Krutovláda carevny Anny Ivanovny: šlechtice mučila v paláci z ledu

Rok 1740 byl pro Rusko skutečně temný. Kromě toho, že nastala jedna z nejkrutějších zim, na trůně seděla jedna z nejkrutějších panovnic. A tak zatímco se zbytek Evropy snažil přečkat mrazivé období, v Rusku se stavěl ledový palác, který se stal nástrojem zvrácené pomsty.

Anna Ivanovna se narodila roku 1693 do urozené rodiny – jejím otcem byl ruský car Ivan V. To jí ovšem snadný vstup do života nezaručilo, právě naopak. Veškeré státnické povinnosti kvůli duševní nezpůsobilosti za Ivana V. vykonával jeho bratr Petr Veliký a ten se vlády nehodlal jen tak vzdát.

V sedmnácti vdovou

Po smrti Ivana V. rodinné vztahy značně ochladly. Zatímco Anna by na trůn ráda usedla sama, Petr Veliký by na něm raději viděl své potomky. Rozhodl se tedy Annu v jejích sedmnácti letech provdat za kuronského vévodu Fridricha Viléma Kettlera.

Zpočátku se jeho rozhodnutí zdálo být šťastné, neboť mladý pár se do sebe skutečně zamiloval. Jejich láska ovšem nevydržela dlouho, pouhých pár týdnů po svatbě Fridrich zemřel. Anna do Kuronska dorazila už jako vdova, a protože právoplatný dědic kuronského vévodství pobýval trvale v Gdaňsku, fakticky se vlády na celých dvacet let ujala ona.

Cesta na ruský trůn

V roce 1730 nečekaně zemřel vnuk Petra Velikého Petr II., aniž by po sobě zanechal potomka. Vlády se po něm původně měly ujmout dcery Petra Velikého a Kateřiny I., jedna však zemřela ještě před Petrem II. a druhá nebyla vhod mocnému rodu Dolgorukovových, neboť se narodila ještě jako nemanželská. A tak nic nebránilo tomu, aby svůj nárok na trůn uplatnila Anna Ivanovna.

Rada ministrů ji vyhodnotila jako ideální kandidátku – měla zkušenosti s vedením pobaltského vévodství a navíc se zdálo, že s ní bude možné snadno manipulovat. Vždyť horlivě odpřisáhla veškeré podmínky, které jí Nejvyšší tajná rada předestřela a které měly její moc omezit. Jak ošklivě se ministři přepočítali zjistili záhy, když je Anna po svém zvolení nechala buď popravit, nebo vyhnat na Sibiř.

A podobně se Anna vypořádávala se všemi, kdo s její vládou nesouhlasil. Neštítila se nechat odstranit ani členy vlastní rodiny. Postupně se z ní stávala zahořklá, krutá a pomstychtivá tyranka. A také osamělá. Přes veškerou snahu se jí totiž nedařilo najít nového manžela, po kterém tolik toužila.

Pomsta chutná nejlépe za studena

Anninu krutost doslova na vlastní kůži pocítil šlechtic Michail Golicyn, který se navzdory jejímu nesouhlasu oženil s italskou katoličkou. Taková láska v pravoslavném Rusku vyvolala velký poprask, neposlušnost zase v carevně touhu po pomstě. Nemusela čekat dlouho, Golicyn brzy ovdověl a byl Anně vydán na milost a nemilost.

Golicyna nejprve zbavila všech titulů a udělala z něj svého osobního šaška, který ji musel bavit ponižujícími divadly. Rozhodla se ho také znovu oženit, tentokrát se svou starou (a prý velmi ošklivou) služebnou. Svatební noc měli novomanželé strávit v paláci. A ne jen tak ledajakém.

Speciálně pro tento účel nechala Anna vybudovat honosný dům přesně podle poslední architektonické módy. Nechyběla rozlehlá zahrada se vzrostlými stromy, socha slona v životní velikosti nebo bazén. Jenže celá ta nádhera měla jeden háček. Naprosto vše bylo z ledu. Dokonce i přikrývky na posteli.

Prince i jeho manželku Anna před vstupem nechala svléknout donaha a před dveře postavila stráž, která je měla celou noc držet uvnitř. Strážným se ale novomanželů (za přispění Golicynových peněz) zželelo, a tak jim dovnitř propašovali alespoň pár svršků a dek. Nevěsta však přesto brzy po propuštění zemřela na zápal plic způsobený prochladnutím.

Vrána k vráně

Anna se nikdy znovu nevdala, přesto se našel muž, kterému věřila víc než ostatním. Lotyšský vévoda Ernst Johann von Biron totiž v krutosti za carevnou nijak nezaostával, a tak z něj učinila nejen svého milence, ale i pravou ruku s téměř neomezenou mocí. Podepsal přes 1000 rozsudků smrti a dalších 40 000 lidí deportoval na Sibiř.

Desetileté období vlády carevny Anny Ivanovny se označuje jako jedno z nejtemnějších období Ruska. Na chudinu uvalila vysoké daně, vedla válku s Tureckem, poddané nechávala sledovat tajnou policií, vyžívala se v mučení, ráda ponižovala lidi se zdravotním handicapem. I jí se však krutá zima roku 1740 stala osudnou – umírá krátce po vybudování ledového paláce na selhání ledvin.

Zdroj: Atlas Obscura, Lifee, Dotyk