Jeden z nejbizarnějších podvodů ve Formuli 1 aneb Když chybí soudnost

Formule 1 je často nazývána doménou mužů, a to na všech možných postech. To ovšem neznamená, že na stejných místech se pokoušejí prosadit ženy – a leckde se to daří. Pokud odhlédneme od pětice „statečných“ pilotek, jež pronikly až do vozů F1 minimálně v kvalifikaci na Grand Prix, prosadily se i do nejužšího vedení týmů.

Pro některé nebylo zkrátka nic nemožné a jakýsi vrchol představovala Moniša Kaltenborn v čele stáje Sauber, ale už o třicet let dříve mohl svět nejprestižnější formule prožít něco podobného. Proč se tak nestalo? Protože v tomto prostředí zkrátka vzdušné zámky nefungují.

Solidní základ

Jméno Cecilia Ekström řekne něco jen skutečným znalcům. Původem Švédka se švýcarským pasem putovala paddockem už v 70. letech a nikoli na periferii. Pro stáje Brabham, Lotus a March zajišťovala sponzory a to ji vnitřně přesvědčilo, že dostatečně zvládla finanční problematiku této oblasti. Pak tu ještě byla rovina osobní. Ve světě nižší kategorie F3 poznala pilota George Paulina. Ten se stal jejím životním druhem a ona jeho manažerkou.

Soudní začátek

Cecilia s Georgem v roce 1984 pojali záměr vytvořit závodní tým. Zaměřili se na tehdejší Formuli 3000, ale už tady poprvé narazili. Pilotem byl Američan Eric Lang, ovšem jeho finanční příspěvek neodpovídal představám majitelů nového týmu, proto byl bez varování vyhozen a nahrazen Belgičanem Thierry Tassinem. Američan však celou záležitost pohnal k soudu kvůli nedodržení smlouvy. Uspěl a tím Teamu Ekström značně zkomplikoval život.

Už tady prokázala madam Cecilia jednoduchou taktiku – zdržovat a protahovat, co se dá. Lang na další závod čekal až do konce sezóny a tím byl zcela na dně.

Nač si klást malé cíle?

Kdo by čekal, že po tomto fiasku zmizí povedená stáj v propadlišti dějin, se zlou by se potázal. Manželé už v roce 1985 avizují přípravu ataku na metu nejvyšší – účast ve startovním poli F1. Tehdy nebylo třeba zdlouhavých výběrových řízení, stačilo podat přihlášku a složit patřičný vstupní obnos.

Málokdo ovšem tušil, že optimismem sršící Cecilia neměla de facto nic. Vlastní vůz, pohonnou jednotku a nakonec ani odpovídající rozpočet. I když se v roce 1986 pohybovaly ceny jinde než po čtvrtině 21. století, pořád bylo 3,5 milionu $ hodně málo na smysluplné závodění.

Proto se kráčelo cestou nejmenšího odporu: šasi vytvoří týmem najatý designér, dodávku motoru měl zajistit slovutný ing. Carlo Chitti, někdejší ikona Alfy Romeo a nyní spoluvlastník firmy Motori Moderni, vybrány byly pneumatiky Pirelli, v té době levnější (byť méně výkonné) než GoodYear. Hlavní roli ale měl hrát platící pilot. A tady se problémy začaly množit. Krajan paní šéfové, velmi dobrý pilot nižších formulí Eje Elgh, se nachytat nenechal a požadavek na „věno“ ve výši půl milionu dolarů mu přišel jako krajně nadsazený. Proto Cecilia zacílila na už etablovaného pilota, Itala Maura Baldiho, po němž chtěla částku už o 200 000 dolarů nižší.

Dřevěný motor

Jenže ani Baldi nebyl naivní jedinec. Souhlasil s danou investicí, ale podmínil ji fyzicky existujícím vozem. Paní Ekström proto prostřednictvím švýcarské televize zkusila nalákat další sponzory. Potíž byla v tom, že potřebovala něco ukázat a prozatím na týmové základně bylo jen čtrnáct zaměstnanců a manažer Paul Cherry – ale auto žádné.

Cecilia však nikdy nepřipouštěla problémy. Nějak se jí podařilo sehnat sedm let starý monopost ATS D3, opatřila ho modrobílou kombinací a nechala nainstalovat do studia. V pozadí na podstavci trůnila pohonná jednotka Motori Moderni – ovšem jen dřevěná maketa! Chitti totiž ještě na podzim roku 1985 po prvním kontaktu s Cecilií poslal rozpis prací, ale platba jeho požadavků nikdy nebyla uhrazena. Proto odmítl skutečný agregát byť jen zapůjčit.

Problémy? Nejsou!

Přesto horečná činnost neustávala, ale spíš to vypadalo jako ve špatné komedii. Jako hlavní sponzor byl uveden kosmetický výrobce Fleur de Santé a největší trumf představovala avizovaná dohoda s bankou Schweizerischer Bankverein. Když jí majitelka „týmu“ předložila plán činnosti, protřelí finančníci poděkovali a zdvořile projekt odmítli.

Nic z toho Cecilii nedokázalo zastavit. Přes známé se neumdlévající žena protlačila až ke špičkám koncernu British American Tobacco a zkoušela hrát na vlasteneckou strunu (BAT sídlil ve Švýcarsku). Jenže podnik už měl za sebou neúspěšnou dvouletou éru s vozem RAM a o další fiasko nestál. Zpočátku údajně velmi nadějné jednání zkrachovalo, ale jeden efekt přineslo. Cecilia Ekström se nějak musela dostat k jistým materiálům, protože zakrátko avizovala v tisku svůj vlastní vůz GP-01, jenž jakoby z oka vypadl monopostu RAM 03 z roku 1985.

Odstřiženi od reality

Není divu, že se v sídle týmu hromadily nesplacené faktury. Designéři pochopili situaci a dezertovali jako první, úspěšnější mechanici dostali za pět měsíců práce odhadem 300 dolarů, ostatní ostrouhali. Pak už nešlo dvojici Ekström-Paulin sehnat ani na telefonu, protože byl kvůli dluhům odpojen.

Navzdory všemu ještě Cecilia hodlala chytit záchranný pás. Americký tým Beatrice-Haas (neplést se současným týmem Haas) kvůli odchodu hlavního sponzora rozhodl o ukončení činnosti v F1 na konci roku 1986. Stále optimistická madam Ekström zavětřila šanci, kontaktovala majitele Carla Haase a předestřela mu svůj záměr tým převzít. Poté opět s patřičnou publicitou oznámila jako hotovou věc účast na předsezónních testech v Rio de Janeiru 1987, angažování designera Dave Kellyho a na postu pilota, jaké překvapení, Maura Baldiho.

Jenže Švýcarka by musela zaplatit minimálně 525 000 dolarů za dva vozy a agregáty Hart, a ty jednoduše neměla, vždyť nebyla schopná ani uhradit pouhé účty za telefon. Vše tak vyšumělo do ztracena a Formule 1 si na švýcarský tým musela počkat až do roku 1993, kdy ji vzal útokem Peter Sauber.

Malá bezvýznamná satisfakce

Cecilia a George jakoby se rozplynuli ve vzduchu, aby se naposledy vynořili v roce 1992, kdy do série World Sportcar Championship nasadili v týmu GeePee Sport vůz Argo JM20. Konečně se zdálo, že aspoň jednou nebudou stavět vzdušné zámky, jenže tady zasáhla Mezinárodní automobilová federace FIA. Skupinu C, v níž tyto vozy jezdily, na sklonku roku 1992 zrušila a tím také nadobro vymetla Cecilii Ekström a George Paulina z motorsportu.

O tomto bizarním případu po téměř čtyřech desítkách let málokdo ví, ale určitě stojí za to si připomenout, jaké neuvěřitelné příběhy královna motoristického sportu nabízí.

Zdroj: publikace Ztracené naděje F1, časopisy Autosprint, Autosport, web Oldracingcars.com