Jaký byl život dělníků a měšťanů v 19. století?

Bez ohledu na dobu, vždy byli a jsou potřeba dělníci, díky kterým pokračuje tvorba, můžeme si pořídit mnoho věcí a firmy díky nim mohou nadále existovat. Nikdo z vedení si této pracovní síly neváží, a i když hlavní práci odvádí dělníci, mají tak nízké platy, že mnohdy ani nevyjdou. Byli však tyto podmínky jiné i během 19. století? Nenechte se mýlit! Vždy platilo pravidlo, bohatý bohatým, chudý chudým…

Dalo by se říci, že 19. století bylo období velkých změn, a to i v rámci vzdělávání. Představte si dobu plnou vyčerpaných lidí, kteří sice uměli dělat průmyslové revoluce, ale jejich osud byl nejistý. Ovšem během této doby byly ovlivněny všechny třídy – od chudých až po bohaté.

Život dělníků během 19. století

Jak běžel čas, české dělnictvo se začalo formovat v uvědomělou třídu, která dokázala zvítězit v socialistické revoluci. Díky svému uvědomění a rozmachu po celé české zemi se české dělnictvo stalo jedním z nejvýznamnějších složek českého národa, která silně ovlivňovala vztahy k jinoetnickým skupinám po celou dobu své existence.

I přesto existovaly dvě základní skupiny společnosti – společnost vesnická a městská. Přes různé rozdíly ve společnostech i tak mezi nimi existovali stabilizované sousedské a příbuzenské skupiny. Tyto dvě skupiny se se začaly později dělit i na novodobě manufakturní, řemeslnické a domácí dělnictvo.

Tyto skupiny vedly velcí sedláci s vlastníky početních pozemků a preferovaných vesnických řemeslníků. Mezi nimi následně docházelo k domluveným svatbám, jednak kvůli otázce ekonomické a jednak kvůli zachování čisté české linie, která si držela negativní vztahy vůči Němcům a němčícímu úřednictvu!

Je pokrok opravdu pokrok?

Tehdejší dobu si opravdu nikdo neumí představit. Životní podmínky dělníků v 19. století byli velmi špatné. Pracovní doba činila minimálně 12-14 hodin. Jediné, co vás mohlo těšit, byla pravidelná mzda. Pracovat chodily i malé děti – a to už od 4 let.

Ve městech rodiny běžně bydlely v malých domcích či bytech, které sloužily jako dělnické kolonie, kde kvůli špatné hygieně a špatné lékařské dostupnosti, vznikala spousta nemocí, jako je tuberkulóza.

Praha jako skládka lidí

Příšerné životní podmínky panovaly především v hlavním městě. Zde vznikaly malé byty, přičemž do jednoho bytu se musely vejít tři rodiny. O jeden jediný suchý záchod se muselo podělit 10 nájemních bytů!

Tyto podmínky se začaly měnit až na přelomu 19 a 20. století, když jedna rodina měla nárok na dvé až tři místnosti. Bohužel ne každý si mohl dovolit takový luxus. Pozice dělníků se začala zlepšovat až v 70. letech 19. století, kdy se dovolávalo i politické moci.

Roku 1878 došlo v Praze k založení českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, která se snažila bojovat za práva dělníků a zlepšit jim tak životní podmínky…

Zdroje: rvp.cz, dotyk.cz,