Faust a jeho život: Byl to neškodný blázen, nebo ďáblův spojenec?

Díra ve stropě, zdi potřísněné krví a znetvořené tělo ležící na kupě hnoje. Pro tehdejší společnost nezvratný důkaz o tom, že doktor Faust upsal svou duši ďáblu. Jak ale skutečně žil a zemřel tento nenáviděný i milovaný učenec?

Legendu o doktoru Faustovi, který se spolčil s ďáblem, známe především díky spisovateli Johannovi Wolfgangovi Goethemu. Nebyl ale jediný, kdo ji literárně zpracoval. Vůbec první kniha o Faustovi se objevila už v roce 1587 a stala se tak populární, že po námětu sáhl i slavný dramatik Christopher Marlowe, předchůdce Williama Shakespeara. Ten skutečný příběh se ale začal psát o víc než jedno století dříve.

Faust nejspíš nebyl skutečný doktor

Johann Georg Faust se narodil roku 1480 v německém městečku Knittlingen jako nemanželský syn sedláka. O jeho dětství není nic známo, předpokládá se ale, že navštěvoval takzvanou latinskou školu, která žáky připravovala na duchovní zaměření. Faustovi osvojení jazyka učenců otevřelo dveře k dalšímu vzdělání; na tom, zda možnost skutečně využil, se ale historici neshodují.

Podle některých názorů studoval v Německu i v cizině a nakonec získal doktorát na lékařské fakultě. Jiní badatelé ho ale považují spíš za nadaného samouka, který žádného oficiálního vyššího vzdělání nedosáhl. Ani oslovení „doktor“, které se pro Fausta vžilo, nemusí odkazovat ani tak k titulu, jako spíš k inteligentnímu vystupování. A i když vykonával lékařskou praxi, podle všeho se jednalo spíš o mastičkářství a léčitelství.

Soudobým učencům byl Faust trnem v oku

Pravdou ovšem zůstává, že se Faust zhlédl v magii a věštění. A se svým „uměním“ se k nelibosti soudobých humanistů a teologů rád vychloubal. Především v místních šencích, kvůli čemuž si ho dobírali jako potulného kejklíře. Jako astrolog se nicméně Faust těšil dobré pověsti, o čemž svědčí i fakt, že si jeho horoskopy objednával například knížecí biskup.

U prostého lidu si nicméně Faust získal velkou oblibu. Dovedl obratně vystupovat na veřejnosti, poutavě přednášet o historických a filozofických tématech a o své znalosti se – samozřejmě za úplatu – neváhal podělit. Mnoha lidem také pomohl svými léčebnými metodami.

Bohém tělem i duší

Uchytit se někde natrvalo byl ale pro excentrického učence problém. Z Ingolstadtu byl vyhoštěn, v Norimberku si získal pověst hříšníka a čaroděje, z Wittembergu musel uprchnout, aby se vyhnul zatčení. V ohrožení života přitom Faust nebyl jen kvůli magii, ale i kvůli svým milostným pletkám. Nezřídka se totiž více či méně úspěšně pokoušel o zadané ženy.

Podle dopisu opata Johannese Trithemia užíval Faust přídomek Sabellicus odkazující ke starořímskému kmeni kouzelníků Sabinu. Od Trithemia též víme, že se ve městě Kreuznach na přímluvu zdejšího správce zhostil úřadu učitele, záhy však musel s ostudou utéci, jelikož s žáky provozoval „nejhanebnější smilstva“.

Měl skutečně magické schopnosti?

Lichotivě se o něm nevyjadřuje ani lékař a okultista Agrippa z Nettesheimu. Ten podrobně popisuje fámy, které o Faustovi kolují v době jeho působení u francouzského dvora. Prý vidí do budoucnosti, dovede létat vzduchem, vyčarovat vojsko, najít poklad, přičarovat někomu lásku a léčit smrtelné nemoci. Nutno dodat, že Agrippa zkazkám nevěří, označuje je jako bezbožné a pošetilé. Kde je pravda už se ale nejspíš nedozvíme.

Upsal Faust svou duši ďáblu?

Podle legendy uzavře Faust smlouvu s ďáblem Mefistofelem. Ta byla údajně po jeho smrti skutečně nalezená v jeho domě. A dochovala se i ve spisu Magia Innaturalis, jehož má být Faust autorem. V Goethově podání se Mefistofeles Faustovi nejprve zjevuje v podobě černého pudla, aby ho nevylekal. Odtud mimochodem pramení známé rčení „odhalit jádro pudla“.

Když uplynula lhůta, na jakou byla smlouva uzavřená, měl si pro Fausta pekelník přijít a odnést ho do pekla. Hrůzná smrt, jakou Faust zahynul, lidem skutečně musela připadat jako dílo samotného ďábla. Stěny jeho pokoje byly potřísněné směsí krve a mozku, oči a zuby byly pohozené na podlaze a ve stropě zela velká černá díra. Několik ostatků se pak našlo venku na hromadě hnoje.

Nejspíš ho usmrtil výbuch

Co se tehdy ale skutečně stalo? Většina historiků se shoduje na tom, že Faust byl nejen mág, ale i alchymista. A nejspíš se právě pokoušel vyrobit „kámen mudrců“, tedy látku měnící obyčejné kovy ve zlato. Experiment ale skončil výbuchem, který Faustovo tělo roztrhal a jeho část odhodil stropem ven.

Postava skutečného doktora Fausta je plná rozporů. Své okolí pobuřoval rozmařilým a bohémským způsobem života, jelikož ten zcela odporoval tehdejší představě učence, který měl život trávit v ústraní a ve skromnosti.

Soudobí vzdělanci jím pohrdali, ale přesto se dokázal dostat i do vyšších společenských sfér. Byl označován za šarlatána, potulného kejklíře a podvodného čaroděje, ale jeho věhlas dalece přesáhl hranice země. Jedno je ovšem jisté – touha po vědění ho nakonec stála život, a to ať už se přikláníme k románové či k historické verzi.

Zdroj: Luzs.cz, Zahadyzivota, Zoom.iprima.cz