Jindřich VI. si najímal sexuální kouče. Nevěděl, jak počít potomka

Podle středověkých pravidel se vina za bezdětné manželství připisovala téměř vždy ženě. V případě královských párů se ale terčem posměchu kvůli neplodnosti stávali naopak pánové. A tak si Jindřich VI. raději nechával radit koučem.

Jindřich VI. se narodil roku 1421 jako poslední anglický dědic z rodu Lancasterů. V mládí pobýval u své matky Kateřiny z Valois, dcery francouzského krále. Svého otce nikdy nepoznal, zemřel ještě před jeho narozením. Kateřina byla silně nábožensky založená a ve stejném duchu vychovávala i svého syna. A jak se později ukázalo, ovlivnila tím nejen jeho panovnické schopnosti, ale také přístup k plnění manželských povinností.

Králem v 8 letech

Už ve svých 8 letech byl korunován anglickým králem, protože byl ale příliš mladý, moc až do jeho dospělosti fakticky udržovali ministři a Kateřina coby regentka. O dva roky později se stal také králem francouzským, Francouzi ho ale jako svého panovníka nikdy nepřijali.

Když Jindřich VI. konečně doopravdy usedl na anglický trůn, politická situace v zemi byla žalostná. Právě vrcholila stoletá válka, přičemž Anglie začala pomalu, ale jistě prohrávat. Jindřich, poznamenaný výchovou své zbožné matky, se spíš než k vladařským povinnostem obracel k modlitbám a duchovnímu životu. Jeho mírná a neprůbojná povaha celou věc ještě zhoršovala.

Veškerý volný čas trávil Jindřich čtením Bible a starých kronik. Nosil prostý venkovský šat a ženy u dvora káral i za odhalené lícní kosti. Na druhou stranu byl ale i laskavý, pravdomluvný a čestný. A také velmi stydlivý.

Nenaplněné manželství

Ve 23 letech se Jindřich VI. oženil s Markétou z Anjou. Ačkoliv se předpokládalo, že muž v tomto věku už bude mít spousty milostných zkušeností, do manželství vstupoval jako panic. Ba co víc, jakékoliv intimnosti ho přímo odpuzovaly.

Jindřich byl ale král a mezi jeho povinnosti patřilo mimo jiné i zajistit pokračování rodu. Jak se ovšem záhy ukázalo, nevěděl vlastně jak. A tak si navzdory dobovým zvyklostem začal manželský pár do ložnice zvát poradce neboli sexuální kouče, kteří se měli ujistit, že manželské lože bylo využito přesně tak, jak by mělo.

Poradců se ve funkci vystřídalo hned několik a byli mezi nimi jak muži, tak ženy. Podle svědectví trávili s králem a královnou v ložnici celou dobu milostného aktu, což bylo něco zcela neobvyklého, vždyť králova komnata platila za nejpřísněji soukromé místo z celého hradu.

Markéta kvůli početí držela přísné půsty

I Markéta z Anjou, která po potomkovi velmi toužila, se snažila početí všemožně pomoci. Poslouchala rady porodních bab a lékařů, nechávala si namíchat bylinné léky zvyšující plodnost a čtyřikrát až pětkrát týdně držela půst. Paradoxně měla nedostatečná výživa spíš opačný účinek.

Pár se vytouženého potomka nakonec přeci jen dočkal, v roce 1453 porodila Markéta syna Eduarda. Protože se ale zadařilo až po dlouhých osmi letech, mezi dvořany se rychle šířily klevety, že Jindřich není jeho biologickým otcem.

Co si o tom myslel sám král není jisté, v době synova narození se nervově zhroutil ze ztráty veškerých francouzských území. Dlouhé měsíce propadal záchvatům šílenství a když už se zdálo, že se začíná opět vzpamatovávat, zasáhla zemi občanská válka. Vytoužený Eduard nakonec roku 1471 padl ve válce růží, nedlouho po něm umírá i Jindřich, který byl v té době vězněn v londýnském Toweru.

Zdroj: Dotyk, Nespechej, Idnes