Elixír života se v historii pokoušelo namíchat mnoho lidí. Zkoušeli směsi z varlat, lidské krve nebo šťávy z bradavic

Elixír života toužili lidé namíchat již od pradávna. Felčaři do těl vkládají plátky opičích varlat, na francouzském dvoře zkoušejí pitné zlato. V řadě pokusů přišla na řadu i jedovatá rtuť. Touha po nesmrtelnosti neměla hranic.

Lektvary děsivých mixů a přísad

Lidé z touhy po věčném mládí byli schopni požít až nechutné mixy. Jako například Plinius starší doporučoval vymačkanou šťávu z bradavic a vředů. Tvrdil, že tyto výrůstky jsou plné života. Nicméně čínští císaři propagovali výluh s kapkou rtuti. Jak víme, rtuť je jedovatá. V důsledku toho Čchin Š-chuang-ti na živý kov, jak s oblibou říkal, doplatil životem.

Další hrůzný elixír života vynalezli staří Egypťané

Opět v tom svou roli hrál jed. Egypťané prý přišli na způsob, jak dosáhnout neutuchajícího mládí. Rozpouštěli olověný prach v kobřím jedu. Nicméně tento elixír mládí zapůsobil tak napůl. Jeho uživatelé zemřeli mladí, takže ani nestačili zestárnout…

Pozdní středověk objevuje zaručený recept na dlouhověkost

Dlouhověkost mělo zajistit zlato. Vždyť je to kov, který nestárne a navíc ani nekoroduje! Proto se pozornost alchymistů obrátila k tomuto blyštivému kovu. Nesporně jim k tomu nahrávala i skutečnost, že se boháči dožívali vyššího věku než chudina. Takže se této myšlenky chytili a měli s ní úspěch.

Na druhou stranu už nikdo nezkoumal, proč chudina umírá dříve než boháči. Bohatí totiž nemuseli dřít na polích, nezažili bídu a hlad a dopřávali si radostí života.

Elixír života: Zlatá lázeň omlazuje tělo i ducha

Tuto myšlenku notně přiživovali mastičkáři a šarlatáni v případě Jindřicha II. Plantageneta. Lid si šuškal, že anglický král je všemi mastmi mazaný. Ale ne těmi obyčejnými. Tradovalo se, že používá mast ze zvířecího tuku s příměsí zlatého prachu. Navíc si měl dopřávat i koupel ve zlaté lázni. Tomu nahrával fakt, že Jindřich II. byl známý svým velkým neklidem a neutuchající energií.    

Nemůžeš si dopřát zlatou lázeň? Pak pro tebe máme levnější variantu: Pitné zlato!

Bláhovým, kteří toužili po věčném mládí, avšak koupat se ve zlatě nepřicházelo v úvahu, nabídli alchymisté další bonbonek. A opět ho zabalili do zlatavého blyštivého obalu. Pitné zlato!

V kapse nahmatejte malý nenápadný flakonek se silným lihem a pár zlatými zrníčky. Zahřeje a povzbudí. Díky tomu, že toxicita zlata není nikterak vysoká, nedocházelo alespoň k úmrtím. Nicméně boháči měli trochu dražší stolici… Mimochodem poptávka po pitném zlatu rostla. Pročež se našli šejdíři, kteří do lektvaru namísto zlata přidávali rtuťový amalgám. A opět se plnily hřbitovy.

Elixír života coby posel smrti

To ovšem nezabránilo nesmírné lidské touze zachovat si mládí. Na francouzském dvoře v 16. století se proto pravidelně popíjí roztok chloridu zlata a dietyléteru. Opět vražedná kombinace.

Myšlenkou elixíru života se zabývají i vědci

Francouzský fyziolog Charles Édouard Brown-Séquard si v roce 1889 ve svých 72 letech injekčně vpravil do těla sérum. Bylo složené z rozmixovaných varlat psů a morčat. Nepochybně věřil, že povzbudil ducha i tělo, nicméně pět let nato umírá. Mimochodem jeho myšlenky se chopili další podnikavci a rozvíjejí jeho nápad dál.

Experimenty s transplantováním tkáňových lidských štěpů

Zhruba před 100 lety provádí na sobě tento pokus americký lékař G. Frank Lydston. Po operaci tvrdí, že nabyl větší sexuální výkonnosti. Transplantací varlat se zabývá i vězeňský lékař Leo L. Stanley z Kalifornie. V roce 1919 voperoval šedesátiletému vězni varle. Dárcem se stal popravený vrah. Těchto rozporuplných zákroků provedl Stanley na deset tisíc.

Elixír života: Lidské orgány nahrazují zvířecí

Sehnat pohlavní lidské orgány bylo čím dál tím těžší. Proto se začaly nahrazovat ovčími, prasečími či dokonce jeleními. Proč v zájmu dění byly právě mužské pohlavní žlázy? Věřilo se, že pohlavní žlázy vylučují speciální látku, díky níž jsou muži sexuálně výkonní a cítí se mladší.

Sergej Voronof upírá svou pozornost na eunuchy

Všímá si na nich ztráty ochlupení, problémů s pamětí či snížené inteligence. Připisuje to absenci varlat. A chtěl dokázat, že právě varlata představují svatý grál dlouhověkosti. Lidské žlázy nebyly k mání, proto vzal zavděk šimpanzími.

Xenotransplantace čili přenos tkáně či orgánů mezi odlišnými živočišnými druhy

V létě roku 1920 vkládá Voronof do šourku pacienta tenké plátky opičího varlete. Jeho metoda je tak populární, že jezdí i do ostatních zemí. Byznys vzkvétá. Muži jsou ochotni platit za operaci několik stovek liber. Voronof nabízí operaci i ženám, a to transplantaci štěpů z opičích vaječníků. Prý má poté dojít ke zmírnění problémů v období menopauzy. Zde se ovšem nesetkává s úspěchem, a dokonce některé následky končí údajně katastroficky.

Jak je to vlastně s elixírem života?

Je to velmi jednoduché a všichni tento recept známe. Jen není tolik populární jako zaručené elixíry za tisíce korun, které na nás útočí ze všech stran. Dle nás stačí pouze:

Za prvé: Nespoléhat na šarlatány a mastičkáře, ale vzít rozum do hrsti.

Za druhé: Pestrá strava, kvašené potraviny, dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, nekouřit.

Za třetí: K dlouhověkostí bezesporu přispívá spokojený život bez stresu.

Zdroje: stoplusjedicka.cz, wikipedia, etema.cz, Redakce