Jack Kevorkian: Propagátor eutanázie byl fascinován smrtí. Na zákazy nedbal a kvůli svému přesvědčení byl i ve vězení

Jack Kevorkian byl americkým lékařem a patologem s velkou vášní a talentem pro jazzovou hudbu. Od mládí byl fascinován smrtí a umíráním. Je pravděpodobné, že asistoval více než 130 nevyléčitelně nemocným u jejich sebevražd.

Narodil se 26. května 1928 v Pontiacu ve státě Michigan jako prostřední dítě a jediný syn arménských uprchlíků. Byl tedy vychováván v arménské ortodoxní víře, kterou však velmi mladý opustil, stejně tak celé náboženství, které pokládal za nesmyslné.

Dříve než se dal na medicínu, studoval na Michiganské univerzitě inženýrství, které ho ovšem nenaplňovalo. Diplom z medicíny pak získal v roce 1952. Hned v dalším roce musel narukovat do probíhající války v Koreji coby vojenský lékař a strávil zde celých 15 měsíců.

Fascinace smrtí

Po návratu z války nastoupil k lékařské praxi zpět na svou alma mater, Michiganskou univerzitu. Zde se již začala naplno projevovat jeho fascinace umíráním a smrtí. Navštěvoval nevyléčitelně nemocné a umírající pacienty a fotil jejich výraz očí ve snaze určit přesný okamžik smrti.

Svou, později slavnou přezdívku, si získal výrokem, že vězni odsouzeni k smrti by se měli popravovat v narkóze a na místě by jim měly být odebírány orgány pro další lékařské účely. Přednesl tuto myšlenku v rámci svého referátu na setkání Americké asociace pro rozvoj věd a vzbudil tím u svých kolegů velké pohoršení a výsměch. Když potom navrhl použití krve zemřelých pro transfúze zraněných vojáků, byla jeho pověst lékaře v troskách.

Ještě nějakou dobu se snažil veřejně propagovat myšlenku práva každého nevyléčitelně nemocného člověka zvolit si způsob a čas odchodu z toho světa, než se stáhl z veřejného života a věnoval se pouze patologii.

Životní styl a zájmy

Přátelé Kevorkiana popisovali velmi rozporuplně. Jedni ho označovali za vtipného a společenského a druzí za mrzutého a uzavřeného. Jeho zvláštní povaze příliš nepřidal jeho samotářský až asketický způsob života. Nikdy se neoženil, žil skromně, vyhýbal se luxusu a šaty si pořizoval v Armádě spásy.

Mimo medicínu se velmi vášnivě věnoval jazzové hudbě, malování a psaní. Dokonce byl producentem ne příliš úspěšného filmu Mesiáš o německém skladateli Händelovi.

Prvotní uznání

Prvotní uznání v očích veřejnosti si Kevorkian získal v 80. letech. Z důvodu narůstajícího počtu poprav vězňů se vrátil k myšlence jejich umírání v celkové anestezii možnosti darování orgánů. Jen s tím rozdílem, že by vězni měli na výběr, zda na to přistoupí. Či zda chtějí klasickou popravu. Jeho referát ve sněmovně zákonodárců si získal velkou pozornost. Jednalo se o zlomový okamžik v jeho profesní kariéře.

Smrtelné poradenství

Následně založil svou novou lékařskou praxi pod názvem „bioetika a obiatrie“. Pod těmito pojmy se skrývala nabídka poradenství umírajícím a jejich rodinám. Zároveň s velkou mediální kampaní a prezentací také představil svůj vynález, který nazval Thanatron (řecky nástroj smrti). Jednalo se o jakýsi kovový rám umožňující nevyléčitelně nemocnému dobrovolný odchod z tohoto světa vlastní rukou a to vstříknutím smrtelné látky do žil.

Kevorkian také novinářům vysvětlil, že použití Thanatronu je spojeno s dodržením doktríny, která obsahovala tři hlavní body. Prvním bylo jasné vyjádření pacienta a jeho přání zemřít, druhým pak konzultace s jeho lékařem a třetím byl dostatečný čas, alespoň měsíc na zvážení pro pacienta.

Rozhovory s pacienty a jejich vyjádření svobodné vůle zemřít si pak Kevorkian natáčel vždy na video, aby měl hmatatelný důkaz pro případné trestní stíhání. Natáčel pak i samotné použití smrtícího nástroje.

První použití Thanatronu v praxi

Thanatron byl poprvé použit 4.června 1990 u pacientky s Alzheimrovou chorobou. Byla jí 54letá Janet Adkinsnová. Ihned po jejím úmrtí zavolal Kevorkian policii, která jej zadržela. Následujícího dne však manžel Adkinsonové přečetl v médiích její dopis na rozloučenou, kterým fakticky lékaře zbavovala jakékoliv viny.

V následujících letech se k němu do Detroitu sjížděli nemocní z celé země.

Státní zásah

V roce 1991 byl Kevorkianovi oficiálně uložen zákaz Thanatron používat a byla mu pozastavena lékařská praxe. O dva roky později byl dokonce přijat zákon, který přímo zakazoval asistovanou sebevraždu.

Kevorkianovi však byla všechna rozhodnutí naprosto lhostejná. Několikrát byl zatčen a souzen až byl v březnu 1999 uznán vinným z vraždy druhého stupně a odsouzen na 10 až 25 let do věznice s nejvyšší ostrahou. Ve vězení nakonec strávil „pouze“ osm let a podmínečně byl propuštěn v červnu 2007 pod příslibem, že již nikdy žádnou asistovanou sebevraždu neprovede.

Doktor smrt pak v roce 2011 umírá.

Zdroje: Deník, iDnes, Seznam zprávy, National Institutes of Health