Erupce Krakatoa byla jednou z největších v historii. Výbuch zabil desítky tisíc lidí

Příroda opakovaně prokázala svou ničivou sílu. Erupce sopky Krakatoa nebyla nejsilnější v historii, přesto si vyžádala desetitisíce obětí. Velké katastrofické zemětřesení mělo globální dopady, které ještě několik let po erupci pociťoval téměř celý svět. Co se stalo v 19. století na malém ostrově ležícím v Súdánském průlivu?

Kde se nachází sopka Krakatoa?

Krakatoa byl v minulosti malý sopečný ostrov, který se nacházel v oblasti Súdánského průlivu mezi Jávou a Sumatrou. Dnes se tak jmenuje souostroví čtyř ostrovů, které patří Indonésii. Varlaten a Lang jsou pozůstatky dřívějších erupcí. Rakata vznikla po velkém kataklyzmatu v roce 1883, při kterém doslova zmizely dvě třetiny původního ostrova. Posledním je Anuk Krakatoa, který se vynořil z pod mořské hladiny před necelými 100 lety.

Historie erupce Krakatoa v roce 1883

V 19. století se ostrov Krakatoa nacházel v neobydleném stavu. Vysoká sopečná a seismická aktivita nevytvářela příznivé podmínky pro život. Největší sopečný kužel se v té době tyčil do výšky 813 metrů. Nikdo nechtěl žít ve stínu zlověstné hory.

Zvýšené otřesy byly zaznamenány již v roce 1878. O dva roky později silné zemětřesení srovnalo se zemí většinu budov postavených na západním břehu Jávy. Další silný otřes zasáhl oblast v květnu 1883. Z největšího z kráterů na Krakatoa se tehdy začal uvolňovat popel a plyny. Na jeho svazích se objevily trhliny, do kterých se vlévala mořská voda. Celý ostrov byl obklopen oblaky páry. Podívaná ohlašující blížící se katastrofu trvala tři měsíce.

Dne 26. srpna 1883 ve 12:53 místního času došlo k sérii silných výbuchů. Z kráteru začal stoupat sloup dýmu, který dosáhl výšky asi 27 kilometrů. Ohlušující hukot se nesl do vzdálenosti 4 300 kilometrů. O několik hodin později zasáhla okolní pobřeží vlna tsunami.

Následující den následovaly další čtyři exploze. Poslední byl zaznamenán v 10:02 místního času. Jednalo se o jednu z největších přírodních katastrof v historii. Ve vzduchu viselo obrovské množství sopečného popela.

Podle různých zdrojů se objem materiálu pohyboval od 19 do 40 kilometrů krychlových. Popel se s největší pravděpodobností dostal až do mezosféry a záblesky byly vidět i na ostrovech v Indickém oceánu vzdálených tisíce kilometrů. Vznikla mohutná rázová vlna, která se pohybovala rychlostí 1 100 km/hod a obkroužila planetu třiapůlkrát.

Dopad výbuchu sopky

Silné erupce zcela zničily většinu ostrova. Rakata, která po kataklyzmatu zůstala, má jen třetinu své původní rozlohy. Dlouhou dobu zůstával ostrov zcela pustý. Z jeho povrchu zmizel veškerý život.

Pyroklastické proudy vyvolaly ničivou vlnu tsunami. Vlna dosahovala výšky 40 m a hnala se rychlostí více než 700 km/h. Ničivý živel srovnal se zemí všechna sídla na blízké pevnině. Než vlna zmizela, obešla polovinu Země.

Spad sopečného popela pokryl 70 % povrchu planety. Obrovské nahromadění popela v atmosféře přispělo k anomáliím počasí. Sluneční záření nepřicházelo v dostatečném množství, což mělo za následek pokles průměrné globální teploty o přibližně 1,2 stupně Celsia. V létě se objevily silné deště a zimní teploty stouply nad průměrné hodnoty před erupcí. Počasí se vrátilo k normálu až o pět let později.

Výrazné nahromadění prachu bylo také příčinou jevů, které předtím nebyly pozorovány. Stačí říci, že 36 měsíců po kataklyzmatu svítilo Slunce na severní polokouli nazelenalou září, zatímco Měsíc získal namodralý odstín. V nižších zeměpisných šířkách Evropy se objevily polární záře. Zemřelo 36-40 000 lidí.

Erupce Krakatoa v dalších letech

V roce 1927 se z moře vynořil malý ostrov, který dostal jméno Anuk Krakatoa, což znamená „dítě Krakatoa“. Objekt není nic jiného než kužel podmořské sopky. K erupcím dochází často; většina z nich naštěstí nepředstavovala větší hrozbu. Je však důležité mít na paměti, že aktivní sopka je stále mimořádně nebezpečná, jak dokazuje událost z 22. prosince 2018.

Samotná erupce sice nebyla příliš silná, ale v důsledku sesuvu hornin vznikla pětimetrová vlna tsunami. Tento živel zasáhl okolní pobřeží. Zahynulo tehdy 370 lidí a 15 000 bylo zraněno. Poslední erupce proběhla v říjnu 2021. Ta naštěstí neměla tragické následky. Popel vystoupal do výšky 1,5 km a erupce nevyvolala vlnu tsunami.

Lze navštívit tuto sopku?

Přestože je sopka stále aktivní a její roční výška stoupá o 7 m, je ostrov, na němž se Anuk Krakatoa tyčí, turisticky přístupný. Je však třeba poznamenat, že možnost trekingu závisí na aktuální sopečné aktivitě. Někdy lze kužel pozorovat pouze z lodi vzdálené několik kilometrů, ale za příznivých podmínek je možné vstoupit na ostrov a vystoupit na svahy sopky. Pokud to podmínky dovolí, je možné vystoupit až na samotný vrchol.

Zdroje: NationalGeographic, redakce, idnes, koktejl