Komentář: Socialismus znamenal pro homosexuály dobu temna. Kdo se neschoval, byl potrestán

Co si pod pojmem socialismus dokáže mnoho z vás představit? Pro některé jistota v rámci bydlení, vzdělání a práce. Pro některé doba občanské nesvobody a udávání. Jak se v této době žilo homosexuální menšině? Padaly tělesné tresty, či vyhazovy z práce?

Jak to tedy bylo?

Socialismus byla myšlenka a hnutí, které se snažilo liberálně kapitalistický, soukromovlastnický ,hospodářský a společenský řád nahradit systémem založeným na společném vlastnictví. Vše bylo všech. Jistot v životě v rámci bydlení a zaměstnání bylo více než dnes, ale nedej bože, aby jste ve svém indexu neměli žádné potvrzení o tom, že provozujete jakoukoli pracovní činnost, za kterou jste měli finanční ohodnocení. Samozřejmě i tento režim měl i pozitivní bod. 

Napomohl rovnoprávnosti žen, tudíž ženy mohly pracovat. Zjednodušily se rozvody. Velké negativum bylo, že jakkoli jste se odchýlili z těchto řad a pravidel, byli jste okamžitě potrestáni nebo ,,posláni do tepláků“. Takzvané “odchýlení“ ovšem platilo i pro homosexuální jedince a skupiny, které v té době žily.

Starší generace si toto období určitě pamatuje, někteří s velkým nadhledem, jiní s matnou vzpomínkou. Většinová část by na to ale nejraději zapomněla. Mladší generace socialismus a komunismus nezažila, tudíž tuto dobu nemůže posuzovat podle jakéhosi nostalgického mínění, nýbrž podle uvedených zdrojů z exteriéru.

Z homo na hetero

Pro homosexuální jedince to byla doba temna. V době První republiky chtěli odborníci léčit homosexualitu, považovali ji totiž za nemoc, která by se měla léčit. Jejich smyslem bylo ,,přeorientovat“ jedince na heterosexuály. V té době částka za tento proces činila zhruba 10.000,- Kčs, což dnes bychom přepočetli na čtvrt milionu korun.

Začátkem padesátých let se homosexualita všeobecně považovala za trestnou. Lidé s tímto problémem nejčastěji navštěvovali různé sexuologické poradny s prosbou ,,přeorientovat se“. Tomuto oboru se věnovali dva naši světoví průkopníci, a to Ferdninad Pečírka (v té době odborník přes různá pohlavní onemocnění) a jeho žák Dr. Josef Hýně a jejich tým.

Ti v rámci svého experimentu ukazovali daným jedincům fotografie stejného pohlaví, které bylo obnažené s použitím dávidla, které museli vypít. Finální proces měl způsobit u jedinců pocity nechutenství a odporu ke stejnému pohlaví. Po celkovém vyhodnocení se ovšem shodli na tom, že experiment přinesl pozitivní výsledek a jejich ,,odchylka“ se léčit nedá, zkrátka nepřináší nic zlého pro společnost.

Nikomu ani muk!

Za komunistické vlády v roce 1962 vešel v účinnost zákon, který dával homosexuálům alespoň nějakou svobodu. Bylo nepřijatelné o homosexualitě mluvit, prezentovat, či ji dokonce obhajovat, bylo to vnímáno jako mravní ohrožení mládeže.

Podle mnoha výpovědí od dotázaných na dobu socialismu spojenou s homosexualitou jsme se dozvěděli, že nejhorším faktorem byl permanentní stres. Stres z toho být neustále utajovaný. Idea státu byla totiž v rámci partnerských vztahů muž a žena, zkrátka ta ,,normální rodina“.

Když se náhle někdo hlásil k homosexuální menšině, byl automaticky předveden na služebnu a ,,nálepkován“ jako vyvrhel společnosti, na což v jisté míře můžeme narazit i v dnešní době. Ovšem dnes se o tom alespoň mluví. Mnozí to tehdy řešili v uzavřených společnostech a pořádali soukromé večírky, které se navenek nesměly prezentovat.

Zapojili se i umělci

Do povědomí s touto tématikou se dostalo i několik literárních spisovatelů. Nejznámější z nich byla Věra Linhartová, která tvořila svá díla převážně v 60. letech minulého století. Prvek sexuality je v jejích knihách schovaný a přece přítomný, až tajemně. Linhartová se navíc věnovala studiu českého homosexuálního spisovatele, Richarda Weinera (*1884). Autorka sama vycházela z odborných knih. Za své články nikdy nebyla stíhána.

Komunismus, známka dokonalosti

Když se mám vrátit k samotné oficiální ideologii socialistického Československa, tak ve výsledku homosexuální menšina ve své podstatě neexistovala. Z historického hlediska ji Sovětský svaz považoval za ,,buržoazní přežitek“, a proto i u nás byly tyto menšiny vytlačovány na okraj společnosti.

Odtrestnění bylo takové, že se sice homosexualita vyškrtla z trestního zákona, stát ale nadále prostřednictvím jiných struktur cítil oprávnění zasahovat lidem do života. ,,Neexistovala jediná informace o homosexualitě. Za komunistů tihle úchylové jako by neexistovali, protože komunismus byl vždy brán jako dokonalost sama.“

Zdroj: Redakce, Český rozhlas