Jedna z nejhorších železničních katastrof ve Velké Británii se odehrála před 145 lety

Konec 19. století byl stále bojem o prosazení železnice. Mnoho lidí těm „kouřícím a rachotícím potvorám“ nevěřilo, nebo se jich přímo bálo. Mnohé pak utvrzovaly v jejich názorech děsivé katastrofy.

To ovšem nebránilo rozmachu železniční sítě a nové tratě musely překonávat přírodní překážky. To byl i případ ambiciózního Tay Bridge přes záliv Firth of Forth ve Skotsku, jehož výstavba s různými obtížemi proběhla v letech 1871-1877. Navrhl ho sir Thomas Bouch a od počátku se potýkal s mnoha potížemi – například skalní podloží bylo hlouběji, což vedlo k přepracování celého projektu.

Ani královna nepomohla

Po přibližně 4,5 kilometru dlouhém mostu projel první vlak 1. června 1878. Zakrátko ho pro jednu z cest použila i královna Viktorie a Thomas Bouch byl krátce poté povýšen do rytířského stavu. Ale proti jeho výtvoru se objevovaly tvrdé kritiky. Jeho konkurent John Fowler zpochybňoval jeho kvalitu a své rodině vydal striktní příkaz: „Přísně vám zakazuji, abyste přes něj někdy cestovali!“

Samotný most byl dílem společnosti Hopkin Gilkes & Company, která ovšem byla v době realizace v likvidaci. Šlo vlastně o Bouchův rodinný podnik, protože jeho bratr byl v této firmě ředitelem. Thomas po smrti majitele získal akcie firmy, ale také nemalé dluhy.

Smrtící vítr

V neděli 28. prosince 1879 se v oblasti Firth of Forth strhla vichřice o síle přibližně 110 km/h, ovšem podle pamětníků nijak výjimečná. Na Tay Bridge směl vjet jen jeden vlak, proto byl na obou koncích využíván systém „žezla“. Strojvůdce ho na jednom stanovišti převzal a na druhém odevzdal. Teprve potom mohla na most vjet další souprava. Tím bylo vyloučeno, aby se na něj vydaly dva vlaky za sebou.

Pravidelný spoj společnosti North British Railway mířící z Edinburghu do Aberdeenu se skládal z lokomotivy s tendrem, pěti osobních vagónů a zavazadlového vozu. Signalista na konci Wormit (směrem od Edinburghu) zaznamenal jeho průjezd v 19:13, ovšem jeho pomocník po třech minutách zaregistroval na mostě obrovskou ohnivou kouli. Bylo přerušeno spojení s kontrolou na druhém konci, proto se jeden z dvojice mužů v obrovském větru vydal po mostu, aby záhy zjistil příčinu. Uprostřed bylo strženo 12 nosných sloupů a část mostovky se propadla i s vlakem.

Nejasný počet obětí

Tehdy se ještě na určitých stanovištích kontrolovaly jízdenky, proto bylo evidentní, že ve vlaku cestovalo minimálně 59 osob. Ačkoliv ráno doplulo na místo velké množství lodí, podařilo se ve vodě nalézt pouze 46 obětí. Vzhledem k režijním a předplaceným dokladům a faktu, že vlakem jezdívali železniční zaměstnanci, byl v deníku Dundee Courier uveden údaj, že zahynulo nejméně 75 osob. Ovšem „lidová slovesnost“ toto číslo vyhnala do neúměrných výšin, které nakonec atakovalo číslo dvou stovek obětí.

Nepodařilo se ani zjistit, i přes pečlivé zkoumání, zda vlak spadl do propasti kvůli strženým nosníkům, nebo ho poryv větru vyhodil z kolejí a padající souprava most poškodila. Oficiální příčina zněla: „Pád způsobily nedostatečné příčné výztuhy a upevnění, nemohly tak vydržet sílu vichřice daného dne… most byl již dříve neúměrně namáhán jinými vichřicemi.“ Zejména ve 20. století pak proběhly další výzkumy, ale opět s rozdílnými výsledky.

Další most hned vedle a přeživší stroj

Bouch se z katastrofy zhroutil a necelý rok po neštěstí zemřel. Sir John Fowler prakticky vedle původního mostu vystavěl druhý, tentokrát dvoukolejný most (1883-1887), opět se spolupracovníkem sirem Benjaminem Bakerem vytvořili ikonický Forth Rail Bridge. Nehoda z roku 1879 je dodnes pátým nejvážnějším železničním neštěstím ve Velké Británii.

Ač to zní neuvěřitelně, lokomotiva NBR #4-4-0 byla z vod Tay vyzvednuta, opravena a vrátila se na koleje. Jezdila pod jménem „The Diver“ až do roku 1919, třebaže někteří pověrčiví cestující odmítali usednou do vlaků, v jejichž čele se nacházela. Na místě katastrofy jsou dodnes k vidění pahýly původního mostu. Část sloupů byla po zkoumání komisemi umístěna do Muzea dopravy v Dundee.

Zdroje: kniha Katastrofy děsící svět, The Guardian, Encyklopedie komiksu 2