Erik Jan Hanussen: Hvězda berlínského nočního života i bohatý Žid, který se přátelil s nacistickými pohlaváry

Erik Jan Hanussen je považován za nejzáhadnější postavu v začátcích německého nacismu. Byl zahalen jakousi tajemnou aurou, která jej v kombinaci s bizarním chováním předurčila k tomu, aby se stal jednou z nejvýznamnějších osobností na počátku 30. let minulého století.

Ve čtrnácti utekl z domova

Erik Jan Hanussen se narodil 2. června 1889 ve Vídni jako Hermann Chaim Steinschneider. Jeho otec Siegfried Steinschneider se živil jako obchodní cestující a jeho matkou byla vídeňská zpěvačka Antonie Julie rozená Kohn. Pocházela z rodiny zámožného kožišníka, která ji však zavrhla po tajném sňatku se Sigfriedem.

Manželé Steinschneiderovi společně s malým synem hodně cestovali. V deseti letech přišel Hermann o matku, ve čtrnácti letech opustil školu a utekl z domova. Tehdy byl na cestě k tomu, aby započal svou kariéru jasnovidce a kouzelníka.

Předstíral třes, aby nemusel na frontu

Hanussen se začal živit jako akrobat a jezdec v cirkuse, také žongloval a pokoušel se o zpěv – bohužel ale nezdědil pěvecké nadání po matce. Zkoušel kouzelnické triky v berlínských restauracích, kde však neslavily valný úspěch.

Svou důvtipnost ruku v ruce s troufalostí dotáhl téměř k dokonalosti svým vynálezem, kterým byl první elektrický řetězový kolotoč na světě. Háček byl v tom, že kolotoč řídily děti ukryté pod ním. Když se mladý Hanussen ocitl ve špatné finanční situaci, vylepšoval si ji příležitostnými krádežemi.

Stejně jako v dětství s rodiči, i ve své dospělosti často cestoval. Po návratu z cest zpět do Vídně se seznámil s mágem Eugenem de Rubinim, od něhož se naučil triky, které později používal ve svých vlastních představeních. Navštívil také Berlín plný šantánů a zábavných klubů, kde měl své první produkce s kouzelnickými triky a jasnovidectvím.

Když roku 1914 začala první světová válka, musel Hanussen narukovat. Ani tehdy však s kouzlením nepřestal a předváděl své triky kamarádům. Jedním z jeho zajímavých čísel bylo čtení dopisů v zalepených obálkách. Stačilo, aby podplatil své známé na poště, kteří mu prozradili obsah psaní, takže je znal dopředu a mohl oslňovat svými jasnovidnými schopnostmi.

Jak se jeho proslulost šířila i mezi důstojníky, ministerstvo války mu umožnilo předvést své kouzelnické triky a jasnovidecký um na benefičním turné, jehož výtěžek putoval do fondu pro válečné vdovy a sirotky. Kromě kouzlení dobře využil i svůj herecký talent, když předstíral nervový třes, kvůli kterému nemůže udržet v rukou zbraň. Takto se chytře vyhnul válečné frontě.

Po skončení války roku 1918 byl pověřen identifikací ostatků padlých vojáků, které byly za úplatu odesílány jejich rodinám. Hanussen se později chvástal, že mu tato zkušenost přinesla skryté síly a neuvěřitelnou sexuální energii – zásluhou toho byl prý schopen dokonale uspokojit své tři manželky a třicet různých milenek. Ve stejném roce si po mnoha jiných pseudonymech vymyslel jméno Erik Jan Hanusssen. Opatřil si falešný pas a tvrdil o sobě, že pochází z dánského šlechtického rodu.

Svým jasnovidectvím odhalil zloděje

První veliký úspěch slavil, když předváděl své umění ve vyprodaném vídeňském Konzerthausu. Nechybělo zde ani číslo se čtením vzkazů v zalepené obálce. V obecenstvu seděl Hanussenův komplic, se kterým byl domluvený a díky němu znal obsah obálek o jedno kolo dopředu, přičemž takto pokračoval po celý čas svého „telepatického“ čísla.

Vzhledem k tomu, že Konzerthaus byl naplněn největší vídeňskou smetánkou i několika členy habsburské rodiny, Hanussenova hvězda stoupala strmě vzhůru a podařilo se mu získat cenné kontakty mezi vysoce postavenými lidmi. S tím také stoupalo jeho sebevědomí a nabízel své jasnovidecké schopnosti i policii při řešení neuzavřených případů. V roce 1919 se mu například povedlo odhalit zloděje peněz v tiskárně bankovek. Je však možné, že dotyčný zloděj se svou nervozitou prozradil sám, když tušil, že ho přijde odhalit známý jasnovidec.

Kromě toho si Hanussen troufl i na tipování na burze nebo odhadovat, jak dopadne válka. Ve dvacátých letech se měl údajně setkat s Adolfem Hitlerem, kterého naučil, jak dovedně uhranout davy pomocí gest a dlouhých pauz, které celému projevu dodávaly dramatický efekt.

Mercedes, jachta i přepychová vila

Koncem dvacátých let začal Hanussen vydělávat na turné po Německu a dokonce navštívil i tehdejší Československo. K jeho smůle ho již delší dobu měla v hledáčku tamní policie, která ho později zatkla. V únoru 1928 začal okresní soud v Litoměřicích řešit Hanussenovy podvody na jeho veřejných produkcích.

Řada diváků ho obvinila z toho, že využíval lidské naivity ke svému obohacení. V květnu 1930 byl Hanussen nakonec osvobozen s tím, že každý soudný člověk, který není úplně hloupý, musí počítat s faktem, že i jasnovidec se může někdy splést. Naše hvězda tak mohla dál v klidu násobit zisky a pořádat představení.

Jak Hanussenovo jmění rostlo, dopřával si čím dál více luxusu. Pořídil si černý mercedes, velkou jachtu, letadlo a nakonec i honosnou vilu na Lietzenburgerstrasse, která mu sloužila jako okultní sídlo. Pravidelně pořádal představení v berlínském divadle La Scala, přičemž pokaždé slavil triumf. Ve spolupráci se svými asistenty dovedl uhádnout obsah kapes jednoho z vybraných diváků nebo také prozradit fakt, že jedna žena v publiku, před deseti lety prožila zklamání v lásce (vše bylo navíc vylíčeno do nejmenších detailů).

Hanussen povětšinou seděl na vysoké židli v osvícen září reflektorů, které byly namířeny tak, že se okolo jeho hlavy vytvořila tajemná svatozář. Po pár minutách soustředění se dostal do transu, začal hovořit přiškrceným hlasem a dokázal uhádnout i ty nejtajnější tužby svých diváků.

Nejdříve okultní seance, pak hromadný sex

To pravé ořechové následovalo až po představení. Ani se neodlíčil a ihned naskočil do svého luxusního vozu a společně se svým libanonským asistentem Izmetem Dzinem odjel do svého okultistického paláce. Tam přijímal jen vybrané hosty a za úplatu jim sestavoval horoskopy a učil je způsobům, jak rozvíjet své skryté paranormální schopnosti. Součástí tajemných seancí byl kulatý stůl s podsvíceným sklem, na němž byly vyobrazeny jakési symboly.

Okultní sezení byla zakončena sexuálními orgiemi. Hlavním cílem bylo podle Hanussena vzbuzení energie kundalini (spojení kosmické a lidské energie) a dosud neobjevených paranormálních sil prostřednictvím sexuálního vyvrcholení. Tato tajná okultní sezení lákala zejména ženy – a to jak z řad aristokracie, tak i z nižších vrstev. Faktem je, že Hanussen už od samého mládí dokázal svým vzhledem i příjemným vystupováním ženy okouzlovat.

Předpověď požáru Říšského sněmu

Podle legendy se 24. února 1933 v Hanussenově paláci opět konala jedna z tajných seancí, při níž se jasnovidec uvedl do transu a změněným hlasem řekl: „Dav….veliký dav v ulicích….Celé město….Je noc prozářená ohněm…. Vidím kříž v ohnivém víru….Plameny šlehají z oken….Šíří se a velká budova se brzy zhroutí….Je to kopule Říšského sněmu ….“

V noci, hned dva dny po seanci, k požáru Sněmu opravdu došlo. Hanussen se prý objevil na seznamu podezřelých. Nakonec byl obviněn holandský komunistický rada Marinus van der Lubbe. Ten se však bohužel stal pouhým obětním beránkem. Požár byl nacisty naplánovaná akce, která měla za účel zničit německou levici. To komunisti podle tehdejších informací za ten požár mohli.

Vysocí představitelé nacistické strany netušili, zda Hanussen k předpovědi požáru opravdu využil svých jasnovidných schopností nebo tajný plán znal již dopředu.

Goebbels prozradil jeho židovský původ

Hanussen začal vydávat i vlastní noviny s názvem Hanussen Zeitung, které se samozřejmě zaobíraly okultní tématikou. V roce 1930 dokonce vydal autobiografickou knihu jednoduše nazvanou Můj životopis.

Díky svým novinám získal další zdroj příjmů. Výsledkem toho byl nejen život v luxusu, ale i pár dlužníků mezi nacistickými pohlaváry, s nimiž během své kariéry vytvořil přátelské vztahy. Avšak jednomu z nich, budoucímu ministrovi propagandy Josephu Goebbelsovi, ležel v žaludku (nikoli kvůli dluhům, protože Goebbels Hanussenovým dlužníkem nebyl).

Goebbels v Hanussenovi viděl pouhého šarlatána, a tak využil svých novin Der Angriff a na konci roku 1932 dal zveřejnit zprávu o jasnovidcově židovském původu. Aby nebyla poškozena pověst nacistické strany, (jež v tu dobu usilovala o moc) musel se Goebbels na naléhání jejích členů Hanussenovi omluvit ve formě tiskové zprávy ve svých novinách.

Klid od těchto, pro Hanussena nežádoucích zpráv, neměl dlouhého trvání. List Berlin am Morgen upozornil na skutečnost, že se téměř žádné z jeho proroctví nesplnilo. Stejně jako ohledně zprávy v novinách Der Angriff, i v tomto případě se ozvali členové nacistické strany a přesvědčovali Hanussena, aby plátek zažaloval. Jasnovidec (ačkoli nerad) podal trestní oznámení pro nactiutrhání. U soudu se opět dostal na přetřes jeho původ.

Bylo zjištěno, že má ve skutečnosti československé občanství po svých rodičích, kteří pocházeli z Prostějova. Navíc měl trvalé bydliště v Brně. Vzhledem k tomu, že Steinschneider podal trestní oznámení pod svým pseudonymem, případ se nadále neřešil – oznámení bylo totiž podáno člověkem, který neexistuje. Chybou žalujícího bylo také to, že nepodal oznámení na odpovědného redaktora, ale na někoho jiného.

Berlin am Morgen však nedal pokoj a přišel se zprávou o Hanussenově (již třetím) sňatku, který se uskutečnil 21. ledna 1928 v synagoze v Rumburku, a to s Elfriedou Rüheovou. Manželé se po dvou letech rozešli. Hanussen se pochopitelně snažil přesvědčovat nacisty o tom, že židovského původu není a vše jsou jen lži, kterými se ho někdo snaží zlikvidovat.

Zatkli ho a zastřelili za lesem

Večer 24. března 1933 se Hanussen chystal na své další představení do divadla La Scala. Před ním ho zatklo několik předáků SA (ozbrojené jednotky nacistické strany). Čekajícím divákům bylo oznámeno, že jasnovidce postihla nervová porucha. Hanussen byl svým vlastním autem odvezen k lesu na kraji Berlína, kde byl zastřelen. Zemřel ve věku pouhých 43 let. Podle později nalezených dokumentů dal příkaz k vraždě šéf SA Wilhelm Ohst. Vykonavatelem byl důstojník Rudolf Steine.

V novinách Volkischer Beobachter se 8. dubna 1933 objevila kratičká zpráva o nalezení těla jakéhosi cizince na okraji Berlína, kde jej objevilo pár dřevorubců. Tělo zde leželo několik dní a bylo částečně snědeno divokou zvěří. Identifikaci napomohl monogram krejčího na obleku oběti, podle kterého dotyčný krejčí poznal svého zákazníka. Hanussen byl identifikován i svým asistentem a známými.

I přesto, že koroner ve zprávě udával, že v těle byly nalezeny náboje, policie uvedla, že Hanussen spáchal sebevraždu.

Proč musel zemřít?

Jak již bylo zmíněno, Hanussen svým nacistickým přátelům půjčoval nemalé částky peněz. Jedním z nich byl i policejní prezident hrabě von Helldorf. Právě on se ještě před vraždou snažil Hanussena donutit k odjezdu z Berlína. Když se tak nestalo, pověřil Ohsta, aby vykonal svou povinnost. Jak to dopadlo, víme… a von Helldorf tak vyřešil své dluhy.

Dalším zjevným důvodem, proč se zbavit Hanussena, byly obavy nacistů z toho, že tento muž ví příliš mnoho. Stýkal se s vlivnými členy nacistické strany a mohl se dozvědět o některých politických krocích. Na základě události, kdy byl na seanci předpovězen požár Sněmu, se dokonce vynořila legenda, že Hanussen byl zaplaceným agentem britské armády, který měl za úkol prozrazovat budoucí plány Němců.

Nežádoucí byl také jeho židovský původ, který několikrát vyplul na povrch. Nacisté s dosti antisemitskými postoji, které vedly k holokaustu, si rozhodně nemohli dovolit, aby se mezi nimi pohyboval Žid.

Se jměním rostlo Hanussenovi i sebevědomí a zjevně si přestal dávat pozor na to, v jak rizikovém prostředí se pohyboval – téměř jako by chodil po minovém poli.
Zkrátka spoustě důležitým lidem nějakým způsobem vadil, ať už kvůli strachu z jeho vlivu nebo i ze závisti.

Znovuotevření případu

Roku 1965 se berlínské státní zastupitelství rozhodlo osvětlit nevyjasněné okolnosti Hanussenovy smrti, a to pomocí dokumentů a dotazováním přeživších svědků. Nicméně se zjistilo, že klíčové osoby v tomto případu zemřely nebo byly soudně prohlášeny za mrtvé. 1. října 1968 bylo vyšetřování ukončeno.

Hanussenovi potomci

Se svou první ženou Theresií Luksch zplodil Hanussen dceru Eriku (Fuchs) Steischneider. Roku 1920 se Theresie i s dcerou odstěhovala do Itálie, kde se provdala za dědice pivovaru Fuchse, s nímž se ale později rozvedla.

S jednou ze svých milenek měl ještě syna Gerhardta Belgardta, který se narodil roku 1922. Chlapec strávil dětství v sirotčinci a později se proslavil stejně jako otec jasnovidectvím. Vystupoval pod jménem Hanussen II.

Zdroje: Český rozhlas, 100+1 zajímavosti, Deník, Forum 24