Hrál roli i kondiciogram? Téměř půl století stará nehoda Nikiho Laudy má stále bílá místa

Psal se rok 1976 a šampionát formule 1 se zdál být téměř rozhodnutý a tím pádem i jednoznačný. Obhájce titulu, Rakušan Niki Lauda, byl na nejlepší cestě získat druhou korunu automobilového krále.

V polovině sezóny měl rodák z Vídně na svém kontě přesně dvakrát tolik bodů, co jeho nejbližší soupeř, anglický playboy James Hunt (tehdy se ale bodovalo jen šest prvních míst a příděl byl podstatně skromnější než dnes). Třetí v pořadí, Jody Scheckter na Tyrrellu,tehdy prohlásil, že by Lauda musel druhou polovinu šampionátu strávit v nemocnici, aby ještě došlo k dramatu.

Nervózní předehra

Přišla však kontroverzní Velká cena na okruhu Brands Hatch a Hunt na domácí půdě plně využil příležitosti – zvítězil, byť jen dočasně, protože proti jeho triumfu Ferrari protestoval (Hunt neoprávněně nastoupil k opakovanému startu). Další na řadě byl závod v „Zeleném pekle“ na německém Nürburgringu. Mimochodem jeho první obětí se stal český závodník Čeněk Junek, manžel slavné závodnice Elišky Junkové-Khásové.

Vůči tomuto okruhu pak Niki cítil jistou averzi. V roce 1973 v barvách B.R.M. si tu přivodil zlomeninu zápěstí, o dva roky později přišel o jistou výhru kvůli defektu levé přední pneumatiky. Nikdy se svým postojem k této archaické, 22 kilometrů dlouhé přírodní trati, netajil a společně s dalšími piloty inicioval to, což už jeho předchůdci prosadili v roce 1970 – vyřadit Nürburgring z kalendáře MS F1.

Lauda měl na kahánku

Okruh se nachází v pohoří Eifelu, nedaleko města Adenau, a kromě 160 zatáček je pro něj typická nestálost počasí. Něco podobného zažili piloti i onoho 1. srpna 1976. Větší část startovního pole (Lauda také) nazula profilové pneumatiky do deště, ale třeba znalec poměrů, domácí pilot Jochen Mass, vsadil na hladké pneu a události mu daly za pravdu. Přestalo pršet, trať se vysoušela, a proto nastal v boxech nával kvůli výměně pneumatik, kam zamířilo čtrnáct z 26 startujících.

Lauda jel prakticky ve středu pole na 16. pozici. Zhruba v polovině okruhu, mezi úseky Ex-Mühle a Bergwerk, jeho vůz vybočí znenadání doprava až na opěrný svah, prodírá se zelení, která ho po několika metrech „vyplivne“ zpět na dráhu přímo před vůz Brita Guy Edwardse. Ten dokáže projet se svým Heskethem mezi rotujícím Ferrari a svodidly, ale podobné štěstí nemají Lunger (Surtees) a Ertl (Hesketh). Paradoxně je ale štěstím, že do Laudy a sebe narazili, protože se mohli ihned zapojit do záchranné akce.

Lauda po nárazu zůstal při vědomí, přišel o přilbu a jeho vůz hořel takovým způsobem, že plameny šlehaly ze spodku a asi metr nad pilotem se zase spojovaly. Nicméně Ertlovi se podařilo udělat hasicím přístrojem v ohnivé cloně uličku a dvojice Merzario-Edwards dokázala rozepnout Rakušanovi bezpečnostní pás a vytáhnout ho z vozu za další asistence Emersona Fittipaldiho.

„Bylo to hodně zlé“

Niki měl popálený obličej a zjevné problémy s dýcháním. Přesto se zeptal dalšího kolegy Johna Watsona, jak vypadá: „Není to tak hrozné, Niki,“ se zaťatými zuby odvětil Watson, ačkoliv se mu podle vlastních slov dělalo špatně z toho, co viděl.

Když po pěti minutách dorazila sanitka, putoval Lauda nejdřív do Adenau, ale odtud zamířil na kliniku v Ludwigshafenu, specializující se na popáleniny. Největší nebezpečí pro Laudu představovaly zplodiny z hořících materiálů, kterých se během zachraňování nadýchal. Nakonec skončil v Mannheimu s popáleninami 2. a. 3. stupně a zlomenou lícní a hrudní kostí.

Dva dny po nehodě došlo k respirační krizi, při níž organismus nedokázal dostatečně okysličovat krev. Lékaři v tu chvíli odhadovali Laudovy šance na 20:80 a někdo dokonce povolal kněze k poslednímu pomazání. Pilot však kritický moment překonal a 6. srpna mohlo vedení kliniky oznámit, že Lauda je mimo nebezpečí.

Jak mohl chybovat?

Laudovi se pro jeho schopnosti a také kvůli malé vstřícnosti nejen k tisku, ale i soupeřům, říkalo computer. Sice nebyl prost chyb, ale od roku 1974 se jich téměř nedopouštěl.
Ve druhé polovině roku 1975 a první toho následujícího to bylo jiné. Především poznal Marlène Knaus, kvůli níž se rozešel s dlouholetou přítelkyní Mariellou von Reininghaus. V březnu slavil pár tajnou svatbu, bohužel v létě Marlène potratila.

Niki si vybral také těžkou chvíli, když před GP Španělska havaroval při testech a nějakou chvíli byl v bezvědomí. Aby toho nebylo málo, krátce nato se na svém pozemku v Hofu převrátil s traktorem a polámal si žebra, takže málem španělský závod vynechal. Navíc se zvyšovalo i napětí ve stáji Ferrari, Niki vnímal i další maličkosti a dokonce zažil tajemnou příhodu. Když ve čtvrtek 29. července přijížděl na německý okruh, zastavil ho jakýsi neznámý fanoušek a ukazoval mu snímek jeho krajana, jediného mistra světa in memoriam Jochena Rindta.

Traduje se, že proběhlo před samotným závodem hlasování, ale to pouze nabízí sice atraktivní, ale přehmaty nabitý snímek Rona Howarda Rivalové (2013). Laudu, jak už bylo řečeno, podpořili téměř všichni piloti včetně Hunta v názoru, že trať je nebezpečná, ale už dávno dopředu odmítali myšlenku bojkotu.

Příčina havárie byla zpočátku připisována upadlému kolu, ale na vraku žádné nechybělo. Lauda měl levými koly narazit do vysokého obrubníku, ale to z jediného dochovaného amatérského filmu nelze přesně potvrdit, spíš se zdálo, že náhle a impulsivně vybočil doprava. Měl tedy nějaký zdravotní výpadek kvůli testovací nehodě? Když byl totiž dotázán na okolnosti havárie, potvrdil, že má totální ,okno‘: „Poslední, co si pamatuji, byl přelet televizního vrtulníku – a pak už jen bílý stroj kliniky v Ludwigshafenu.“ Průběh nehody si vůbec nevybavoval a ani nevěděl, že ho zachránil právě Merzario, jenž se netajil tím, že osobně Laudu bytostně nesnáší.

„Plánovaná“ nehoda?

Už dva roky před osudným dnem mohli diváci v ČSSR vidět komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!, v níž život traktoristy Františka Koudelky (Luděk Sobota) zcela ovlivní kondiciogram. O Laudu se staral specialista na fyzickou přípravu Willy Dungl (do té doby se nikdo ničím takovým nezabýval) a jeho kondiční trenér Günther Traub Laudovi připravoval kondiciogramy, i když je Rakušan „nehltal“ jako zmíněný Koudelka.

Podle doložené sjetiny byl Niki v osudný den nehody po fyzické stránce kritický, intelekt měl ve špatné oblasti, jen psychicky byl v dobrém rozpoložení. Sám Niki to později komentoval záhadným: „Nevěřím, že všechno, ale něco pravdy na tom určitě bude!“

Známá fakta

Po regeneraci plic a plastických operacích se Niki za 42 dnů opět vrátil do kokpitu, což bylo považováno za předčasné. Sice bojoval s Huntem až do posledního závodu, ale nezhojená zranění i některé nepovedené operace si vyžádaly svou daň. Navíc Lauda na svém obličeji nesl až do konce života stopy ohně, jenž ho při jeho 66. Grand Prix v kariéře málem učinil pasažérem na Cháronově loďce převážející duše do podsvětí.

Zdroje: časopisy MOTORistická současnost, Autosprint, Autosport, knihy F1 od startu do cíle, Říkají mi Niki.