Kráska a zvíře skutečně existovali. Jejich děti skončily jako domácí mazlíčci pro bohaté

V klasickém pohádkovém příběhu se díky polibku krásné Belle promění Zvíře v šarmantního prince. Jenže jak už to tak bývá, realita je mnohem, mnohem krutější.

Skutečný příběh krásky a zvířete není příběhem o kletbě, kouzlech a lásce, která je silnější než smrt. Je to příběh jednoho nešťastného muže, který se prohřešil jen tím, že se narodil jiný. Petrus Gonsalvus, který si ve své době opravdu vysloužil přezdívku Zvíře, totiž od narození trpěl hypertrichózou, onemocněním způsobujícím abnormální růst ochlupení všude po těle.

Dárek pro krále

Petrus Gonsalvus, vlastním jménem Pedro González, se narodil pravděpodobně roku 1537 na Kanárských ostrovech. Už od útlého dětství byl vystaven posměškům, šikaně a nelidskému zacházení. Okolí ho považovalo za hříčku přírody a divé zvíře, a tak s ním také zacházelo. Zavírali ho do klece, bili ho a krmili syrovým masem.

V 10 letech se ho rodiče coby obrovskou kuriozitu rozhodli věnovat francouzskému králi Jindřichu II. A život se mu doslova obrátil vzhůru nohama. Panovníkovi totiž učarovala jeho klidná povaha a neobyčejného chlapce si k překvapení všech velmi oblíbil. Poprvé v životě v Petrovi někdo nespatřoval jen zvíře, ale člověka.

Vzdělaný, ale osamělý

Místo toho, aby ho Jindřich II. zavřel do klece, rozhodl se dopřát mu šlechtické vzdělání. Petrus přijal latinskou podobu svého rodného jména, naučil se mluvit a psát třemi jazyky a získal i to nejcennější – svobodu. Bohužel přesto, že srdečností a kultivovaností předčil většinu ostatních dvořanů, přátele mezi aristokraty hledal marně. Stále v něm neviděli víc než králova dvounohého mazlíčka.

Královnin experiment

Víceméně důstojného života si Petrus užíval až do roku 1559. Poté ale Jindřich II. zemřel a mladý muž byl vydán na milost a nemilost ovdovělé Kateřině Medicejské. A ta se rozhodla Petra použít ke svému osobnímu experimentu. Náramně ji totiž zajímalo, zda by i jeho děti, byť počaté s krásnou ženou, trpěly stejným onemocněním.

A tak se Petrus oženil. Za manželku mu královna vybrala sedmnáctiletou Catherine, půvabnou dceru jejího sluhy. Navzdory Petrově vrozené vadě ale manželství nebylo nešťastné, Catherine ve svém muži našla zalíbení pro jeho mírnou povahu a vybrané chování.

Hon za senzací

Na prvního potomka nemuseli čekat dlouho, rok po svatbě se manželům narodil syn. Ke zklamání královny hypertrichózou netrpěl. Ani druhé dítě onemocnění po otci nezdědilo. Další potomci už ale takové štěstí neměli. Pár zplodil celkem sedm dětí a hypertrichóza se nevyhnula čtyřem z nich.

„Divoká rodina“, jak se jim přezdívalo, brzy proslula po celé Evropě. Ve snaze najít klid cestovali z místa na místo, pronásledováni věhlasnými doktory a senzacechtivými šlechtici. Ochranu na malou chvíli našli pod křídly parmského vévody, ten ale zemřel dřív, než rodinu stihl přestěhovat do svého rodiště.

Z dětí se stali mazlíčci

Stejně jako Petrus, ani jeho děti trpící onemocněním nebyly vnímané jako plnohodnotní lidé. Všechny čtyři byly rodičům nakonec odebrány a věnovány významným šlechtickým rodinám jako mazlíčci. Koneckonců, vlastnit takovou kuriozitu bylo tenkrát znakem bohatství a moci.

Neúplná rodina se zbývajícími dětmi se nakonec usadila v malé italské vesničce. Petrus a Catherine byli svoji přes 40 let. Kdy přesně Petrus zemřel není jisté, nedostalo se mu důstojného a křesťanského pohřbu. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1617, kdy se účastnil křtu svého posledního dítěte. Catherine zemřela roku 1623.

Příběh Petra Gonsalva a jeho krásné manželky Catherine ale přežívá i několik století po jejich smrti. V roce 1740 se jím inspirovala francouzská spisovatelka Gabrielle-Suzanne Barbot de Villeneuve, jejíž kniha Kráska a zvíře se stala předlohou pro stejnojmennou moderní pohádku. A to i přesto, že na Petra žádný šťastný konec nečekal.

Zdroj: History vs Hollywood, Allthatisinteresting, Dark Fairy Tales, The Portalist