté.

Že se ve středověku popravovalo kvůli každé věci, je věc známá. A že to byly drastické způsoby mučení, to ví asi také každý. Zřejmě nejčastější formou popravy bylo oběšení nebo setnutí hlavy. Naši předkové ovšem byli, co se mučení týče, velmi vynalézaví. Dávali si hodně záležet, aby odsouzený trpěl co možná nejvíce.

Zlodějům se pouze sekaly ruce, čarodějnice se upalovaly po neskutečném mučení, v muslimských zemích se dodnes nevěrné ženy kamenují a tak by se dalo pokračovat dál a dál. Co se ale dělo s vrahy? Těm se dopřávalo doslova zrůdné a mučivé smrti.

Rozřezání pilou

V případě tohoto způsobu popravy byl její vynálezce zřejmě hodně zvrácený sadista. Trestance pověsili za roztažené nohy hlavou dolů. Díky tomu se odsouzenému stále prokrvoval mozek a jeho utrpení tak dostávalo pořádné grády. Prokrvený mozek totiž dlouho mučenému nedovolil upadnout do milosrdného kómatu.

Kat s pomocníkem se chopili pily a v místě genitálií začali odsouzeného zaživa rozřezávat. Vypadalo to stejně jako na zabijačce, kdy se rozřezává na dvě půlky prase. Samotné rozpůlení ovšem nestačilo. Tělo bylo poté doslova rozkrájeno na 360 kusů. Bohužel se tato praktika mučivé popravy zcela výjimečně objevovala ještě počátkem 20. století.

Tento způsob nelidské popravy byl velmi oblíbený ve starověké Číně a v Římě. Popravovali se tak především zrádci anebo vrahové vlastních rodičů.

Zaživa uvaření v kotli

Nejen kanibalové, ale i v civilizované Evropě praktikovali popravu uvařením v kotli. Poprvé se tak začalo popravovat v Anglii, kdy ji v roce 1531 uzákonil anglický král Jindřich VIII. A kdo v kotli skončil? Tato děsivá smrt byla určená pro traviče, padělatele nebo kacíře. Odsouzený byl vysvlečen, poté svázán a doslova vhozen do vroucí vody.

Pro větší efekt popravy byl trestanec ponořen do studené vody, která pomaloučku začínala vřít důkladným přitápěním pod kotlem. Zdlouhavá agonie tak byla zaručená.

Vykuchání vnitřností

Na tuhle bolestivou a trýznivou smrt se mohli těšit nejenom středověcí vlastizrádci, ale i například odpadlíci od církve. Své by mohl ze záhrobí vyprávět i katolický kněz Edmund Campion, který byl tímto způsobem v roce 1581 sprovozen ze světa. A to jen kvůli tomu, že se odmítl vzdát své víry.

Za tímto účelem byla zhotovená deska, ke které se odsouzenci přivázali. Přistoupivší kat jim rozřízl břicho a postupně začal vytahovat orgány z těla. Odsouzený si tak mohl prohlédnout své vlastní vnitřnosti, pokud dříve neupadl do milosrdné tmy nevědomí. To, že neskutečně trpěl, není asi potřeba zmiňovat. Čím více trpěl, tím větší bylo šílenství davu, kteří se přišli zvědavě podívat na krvavé představení.

Rozčtvrcení

V tomto případě se odsouzený položil na zem. Jeho končetiny přivázal kat ke kolíkům a postupně mu začal odsekávat ruce a nohy. Jako poslední přišla na řadu hlava, která se potupně vystavila k rozčtvrcenému tělu. V korejském království se používal trest rozčtvrcení od 14. do 20. století. Měli na to ale maličko odlišnou taktiku. Pro popravu používali koně, ke kterým odsouzeného přivázali. Ti trestance doslova roztrhli na čtyři kusy.

Lámání v kole

Mnohonásobní vrahové se dočkali také kruté popravy. Nejednalo se doslova o kolo, ale o dřevěný kříž, ke kterému odsouzeného přivázali a poté mu kat začal lámat jednotlivé údy. Poprava lámání v kole byla hodně oblíbená především ve Francii, Německu, Dánsku, Rumunsku, Rusku a Švédsku.

Historické anály ovšem hovoří o tom, že se jednalo spíš o jakési divadlo pro diváky. Odsouzenému byl nejdříve zlomen vaz a až po té došlo na samotné lámání kostí. K poslední popravě došlo zřejmě v roce 1841 v severním Německu. Tento způsob popravy byl určený pro zloduchy, kteří se dopustili loupežné či úkladné vraždy.

Zdroje: Záhada a tajemství, 21. století, Dotyk