Marta Kubišová zpěvačkou být nechtěla, výhru slavíka obrečela a musela čelit nařčení z pornografie

Na naší hudební scéně se objevovala od šedesátých let dvacátého století a díky svému pěveckému talentu získala mnoho významných ocenění. Jaký byl život ženy, která zpočátku ani nechtěla být zpěvačkou?

Narodila se v době válečné, konkrétně v roce 1942, a první léta prožila v domě svých prarodičů v Českých Budějovicích, na které moc ráda vzpomíná. Od malička milovala zvířata a neustále měla tendenci hledat každému opuštěnému tvorovi nový domov. Patří k lidem, kteří vynikají svou dobrosrdečností a jakákoliv nespravedlnost jí ubírá klidu.

„Nemám ráda hrubost a krutost k dětem i zvířatům, ke starým lidem. Nedovedu se smířit s pocitem rozčarování, když nemohu pomoci těm, kteří celý život poctivě pracovali a teď nevyjdou s penzí. A člověk si uvědomuje, že může jen tak málo. Jenže můj pocit štěstí závisí také od pocitů jiných lidí. Nedokážu být úplně šťastná, když vím o neštěstí druhých,“ prozradila o sobě zpěvačka.

Snad proto chtěla původně vykonávat stejné povolání, které zastával i její otec. Přála si být lékařkou a pomáhat lidem od jejich těžkostí. Ale ačkoliv se na lékařskou fakultu několikrát hlásila, nepřijali ji ani jednou. Její tatínek byl totiž od jisté doby trnem v oku tehdejším členům komunistické strany a tím pádem byla i ona nedůvěryhodným občanem státu. Martě, která si do té doby jen tak přivydělávala zpěvem v kavárnách, nakonec nezbylo nic jiného než se tímto řemeslem začít živit naplno. Maminka ji ostatně vedla k hudbě vždycky, přála si z ní mít klavíristku. Hra na klavír ale dívku příliš nenadchla, raději měla už zmíněný zpěv.

Zpočátku vystupovala na jevištích menších divadel a dostávala se do povědomí veřejnosti. Krůček po krůčku si získávala obecenstvo a ani nepostřehla, jak se její věhlas rozrůstá. Skvěle prorazila s písní Loudá se půlměsíc. Song se jí zpočátku moc nelíbil, ale rozhodlo se, že jej nazpívá ona a dnes za to může jen děkovat.

Divákům u televizních obrazovek se opravdu zalíbila. S kamerami ve studiích ale Marta nejdřív moc velká kamarádka nebyla. Neměla problém vystupovat před širokým publikem, ale když ji zabíral objektiv kamery, pokaždé z toho byla nervózní. V roce 1966 vyhrála svého prvního slavíka, což se samozřejmě neobešlo bez velkých ceremonií, které se připravovaly pro televizní vysílání. Tehdy dokonce došlo i na slzy.

„Měla jsem nejen zpívat, ale dokonce snad i poprvé mluvit na televizní kameru. Říkala jsem si: Proboha proč zrovna já, proč jsem to musela vyhrát! Byla jsem z toho upřímně nešťastná. Dokonce jsem na jedné ze zkoušek na připravovaný televizní přenos omdlela.“

Ale snad dnes můžeme říct, že to zvládla na výbornou, nejen během předávání prvního slavíka, ale i při přebírání dalších dvou v roce 1968 a 1969. Ačkoliv byla podle svých slov citlivá, zároveň se snažila brát všechno s humorem. V divadle Rokoko se stmelila s dalšími dvěma oblíbenými zpěváky a těmi nebyli nikdo jiný než Helena Vondráčková a Václav Neckář. Společně se rozhodli, že založí hudební skupinu pod názvem Golden Kids a jen co se to rozneslo, hrnuly se jim nabídky na velké množství koncertů. Skutečně měli našlápnuto na skvělé turné, jen kdyby se neblížil ten pověstný srpen roku 1968.

Na Martu si policie dávala už delší dobu pozor. Nepolepšila si ani když roznášela na ulici noviny kritizující okupaci, které se jí náhodou dostaly do rukou ve chvíli, kdy ruské tanky vtrhly do Prahy. V tu dobu byla už provdaná za režiséra Jana Němce. Ten rovněž nezahálel a natočil o ruské invazi dokument, který obletěl svět. To všechno na oblíbenou mladou zpěvačku nevrhalo zrovna nejlepší světlo.

Ještě rychle stihla natočit píseň Modlitba pro Martu, jenomže lidé si ji vzali za symbol odporu proti sovětskému vpádu. A to už vysokým představitelům komunistické strany došla trpělivost. Vymysleli si proti zpěvačce velmi nelichotivé obvinění, které ji usvědčovalo z pornografie. Dokonce někde našli nebo možná vytvořili několik rozmazaných fotografií nahé ženy a veřejně prohlásili že na nich je ona.

Marta Kubišová měla od té chvíle na dlouhou dobu zakázáno zpívat, a tak jí nezbylo nic jiného než se stáhnout do ústraní. První manželství vydrželo Martě čtyři roky. Otěhotněla, ale holčička se v osmém měsíci narodila mrtvá. Během operace Marta dokonce zažila klinickou smrt. S druhým manželem, rovněž režisérem, Janem Moravcem, se jí po dlouhých pěti letech narodila tentokrát zdravá dcera. Pojmenovali ji Kateřina. Žili společně v ústraní na Vysočině a Marta věnovala všechen svůj volný čas vytouženému dítěti. Našla si práci jako písařka a až na občasné výslechy kvůli podepsané Chartě 77, žila vcelku poklidným životem.

„Po celou tu dobu jsem vůbec nepředpokládala, že bych se ke zpívání mohla ještě někdy vrátit. Přizpůsobila jsem se situaci. Nebylo to na škodu. Naučila jsem se hospodařit s málem. Nejsou mi cizí fronty v obchodech, tahání nákupních tašek, praní, uklízení. Kačenka ode mě dostávala takovou péči, o jakou by jinak byla ochuzená. A navíc – došlo mi, že vedle sketů, bezcharakterních kariéristů, může člověk i v těch nejtěžších chvílích potkat čestné lidi. A to rozhodně není málo!“

Trvalo dlouhých dvacet let, než se Marta mohla opět vrátit na scénu. Když vypukla sametová revoluce, zazpívala na Václavském náměstí Modlitbu pro Martu. Nebyla si ani jistá, jestli si ještě pamatuje slova, měla velkou trému, ale comeback se podařil. Obecenstvo ji opět přijalo a lidé zpěvačku zbožňovali.

Méně se jí dařilo v soukromém životě. Ani druhé manželství totiž nevydrželo – za rozpadem stála manželova nevěra. Marta ale vlastně nikdy nezůstala sama. Dodnes má kolem sebe lidi, kteří ji mají rádi, a kromě dcery jí lásku dávají také milovaná domácí zvířata. Byl to mimo jiné její nápad natočit televizní pořad věnující se opuštěným mazlíčkům, který známe pod názvem Chcete mě?

„Já jsem optimista, programový optimista… Samozřejmě mám propady, kdy se přesvědčím, že to tak není, ale velice rychle se z toho dostanu – to už je lidský úděl padat dolů a zas a znova se hrabat vzhůru, začínat znova, věřit v úspěch!“

Marta Kubišová byla zkrátka vždycky smířená s tím, co jí osud připravil a nikdy si nestěžovala. Přesvědčí nás o tom například tato slova:

Naposledy vstoupila na pódium v loňském roce (tj. 2023) při příležitosti svých 81. narozenin, kde se podělila o své vzpomínky, a především obecenstvu ukázala, že její hlas je stále takový, jaký si ho pamatujeme.

Zdroje: Český rozhlas, Kniha Marta Kubišová – Asi to tak sám Bůh chtěl