Halloween slavili už dávní Keltové. V noci se otevíral svět mrtvých

Velké procento lidí vnímá Halloween jako „ten moderní americký svátek“. Pravdě je ale toto tvrzení na hony vzdálené. Vůbec totiž nepochází z Ameriky. A dokonce je starší než Dušičky.

Historie Halloweenu se začala psát už několik století před naším letopočtem na území, které obývali dávní Keltové. Jen tehdy svátek nesl označení Samhain a znamenal přerod starého roku v nový.

Život a smrt

Samhain připadal na noc mezi 31. říjnem a 1. listopadem a oslavoval konec vegetačního cyklu, konec sklizně a konec živoucího letního období. Příroda pomalu umírala a následující měsíce se nesly ve znamení zimy a temna, není tedy divu, že právě v tuto noc se stírala i hranice mezi světy živých a mrtvých.

Očekávalo se, že během noci převádí bůh smrti zesnulé zpátky na pozemský svět. Spolu s nimi sem ale mohli vkročit i zlí duchové. A tak si na sebe lidé oblékali strašidelné masky a kostýmy převážně ze zvířecích ostatků, aby si nestvůry myslely, že patří k nim. A nechaly je tudíž na pokoji.

Mezi nejobávanější duchy Samhainu patřil například měňavec Pukah, bezhlavá žena oděná v bílém zvaná Lady Gwyn, bezhlaví jezdci na koních s ohnivýma očima nebo skupina lovců známých jako Sluagh, kteří unášeli lidi z domů.

Oslavy v kostýmech

Přítomnost nadpozemských sil ale nebyla jen ke škodě, keltským druidům umožňovala lepší vhled do budoucnosti. Když zapadlo slunce, obyvatelé osad se shromažďovali u obrovských rituálních ohňů a v kostýmech obětovali bohům dobytek spolu s částí úrody, načež si vyslechli věštbu pro následující měsíce. Také si vyprávěli oblíbené příběhy o slavných bitvách a mýtických hrdinech, kteří se statečně utkávali s monstry z podsvětí.

Životadárný oheň

Hořící polínko z velkého společného ohně si pak každý z účastníků přenesl domů, aby s ním zapálil oheň v krbu a ochránil tak dům před zlými duchy. Všechny domácí ohně totiž musely být ještě před západem slunce uhašené.

Navzdory tomu, že Samhain byl neodmyslitelně spojený se smrtí, jeho oslavy vůbec nebyly truchlivé a vážné. Právě naopak. Některé zdroje mluví dokonce o několikadenních bujarých oslavách plných alkoholu, jídla a tance. Jakýkoliv zločin či jen použití zbraně během svátku se neúprosně trestalo smrtí.

Feralia a Pomona

Když si v roce 43 našeho letopočtu Římané podmanili většinu keltského území, spojili oslavy Samhainu s vlastními svátky. Jedním z nich byla Feralia, svátek oslavující a připomínající zesnulé. Druhým byl svátek bohyně ovoce a stromů Pomony. Jejím symbolem bylo jablko, které je dodnes se svátkem Halloweenu spjaté.

O něco později se během svátku začaly objevovat první vyřezávané lucerny. Nešlo ale o dýně, jako je tomu dnes. Používaly se tehdy mnohem dostupnější tuříny. Tyto lucerny se umisťovaly před dveře obydlí a měly sloužit jako majáky pro zesnulé, kteří se vraceli do světa živých. Vyřezané strašidelné obličeje zase odháněly zlé duchy.

Halloween a křesťanství

Když se v Evropě začalo rozmáhat křesťanství, pohanské oslavy mu byly doslova trnem v oku. A tak se je v průběhu let křesťanští panovníci snažili všemožně vymýtit. Po několika neúspěšných pokusech se ale raději šalamounsky rozhodli na ně napasovat své vlastní svátky, v případě Halloweenu svátek Všech svatých. Na rozdíl od Samhainu ale šlo o oslavy ponuré, vážné a truchlivé. Přesto se několik původních zvyků uchovalo dodnes a opět získávají na oblibě.

Zdroj: History.com, Britannica, Zuty, ITnetwork